I fell in love with Gerard Way

825 103 6

od ihavetwosides

od ihavetwosides

Tak jsem zase tady :) A přidávám moji oblíbenou písničku od Franka <3 ^w^ Popravdě Gerardovu hudbu nemám vůbec tak v oblibě jako Frankovu :D Ale nejlepší byli stejně v My Chem :(

No nic, užijte si další díl :/ :D

Prudce jsem otevřel oči a okamžitě se posadil. Bylo mi strašně špatně od žaludku, byl jsem celý zpocený a klepal jsem se jako zmoklé štěně. Chtělo se mi rozbrečet, ale několikrát jsem zamrkal a polkl.

Na tohle mi pomůže jen čerstvý vzduch. Zvedl jsem se z postele a v rychlosti na sebe natáhl oblečení. Prohrábl jsem si vlasy a složil jsem hlavu do dlaní. Chvíli jsem hluboce vydechoval, než jsem se sebral a ještě sebral z Gerardové krabičky jednu cigaretu s tím, že si stejně nevšimne, že mu zmizela.

Jenže když jsem sahal po klice, tichem se rozneslo ostré: "Kam jdeš?" Ztuhl jsem a pak zamumlal: "Na vzduch." "Půjdu s tebou." Než jsem stačil něco namítat, už se oblékal také.

Mezi námi panovalo ticho. Já se snažil přemýšlet nad tím, co se mi zdálo a hlavně proč se mi to zdálo zrovna teď, jenže jsem se nedokázal pořádně soustředit, takže jsem si prostě zapálil a snažil se vypnout. Gerard mě mlčky sjížděl takovým zvláštním pohledem.

Dlouho jsem jen pozoroval kouř, jak se vznáší a pomaličku mizí v noci. Připadal jsem si, že jsem jediný, kdo teď nespí, přestože jsem věděl, že přímo za mnou stojí Gerard. Jednoduše to bylo takové to kouzlo.

"Zdálo se ti to už dřív?" zeptal se najednou chladně.
Nechtěl jsem o tom příliš mluvit, takže jsem odpovídal stručně, ale jasně, aby se pokud možno neptal dál. Jenže to se mi nevedlo...
"Ne. To je poprvé."
"O čem byl?"
"O mém nevlastním otci."
"Co dělal?"
"Bil mě."
"Proč?"
Uchechtl jsem se a tipl cigaretu. "Co já vím. Asi jsem se mu nelíbil."
"Nikdo s tím nic neudělal?"
"Ne."
"Ani tvoje matka?"
"Ne. Jen se dívala."
"Proč ti nepomohla?"
"Nezáleželo jí na mně. Nebyl jsem její."
"Nejsi její syn? Jsi adoptovaný?"
"Ne."
"Tak jak to je?"
"Moje pravá matka zemřela při porodu. Otec se oženil, když mi bylo šest. Pár měsíců na to přišel o život v autonehodě."

A zase ticho. Ticho, to figurovalo v tomhle podivném přátelství úplně nejvíce. Ale proč se při tom cítím naprosto jinak, než kdy jindy. Proč mi to přijde, jako by mě to ticho objímalo a hřálo?

Ale najednou to nebylo ticho, co mě objímalo. Cítil jsem, jak si navíc opatrně pokládá hlavu na moje rameno. Slastně jsem vydechl, přivřel oči a opřel se o něj.

A náhle mi to bylo celé jasné. Najednou jsem věděl, proč se ukázal zrovna teď. Protože jsem se zamiloval do Gerarda Waye.