We All Go To Hell [Frerard FF]

Frank can't sing!

(Kdo mě jde ukamenovat za název kapitoly? :D)
Hádejte, kdo se zas objevil :DD No jo, takový ten skřetík, co sedí celý den doma a nedělá nic jiného než že píše fankfikce a fetuje se hudbou :3 A co budete dělat na Silvestra Killjoys? :D Mě tu neuvidíte, vypadne totiž k příbuzným 0:) (Btw jo já zbožňuju Silvestr, vlastně zbožňuju svátky obecně :3)

V klidu jsem spal, než se místností rozlehlo opatrné: "Hoši?" Pomalu jsem rozlepil oči od sebe a zjistil jsem, že se opakovala podobná situace jako tenkrát. Akorát tentokrát to s Gerardem ani nehlo a dál spal jako špalek.

"A-ahoj Andy." zahuhlal jsem nejistě, posadil se, podíval se na spícího Gerarda, který začal objímat polštář, a zase se rozespale koukl na Andyho. Nervózně odpověděl: "Ahoj..." Chvíli jsme se na sebe dívali, Andy otevřel pusu, zase ji zavřel a potom začal: "Um hele... no ono je to fuk... Máte být dole." A s těmi slovy rychle odběhl z pokoje.

Zadíval jsem se na Geeho, který stále spokojeně oddechoval. Nebyl jsem si jistý, co teď mám od kluků očekávat. Tedy... poví jim to Andy? A pokud ano, budou na naší straně? Nebyl jsem si jistý, protože tahle tématika se tam ještě nikdy neřešila...

"Gee. Lásko, vzbuď se." šeptl jsem a lehce s ním zatřásl. Otevřel oči, zamrkal a unaveně se na mě usmál. "Dobré ráno, Frankie."
"Dobré." nuceně jsem mu úsměv oplatil a začal se oblékat.
"Děje se... děje se něco?" zeptal se nechápavě a já jen zavrtěl hlavou.

Společně jsme došli dolů a já se rozhlédl kolem, protože konverzace opravdu ustala.

Zaregistroval jsem každý pohled. Oli se tvářil nervózně, ale nakonec se na nás jaksi povzbudivě usmál. Vic přelétával očima všude po místnosti, jen u nás se nikdy nezastavil. Ronnie vypadal, že je mu to všechno tak nějak někde. CC se pobaveně šklebil a Andy vypadal pořád ještě trochu v šoku, ale asi u něj CC vyvolal trochu toho povznesení nad situací. A Gerard se nechápavě díval kolem.

Bylo ticho, dokud se po asi půl minutě neozval CC: "Chlapi, víte, že mám pokoj hned vedle toho vašeho?"
Gerard zrudl, protože mu už očividně došlo, co se tu děje. Já zaměřil svou pozornost na moje strašně zajímavý tenisky.
"Jo... a co?" snažil jsem se hrát debila.
CC se zaculil a jakoby nic začal: "Nooo... včera u mě byl i Andy, řekněme kolem osmé deváté hodiny... mno jen jsem nemyslel, že fakt tak děsně falešně zpíváš Franku."
Andy už to nevydržel smíchy.

Nervózně jsem si prohrábl vlasy a podíval se po očku na Gerarda, který vypadal, že by se nejradši propadl do země. Ne, že bych na tom byl nějak líp. Připadal jsem si jako po nějakým průseru v ředitelně.

"Fajn mám jednu otázku: Jak se může hraní na kytaru zvrhnout v páření kluci?"
"'Páření', ty jseš fakt debil CC!" Andy už dostal nefalšovaný záchvat smíchu, ostatní se začali už taky uchechtávat a já chtěl co nejdřív utéct pryč.

Najednou jsem zaregistroval takový jiný zvuk než smích a kluci zjevně taky, protože nakonec bylo slyšet už jen ono velmi tiché posmrkávání. Rychle jsem se podíval na Gerarda, který měl hlavu pootečenou směrem k části místnosti, kde nikdo nestal, ale přesto jsem viděl, jak se mu po tváři kutálí slzy a kouše si ret, aby nevzlykl nahlas.

"Gee..." šeptl jsem, hodil letmý pohled na zaražené hlediště kolem, ale nakonec jsem něco jako hanbu zahnal, když už to stejně všechno ví, a pevně ho objal. Rychle si dal ruku před obličej a snažil se si utřít mokrou tvář. Nakonec to vzdal, zavěsil se do mě a uplakaně začal koktat: "Pro-promiň já... pro-pro-promiň." Jen jsem ho pohladil po zádech.

Všichni byli ticho a úsměvy jim zmrzly na tvářích.
"K-kluci, já to tak nemyslel. Chtěl jsem odlehčit situaci, znáte mě." začal CC vystrašeně a přidal se i Andy: "Vždyť víte, jakej je debil, ale to neměl být posměch, že CC?"
"Jo!" potvrdil to rychle.

"Kluci, my proti tomu nic nemáme." hlesl tiše Vic, když jsem nic neříkal a Gerard pořád tiše plakal. Nadechl jsem se, ale nevěděl jsem, co říct. Nakonec se první ozval Gerard, který se ode mě opatrně odtáhl: "Omlouvám se. Přestaneme to řešit že?" Setřel si poslední slzy a pokusil se usmát. Načež většina zakývala, nebo udělala něco podobného. Než zase nastalo to ticho, Oli hned zaplnil mezeru v konverzaci, aby se k tomu už opravdu nevracelo: "Vlastně to proč jsme tady je, že zase potřebujem peníze..."