We All Go To Hell [Frerard FF]

The world is ugly

Takže lidi strašně, strašně děkuju! :3 Já. Vás. Miluju. <3 A ta nová část je teda vážně brzo, protože jak jsem už řekla: Víkend. Tohle slovo vám objasní vše XD

Otevřel jsem dveře. Gerard plakal. Krčil se v rožku postele s koleny přitaženými k tělu a obličejem zakrytým dlaněmi.

"Gee..." šeptl jsem.
"Běž pryč." vzlykl.

Přistoupil jsem k patrovce a chtěl za ním, ale jakmile jsem se dotkl dřeva, zakřičel: "Běž pryč! Jdi ode mě! Vypadni, Franku!"

Knedlík v krku mi pomalu narůstal. "Gee, promiň, prosím, chci se ti omluvit, Gee, je mi to líto..." zašeptal jsem zničeně. Také jsem neměl daleko k slzám. Přeci není možné, abych tohle zavinil já. Jen jsem nechtěl, aby mě nenáviděl a takhle jsem ho zničil. Po tomhle by mě měl nenávidět.

"Není za co! Věděl jsem to, Franku, věděl! Jsem jen zasranej cvok! Ty si to vydržel měsíc, než ti to došlo! Stejně mě nikdo nemá mít rád! Tak vypadni! Doprdele Franku, jdi pryč!" ječel a nekontrolovatelně vzlykal.

Nemohl jsem ani věřit, co slyším Tohle jsem nemohl způsobit já. Prostě nemohl!

"Gee, to není pravda! Prosím, Gee, není to pravda!" Rychle jsem vylezl za ním.

"Zmiz! Kurva, Franku zmiz!" zavřískal, vztekle praštil pěstí do zdi, div si v ní nezlomil nějaké kůstky, a následně se schoulil do klubíčka.

Za tohle nemůžu já. Tohle nemůže být moje vina. To... to není moje vina. Nemůže.

"Gee..."

Co jsem měl říct? Co jsem měl udělat? Jak jsem mohl vše vrátit do starých kolejí? Je tu nějaká cesta?

"Gee, prosím, já... strašně mi na tobě záleží..." zašeptal jsem a první slzy se svezly po mém líci.

"Lžeš!" zakřičel.
"Nelžu Gee, moc mi na tobě záleží, ani nevíš jak moc."

Posadil se a vrazil mi facku na mou uplakanou tvář.

"Lháři! Hnusnej lháři! Nezáleží! Nikomu na mně nezáleželo a nikdy záležet nebude! Přestaň Franku!"

Mně záleží, Gee. Položil bych za tebe duši. Umřel bych pro tebe. Miluji tě. Neodháněj mě. Gee, neodháněj mě!

Slzy se řinuly čím dál větším proudem z mých očí. Nevydržel jsem to a pevně ho objal. Tiše jsem vzlyknul. A vtom mě prudce odstrčil.

"Nechápeš to! Nic nechápeš Franku, já-! Já..." zarazil se a sklopil hlavu. A poté mi pomalu odhalil svoje paže. "Já jsem jenom slaboch. Podívej, co dělám. Jsem prostě nula."

Podíval se na mě těma smutnýma očima. Těma, které měl v těch nocích. Těma bez naděje s propastí smutku.

Sledoval jsem jeho oči stejně beznadějně a můj pohled znovu sklouznul k jeho šrámům.

Civěly na mě jako rozšklebené úsměvy démonů. Jako by se mi vysmívali: "Podívej Franku, my jsme to, co jsi dopustil!"

Zase jsem vzhlédl. Gerardovy oči se plnily slzami. "Neplač." zašeptal jsem a pohladil ho po vlasech. Usmál se na mě. Byl to smutný úsměv, ale upřímný.

Jemně jsem přejel po jeho paži a poté se zase pohledem vrátil k jeho tváři.

"Nikdy mi na nikom nezáleželo víc než na tobě." pověděl jsem a pohladil ho po tváři, "Myslel, že svět je hrozný, ale ty jsi ho udělal lepším místem." Přitáhl jsem si ho blíž. Znovu se na mě lehce usmál. Úsměv jsem mu oplatil. A potom jsem jen na malou chvíli spojil naše rty. Opravdu chutnaly po čokoládě.