We All Go To Hell [Frerard FF]

Forever [END]

Mám jedno upozornění: NEČTĚTE TO, pokud jste typ, co rád šťastný konce.. zbytku se chci omluvit.

Jako v šoku jsem sešit zavřel. Už půl dne tu sedím a v depresi prohrabjji staré věci. Vzpomínky se mi řinou hlavou jako lavina. A mě to bolí, strhává, drtí. Ale tento příběh, který jsem napsal chvíli po začátku My Chem... ten mě zasáhl nejvíce. Rozevřel mi každou nejmenší ránu, co jsem měl, připomněl mi všechno, každou šťastnou vzpomínku, moji pubertu, to, jak jsem celou tu dobu čekal na něco lepšího a poté ten pocit z rané dospělosti, že jsem to konečně objevil. Ale to nejhorší na tom bylo, že já to opravdu objevil.

Gerard. Gerard mi vždy svítil na cestu. Gerard má ty nápady, to srdce plné ideálů a to všechno. Gerard je to, co mě tu drží. Tedy... bylo...

Všechno je špatně. Život se mi hroutí pod rukama. Prohlédl jsem si je. 'Hopeless'... 'Romantic'... Ve skutečnosti ta tetování patří k sobě.

My Chemical Romance je pryč. Gerard odešel. Celé je to špatně. Cítím se tak vinný. Dávám naději fanouškům, lidem kolem a tvrdím, jak nesmí ztrácet naději, přitom se sám topím v depkách. Nesnáším se, protože tvrdím Jamie, že ji miluji a ve skutečnosti... Ne, není to tak, že bych ji nemiloval. Jde o to, že jsem nikdy nepřestal milovat Gerarda. Nikdy jsem nikoho nemiloval víc. Oproti tomu, co cítim k Gerardovi je vztah s Jamiou jako kamarádství. Spíš jsem si tím chtěl dokázat, že jsem se přes Gerarda přenesl. Ale nepřenesl.

A co Gerard a Lyn? Myslím, že ji opravdu miluje. Myslím, že on našel cestu. Ale... myslel jsem si, že to takhle nedopadne.

Když to začalo... ach bože. Vím, že jsem ho často otravoval na scéně. Nevadilo mu to, dokud se My Chemical Romance neproslavila. A pak to začalo. Gerard začal být... zlý. Na mě. Začínal jsem mu lézt na nervy, vadit mu. A pak si vzal Lyn. Zdálo se mi to, jako by se mi chtěl za něco pomstít. Nebo jako by mi chtěl dokázat, že už je všechno pryč. Začínal jsem se cítit bezcenně. Brečel jsem, když jsem zjistil, že se mu narodila dcera. Nemám ji rád a nenávidím se za to, protože ta za nic nemůže. Všechno je to moje vina. Rozpad My Chem. To všechno. Když za námi Gerard přišel s tím, že by bylo dobré kapelu rozpustit, protože každý chceme jít dál... jistě všichni byli naštvaní, zklamaní a zlomení. Gerard také. A když potom odcházel z místnosti... pamatuji si doteď ten pohled. Byla to chvilka... ale patřil mně. Věděl jsem, že tohle je sbohem.

Všechno se hroutilo. Už jsem neměl život ve svých rukou. Už jsem nedokázal tohle dál snášet. Chtěl jsem tohle nějak ukončit. Navždy.

***

Bylo to obyčejné dopoledne, opravdu obyčejné dopoledne. A v jednom pokoji si jedna úplně obyčejná dívka projížděla facebook. Tedy... možná tak docela obyčejná nebyla. Lišila se tím, kolik naděje vložila do lidí, kteří se věnovali hudbě.

Zarazila se a všimla si, že stránka Kerrangu postnula příspěvek, který... jí něčím neseděl. Rozklikla ho a začala číst. A vtom se jí z očí spustily slzy.

"Ségra, bude oběd! Hej... co je? Co se stalo?"
"On... on... byl můj hrdina a on... ach bože."

Její bratr se naklonil k monitoru a začal číst.

Frank Iero, kytarista už rozpadlé My Chemical Romance, otec, manžel a leader kapely Frankiero Andthe Cellabration byl nalezen dnes v noci mrtvý, pravděpodobně vlastní rukou. Nechceme zveřejňovat žádné informace o jeho posledním dopise, nicméně...

Lidi... pláču. A je mi to líto. Všem se omlouvám, ale měla jsem pocit, že to musí skončit takto. Tento příběh uzavírám a... chci všem poděkovat, za hlasování, komentáře, názory, tohle všechno. Díky tomu jsem dokončila svůj první příběh. Děkuji, bez vás bych to nedala :)