We All Go To Hell [Frerard FF]

And he will never go back

Fakt lidi já vás zbožňuju ^^ Strašně vám děkuju za všechny ty hlasování a tak, hrozně mě těší :D

Unaveně jsem si protřel oči a rozhlédl se. To už je ráno? Posadil jsem se, protáhl se a dlouze zívl.

"Jeee ty ses vzbudil Frankie!" ozvalo se najednou a přímo před očima se mi objevil Gerardův převrácený obličej. Hrozně jsem se lekl a zakřičel. Gerard se ale zjevně taky lekl a spadl z postele, na které byl zavěšený.

"Proboha Gee, v pohodě?!" vyjekl jsem vyděšeně.

Vyskočil jsem na nohy, když se už nějakou dobu nehýbal. "G-gerarde? Gerarde! Hej!" zpanikařil jsem, přiběhl k němu a sklonil se nad něj.

A vtom otevřel oči, uculil se a prohlásil: "Naletěl." O sekundu později jsem ležel na zádech a Gee mě začal lechtat. To je jeho oblíbená zábava nebo co?!

"Gee, no tak stačilo!" zapištěl jsem, když ho to ani po několika nekonečných minutách nepřestalo bavit. A kupodivu mě hned poté propustil.

Dech se mi pomalu zklidňoval a já se rozhlédl po svém oblečení.

Za chvíli mi zbývalo už jen tričko. Prohrábl jsem se kopou látky, která se povalovala před postelí. A to tričko pořád nikde.

"Hledáš tohle Frankie?"

Zvedl jsem hlavu a můj pohled se setkal s tím jeho nevinným. K tělu si tiskl moje černé tričko s potiskem a culil se.

"Tys mi ukradl tričko!" obvinil jsem ho a skočil po něm. S úsměvem přede mnou ucouvl a rychle vylezl na vrchní postel. Následoval jsem ho a nahoře ho našel, jak se k němu tulí.

"Nedám ti ho." zářivě se usmál a ještě víc ho zmuchlal v náruči.
"Ale Gee, to je moje triko." povzdechl jsem si.
"Teď už ne. Je hezký a navíc hezky voní." usmyslel si.
Trochu jsem se začervenal, ale pokusil jsem se si zachovat vážnou tvář. Založil jsem ruce a přísněji jsem řekl: "Gee, už to není vtipné, vrať mi to, ať se můžu obléct."
"Vypadáš spíš roztomile, když se snažíš vypadat zlověstně, Frankie. Jsi na to až moc malej a rozkošnej." upozornil mě a koutky úst se mu už skoro dotýkaly uší.
To už jsem definitivně zrudl. "T-to není pravda, nejsem malej!" vyjekl jsem uraženě.
"Ale jo, jsi malinkej."
"Ok když uznám, že jsem malinkej, vrátíš mi ho pak?"
"Možná..."
"Jsem malinkej. Stačí?"
Dlouho se culil a nakonec mi tričko s neochotou podal.

Dlouze jsem si povzdechl, rychle na sebe natáhl ten poslední kus oblečení a už chtěl jít ven.

"A co mi poděkovat malej Iero?" zavolal smutně Gerard. Nedalo mi to a musel jsem se také uculit. Když se tváří takhle je roztomilý.

"Děkuju rudovlasej Gerarde." oplatil jsem mu to a mrkl na něj.

"Počkáš na mě viď?" poprosil.
"Jistě."

***

Celý den jsem cítil zvláštní pocit v hrudi. Něco jako neustálá panika. Jako by stále zbyla trocha z té noci. Občas jsem se musel zhluboka nadechnout a vydechnout, ale pomohlo to jen na chvíli. Netušil jsem, co se to děje. A proto jsem raději sám odešel ven, projít se.

Snažil jsem se zamyslet. Je tu něco, co mě dělá neklidným.

Moje myšlenky se ale točily k něčemu jinému. A vtom jsem si vzpomněl naráz a zčistajasna na to, co jsem řekl Gerardovi: "Já tě zbožňuju. Gee." Na to, jak jsem byl mimo. Na to, jak jsem se k němu tulil a objímal ho.

Hrdlo se mi křečovitě stáhlo a já jsem pochopil.

Franku, málem jsi mu to všechno vyklopil!

Jak jsem mohl být takovej kretén!

V hlavě jsem měl najednou zmatek, panikařil jsem a proto jsem se rychle posadil na obrubník.

Není správné, co k němu cítím. To jsem věděl.

Věděl jsem, že se to ale nesmí dozvědět. Poté bych se mu štítil.

Je jediná věc, kterou chci; Aby mě Gerard miloval.

A je jediná věc, kterou nechci; Aby mě Gerard nenáviděl.

A věděl, že dokážu zajistit jen jednu z nich. Gerard mě nikdy nebude milovat. Budeme jen přátelé a nic víc. Ale nesmím dopustit, aby mě nenáviděl. A jestli to zjistí, jsem si jistý, že s opovržením odejde daleko ode mě. A už se nevrátí.