We All Go To Hell [Frerard FF]

Some sign

Bože jak já nesnáším školu, prosím vtrhněte sem a ukončete to :$ Ne, ne, neříkejte mi, že jsem jediná, koho to už solidně sere :$

(A lidi lidi prosím, koukněte do těch médií, OMFG PODÍVEJTE SE NA FRANKA!! XD /so fucking cute :33/)
(A ne, ne, ne, nevypadá jako antilopa, nevypadá, neurážejte Franka, vy jen nechápete jeho styl! XD)

(A ano je to krátké, omlouvám se vám :D)

Odvedl jsem Geeho zpátky a uložil ho do postele, kde skoro okamžitě usnul. Nechtěl mě pustit, ani když spal, pořád mě objímal, jako by se bál, že to byl vtip a já ho tu nechám.

Nechápu ho, nechápu, proč si to myslí. Miluju ho víc než si umí představit. Ale jednoho dne se rozdělíme a každý půjdeme svou cestou. Vsadím se, že jednou pochopí, jak vzácnou osobnost má a pochopí to i daleko víc lidí než já. Jednou bude slavnej, protože má něco v duši a on to bude umět využít. Až se tohle stane, kdo ví, jaký bude... Možná se mě pokusí zbavit, protože copak má někdo jako já cenu? Jen chudák co hledá naději se sluchátkama na uśích nebo s kytarou v rukách. To smutné na tom je, že já ho budu milovat do konce života. Nebo co já vím, možná najdu někoho, do koho se také zamiluji, jen nevěřím, že pro mě bude cennější než Gerard. Nechci o něj přijít...

Vím, že bych si k sobě neměl Gerarda tolik vázat. Nejsem dostatečně dobrej, nemám na to a nemám na Gerarda. Copak by se s někým takovým zahazoval? Ne, tohle nevydrží. Nakonec skončím sám.

Pohladil jsem Geeho po vlasech a po tváři se mi skoulela slza. Nebyl jsem si jistý, jestli se tu chci dál trápit. Jasně, měl jsem Gerarda po boku, ale všechno někdy končí. A já věděl, že tohle bude až přespříliš bolet na to, abych to zvládl.

Kdyby mi aspoň dal nějaký symbol, něco co by nás spojilo dohromady...