We All Go To Hell [Frerard FF]

I think he is rare

"No ty vole, já už myslel, že se ten kretén někde zabil." ozvalo se mi přímo před obličejem. Ok doufám, že tohle byla poslední lekací scéna. Byl to Oli. "Chtěl jsem vás jít hledat! Teda vlastně jen Gerarda." podíval se na klepající uzlíček vedle mě. "No... počkal na mě." pokusil jsem se to objasnit. Trochu se uchechtl a řekl: "Jo... už to chápu."

Všichni tři společně jsme se vydali ke skupince na konci dvora.

"Gerarde, vypadáš vyděšenej! Snad nechceš říct, že jsme vymysleli super zábavu? Joo už tě slyším! Díky dámy a pánové, ovací netřeba!" vykřikoval nadšeně CC a pobíhal kolem jako cvok. Musel jsem se usmát. Jsem s těmihle cvoky jen chvíli, ale cítím se s nimi jako s rodinou. Ano, jako by to byli moji bratři.

Gerard z jeho vtipů už tak nadšený nebyl a probodával ho vražedným pohledem. Když byl uřícený a měl kruhy pod očima, vypadal mnohem děsivěji než obvykle, ale mně to stejně nedalo a musel jsem se zasmát.

"Ty se mi posmíváš!" vyhrkl uraženě. "Ne, to jen jak vrháš ty pohledy, je to roztomilý, Gee." zaculil jsem se. Franku... posloucháš se? Ne, tohle mi ujelo! Rychle jsem odvrátil zrak. Ale nezdálo by se, že by si z toho Gee něco dělal. Prostě byl dál zavěšený do mého ramena.

***

Všichni společně jsme se vrátili na naši "základnu". Bylo něco kolem třetí ráno a všichni ještě měli energii, takže se rozhodlo, že zítra se nebude budit tak brzo.
Za to jsem byl vážně rád, ani si neumíte představit jak. Já nejsem člověk, který vydrží celý den na nohou po pěti hodinovém spánku. Potřeboval jsem si vždycky pořádně odpočinout.

Proto jsem radši popřál všem dobrou noc a odplazil jsem se do našeho pokoje. Rozhlédl jsem se. Byla tu hrozná tma. Vzpomněl jsem si, že jsem si sbalil i baterku a nevím proč, když jsem v úmyslu spát, ale poslepu jsem nahmatal batoh a vytáhl ji. Rozsvítil jsem ji a vevnitř jsem zahlédl stoh papírů. Zašklebil jsem se. Vytáhl jsem ho.

Byla to směs komiksů a plakátů. Mno... sice bych měl spát, ale je pravda, že se mi ještě nechce. Mohl bych si počíst.

Také bych mohl udělat něco s těmi plakáty, ale nechci tady něco lepit, když se nedomluvím s Gerardem.

Jednoduše jsem si vytáhl komiks s Batmanem, skočil do postele, která pod tím prudkým dopadem nebezpečně zaskřípala a začal jsem si ve světle baterky číst.

Už jsem byl skoro u konce, když se tichem rozneslo zavrzání pantů.

"Ještě nespíš?" zeptal se. "Ne Gee, jsem náměsíčný." zasmál jsem se a zavřel komiks. Matrace se prohla a když jsem se otočil, Gerardův obličej byl jen kousek od toho mého. Chvíli jsem se na něj díval. Ty jeho oči... Bože pomoz mi.

"Chtěl jsem ti jen říct, že tě mám rád, Frankie." zašeptal.

Ten někdo nahoře mě chce pravděpodobně utýrat! Proboha proč?! Vevnitř jsem kvílel utrpením. Nejen že mi řekne tohle, ale on mě ještě osloví "Frankie"! Já vím, že je to kamarádské, ale moje srdce to trhá na kousky.

Franku, ty jsi fakt totálně v hajzlu...

Jo, to vím taky.

"Promiň, že jsem ti tu stezku odvahy zkazil... Ale chci ti poděkovat, měl jsem vážně strach a jsem rád, že jsi tam byl se mnou." provinile svěsil hlavu.
"To je v pohodě, Gee, já se nezlobím. Taky jsem rád, že jsi tam byl se mnou." usmál jsem se na něj.
"Jo?"
"Jo."
A zase jsme se jen dívali jeden druhému vzájemně do očí. Snažím se říct si, že je to můj kamarád, ale když se tohle stále opakuje...

Jenže Gerard to nedělal, protože by cítil to osobitě pouto. Gerard to dělá, protože to má v povaze. A asi to trochu souvisí s tím jeho podivínstvím. Pohledem jednoduše neustupuje. Možná právě kvůli této vlastnosti byl tak děsivý.

Ale pokud jde o to podivínství... "Jsem jen pošahanej šílenec." Ne... nemyslím si, že je divný. Myslím si, že je vyjímečný.