We All Go To Hell [Frerard FF]

I won

Takže jsem nemocná a kašlu, jako bych měla tuberkulózu -_- Ale má to výhodu; Měla jsem čas psát :D

A taky musím zas poděkovat za podporu, je to úplně úžasný, že tohle má už kolem 1200 shlédnutí! Já vím, že to není nic extra, ale pro mě to strašně znamená, nečekala jsem větší číslo než 50! <3 A to ani nemluvím o těch hlasováních! <3 Prostě vám hrozně hrozně děkuji ^^

Plus mám otázku: Frnkiero andthe cellabration nebo Gerard Way & The Hormones? (Za mě Frank, řekla bych jednoznačně :3 Ale nejlepší byli stejně spolu v My Chem :( #sorryfrankie)

Bylo něco kolem páté hodiny. Seděl s Geem nahoře na jeho posteli s flaškou Coca Coly, kterou jsem přitáhl. Byla to zábava, vážně zábava, jelikož jsem se snažil ukořistit jeden jeho polibek a on se ze srandy vsadil, že se mi to nepodaří.

Musel jsem vypadat vážně vtipně, když jsem pořád špulil rty, nakláněl se k němu, snažil se ho chytit tak, aby mi neutekl a stejně se mu to vždycky podařilo.

"Vzdej to, Frankie, nedostaneš mě." smál se mi. Uraženě jsem ohrnul ret, ale nakonec jsem založil ruce a sedl si zpátky na zadek.

Vítězoslavně se usmál a natáhl se pro lahev, že se napije. Vtom jsem chtěl využít příležitosti a bleskurychle se k němu přiblížil. Gerard poplašeně vypískl, v obranném gestu před sebe vztáhl ruku, ale bohužel tu, ve které držel Coca Colu, jejíž část mi vychrstla na triko.

Všechno se to odehrálo dost rychle a oba jsme museli chvíli přemýšlet, než nám došlo, co se stalo.

"Proboha... promiň, Frankie, já nechtěl!" vyhrkl Gerard jako první a vzápětí jsem to celé pochopil i já a začal se smát jako pominutý.

"Půjdu si převlíct to triko okey, Gee?" Slezl jsem dolů, díval se po nějakém čistém a mezitím si mokrý kus oblečení stahoval dolů.

Po pěti minutách jsem v té hromadě hadrů pořád nenašel žádné, přitom by tam mělo aspoň jedno být.

"Nemůžeš si s tím převlíkáním trochu pohnout?" zaúpěl Gee a já na něj vrhnul nechápavý pohled. "Proč?" Ne, že bych to tedy schválně protahoval, ptal jsem se čistě ze zvědavosti. "Ale nic..." zamumlal a zakryl si dlaněmi obličej. Dál jsem ho nechápavě sledoval, dokud to očividně nevydržel a houkl: "Není snadný na tebe jen tak koukat, když seš polonahej, Franku, tak pohni, pěkně prosím jo?"

Uculil jsem se a pokračoval. Nakonec jsem si klekl a začal hledat i pod postelí.

"Ummm... Frankie... hele... nemusíš ho hledat, jestli tu vážně není jo? Nebo, já ti pomůžu, podívám se pod tu postel sám." Gee dočista znervózněl a rychle šplhal dolů z postele.
"Co blbneš, Gee? Jen se dívám... Moment, co je tamhleto?" natáhl jsem ruku, když jsem viděl něco světlého.
"Možná pavučiny, Frankie, podívám se jo?" strkal do mě, ale to už jsem to dávno držel a vytáhl na světlo. Byl to papír. Vlastně byla to kresba.

Prohlédl jsem si ji, zatímco Gerard se pomalu zahrabával do země.

"To... to jsem já?" vydechl jsem, když se opravdu přesvědčil. Ale byl jsem to já, byl tam nakreslený i můj piercing ve rtu. A spal jsem. Copak mě kreslil, když jsem spal? Kdy?

"Nesměj se." úpěl bolestně Gerard a schovával se za vlastníma rukama.
"Vždyť se nesměju, je to... hrozně hezký, Gee." usmál jsem se.
"M-mně se to nelíbí." zahuhlal.
"Takže se ti nelíbím já?" naoko jsem se zamračil, ale Gee to očividně nepochopil.
"Ne, ne, takhle jsem to nemyslel, Frankie-!"

Umlčel jsem ho polibkem a Gee ochotně přestal mluvit. Docela zajímavý bylo, že jsem ještě pořád nenašel to tričko...

Odtrhli jsme se a Gee sbíral dech.
"Vyhrál jsem." mrkl jsem na něj. Nechápavě se podíval a pak si vzpomněl na sázku, která tohle celé začala. "Ty!" vykřikl a povalil mě na postel. A pomsta to byla opravdu sladká... když mě políbil. Usmál jsem se a převalil ho pod sebe.

Jakmile jsem se od něj odtáhl, stáhl jsem mu dolů tričko. "Už to nemusím jít hledat ne?" šeptl jsem. Objal mě kolem pasu a beze slova zavrtěl hlavou.