We All Go To Hell [Frerard FF]

It's cute

Lidi, dneska jsem dostala takovou depku z toho, že se MCR rozpadli :( Nejhorší je, že jsem tuhle úžasnou kapelu objevila až po jejich rozpadu, ale tolik mi to přirostlo k srdci, že mám pocit, jako by tu byli celý můj život :( Je mi to tak líto a doufám, že někdy zažiji jejich 'znovuzrození'... Jen je mi to celé líto, navíc když narážím na nějaká prohlášení Gerarda ohledně rozpadu My Chem typu, že 'Mise byla splněna'... Gee, mise nebyla splněna! Chci tím jen říct, že jsem dosud nepochopila kvůli čemu se to stalo :'(

Omlouvám se za tyhle depresivní kecy, které pořádně ani nedávají smysl a zním jako ufňukaná puberťačka, nevím, asi jsem, protože takhle se z toho momentálně cítím a musela jsem to někam napsat :((

Miluji Gerarda. Nedokázal jsem myslet na nic jiného. Celý den se mi honilo hlavou jen tohle a byl jsem z toho dočista mimo. Vůbec jsem nevnímal to kolem mě, em, myslím to, čemu se říká svět. Pořád jsem jen sledoval Gerarda a nedokázal jsem tomu uvěřit. Měl jsem chuť se k němu celý den jen tulit a dávat mu pusy na ty muffinové tváře. Ano, přesně ty tváře, které zase oživoval ten nádherný úsměv. Tentokrát jsem věděl, že je jen můj.

"Franku!" křikl někdo a praštil mě do ramena. Zavrtěl jsem hlavou, z obličeje mi zmizel ten přiblblý pohled a rychle jsem se otočil za tou osobou, kterou byl CC.

"H-huh? Co je?"
"Slyšel jsem, žes vzal roha." zasmál se.

Už už jsem otvíral pusu, ale vložil se do toho Gee: "Ne, ten idiot se jen sebral na obchůzku sám a nikomu to neřek', viď Frankie?" mrkl na mě. Uculil jsem se. "Jo, Gee mě našel a seřval."

CC se zašklebil, naklonil se k Andymu, něco mu pošeptal a oba se začali divně uculovat.

"Co je?" zvedl jsem obočí.
"Ale niiic, vůbec nic." začali oba odporovat a culili se ještě víc.
"Ale to je pravda." zamumlal jsem, protože jsem tušil, že nám to možná nežerou.
"Jo, jo my víme, Frankie."
Nebo že by se takhle chovali kvůli něčemu jinému?

Hodil jsem pohled na Geeho sedícího vedle mě. Usmál se a šeptl mi do ucha: "Červenáš se, Frankie."

Až teď jsem pocítil horko v tvářích a vzápětí se do nich začala hrnout další krev.

"Ale je to roztomilý." podotkl.

***

Ležel jsem na zádech a koukal na dřevo nad mou hlavou. Neusnu. Věděl jsem to, i když jsem si lehl tak před čtvrt hodinou. Neusnu, protože ho mám plnou hlavu. Jsem jako zakletý, až mě to docela děsí. Gerard mě miluje.

Možná neusnu, protože se bojím, že až se probudím, zjistím, že tohle celé byl jen sen. Podobně jako po té propité noci...

Nechtěl jsem o tohle přijít. Kdybych se teď probudil, určitě bych to psychicky nezvládl.

"Frankie?"

Trhl jsem sebou.

"Gee?"
"Frankie? Můžu za tebou že jo?"
Usmál jsem se do vzduchu.
"Jasně, Gee."

Slyšel jsem tichounké vrzání schůdků postele a za chvíli jsem objímal Geeho kolem pasu. Zavrtal jsem se hlavou do místa mezi krkem a klíční kostí.

"Gee, hrozně tě miluju." šeptl jsem.

Měl jsem z tohohle strach. Měl jsem strach, že je to celé jen krutý vtip. Měl jsem strach, protože tohle byla věc, která by mě dostala na to nejhlubší dno. Byla to tak mocná zbraň. Dokázala by mě okamžitě zničit. A kdyby Gerard chtěl, mohl by mě využít, k čemu by jen chtěl a já bych se nechal, protože si bez něj nedokážu představit život.

"Já tebe taky, Frankie. Vážně se omlouvám, že jsem to neřekl dřív. Víš... nejsem spokojený, s tím kdo jsem... přijal jsem to jen díky tobě... Frankie..." šeptl a položil mi hlavu na rameno.

Hladil jsem ho ve vlasech a špitl: "Jsi mi cennější než vlastní život. Nechtěl jsem odejít, abych ti ublížil. Právě naopak. A věř mi, že bych trpěl nejvíc. Ale udělal bych to. Gee, strašně tě miluju. Chci jen, abys byl šťastnej." sklouzla mi po tváři slza. Zvedl pohled a pak rukou tu zbloudilou slzu jemně setřel. "Tak neplač. Já jsem šťastnej. A budu... jen nechoď pryč... Potřebuju tě tady."

Usmál jsem se a pevněji ho objal. "Dobrou noc, Gee."