We All Go To Hell [Frerard FF]

Never

Takže lidi... tohle je... um nechci říkat finální kapitola... je to finální kapitola pro lidi, kteří mají rádi šťastný konce a... to neřešte, berte tohle jako potencionální konec... :)

Byl jsem tak šťastný, když jsem se ráno probudil s ním po boku. Pevně jsem ho objal, až se probudil a rozespale rozlepil oči. Usmál jsem se na něj a vlepil mu pusu na tvář. Zvedl jsem se a začal se oblékat. Měl jsem na sobě kalhoty, když vtom mě zezadu objal. "Máš modřiny." hlesl tiše a mně úsměv z tváře.
"Jo... pár." odpověděl jsem nazpět.
"Ne... docela dost." zašeptal a lehce mě po jedné pohladil.
"Gee..." pokusil jsem se znít trochu káravě, ale nedařilo se mi to. Nepřišel jsem přeci, aby mě Gerard litoval. "Pojďme dolů ano?" šeptl jsem. Povzdechl si a začal se také oblékat.

***

"Franku! Brácho kde ses tu vzal?!" ozvalo se nadšeně, když jsem vyšel z pokoje a někdo po mně skočil, až mě svalil na zem.

"Ježišmarja CC, ty vole." zanadával jsem. Úplně jsem zapomněl, že o mém návratu ví jen Gerard.

"Co se stalo?! Kam jsi zmizel?! Gerard tady něco mumlal a nic kloudnýho z něho nevypadlo." zasmál a bouchl Gerarda, který právě vyšel z pokoje do ramene. Gerard se trochu ušklíbl a chytl mě za předloktí.

"Chytli mě." řekl jsem prostě.
"Cože?! Jakto?! Řekl jsi jim o nás?!"
"Klid CC, děláš jako by mě tam vyslýchali na mučidlech. To dělala až moje máti. Jo um vlastně jí zavolali a ta si mě tam držela, dokud jsem jim neroztřískal půlku baráku." zasmál jsem se.

Podobně konverzace probíhala pokaždé, když jsem na někoho narazil. Byl jsem rád, že jsem zpátky, že jsou tady šťastní, když jsem se vrátil a že se tu cítím milován. Bylo to vlastně poprvé za celý můj život. Bylo to, jako bych byl poprvé opravdu doma.

Všichni jsme se sešli dole a rozdělala se i flaška "na uvítanou", i když myslím, že Andy tak trochu využil příležitosti, aby si mohl zase něco upít. Ale byla to zábava.

Když vtom rozhovor přehlušilo dost hlasité zabouchání na vchodové dveře. Všichni ztichli. Vyděšeně jsme se na sebe dívali. První zareagoval Oli, který se zvedl a opatrně přešel ke kukátku.

Všichni jsme ho následovali a stáli za ním. Otočil se k nám a zmateně zašeptal: "Stojí tam nějaká ženská." Ztuhl jsem a také se podíval. A opravdu...

"To je ona." vydechl jsem.
"Tak... nemůže vědět, že tu jsme... Kurva jak se to dozvěděla Franku?" šeptal Ronnie. Pokrčil jsem rameny a potichu se ohradil: "Nic jsem jí neřek, nemám tušení!"
"Prostě počkáme, ona vypadne." navrhl Vic, ale já zavrtěl hlavou: "Kdepak tohle na ni neplatí. Nechala by nás tu klidně vyhladovět. Půjdu si s ní promluvit a vy zůstaňte tady."

Dřív než mě stačil někdo zastavit, vyšel jsem před dům. Založil jsem ruce na hrudi. "Co tady chceš?" zavrčel jsem.

"Jdi domů."
"Proč bych měl? Nechápu, co od toho očekáváš. Mám tě teď začít milovat? Brát jako matku? Po tom všem. Chci zůstat tady. Jsou tu jisté věci. Vážím si jich více než tebe, více než téhle "rodiny". Nepůjdu s tebou nikam. Už nikdy tě nechci vidět."
"O jakých věcech to mluvíš? Nemáš absolutně nic-"

"Počkejte paní Ierová, já vám to vysvětlím."
Překvapeně jsem se otočil, když dveřmi prošel Gerard.
"Gerarde, co chceš-?"
Nedořekl jsem. Gerard mě políbil. Před ní. Pokusil jsem se ho odstrčit, ale o to agresivněji pokračoval a já to nakonec ochotně vzdal. A když jsem se musel znovu nadechnout, byla pryč.

Možná se jí ani nedivím. V jejích očích jsem musel vypadat jako ten zvrhlík. Uctívat satana (a probouzet ho v sobě pomocí hudby), "netvořit" si tělo tetováními a piercingem a k tomu všemu tohle...

S Gerardem jsme se na sebe usmáli a poklidně vešli zpátky.

***

Večer jsem si s úsměvem na rtech lehl. Cítil jsem se nejúžasněji za celej svůj život. Nic mi nemohlo pokazit náladu.

"Už se ti chce spát Franku? Dole se to teprve začíná rozjíždět. Andy tancuje na stole na Black Sabath."

Zasmál jsem se, vstal a pevně Gerarda objal. "Ne... to je fajn, chtěl bych být jen s tebou, jestli ti to nevadí." Políbil jsem ho na krk. Prohrábl mi na oplátku vlasy a zašeptal: "Jsem rád, že tě mám zpátky. Dlouho bych to bez tebe nepřežil."
"Já taky ne. Gee... přísahej, že mě nenecháš umřít samotnýho."
"Nikdy."

A já věděl, že můj život už se nikdy neocitne v těch sračkách, ve kterých jsem se topil. Ne, protože mám Gerarda. A Gerard je moje světlo.