Selekce

3. kapitola

Za týden se na našem prahu objevila skupinka lidí z paláce. Jako první k nám přišel nějaký chlap se štosem papírů na podepsání. Hned za ním vešla milá služebná, s kterou jsem ihned šla nahoru do mého pokoje. ,,Jaké je vaše jméno slečno?" optala se mě. ,,Jmenuji se Melissa, ale říkej mi Mes a prosím, nevykej mi, přidám si tak jak stará dáma. " Zahihňala se ,,Dobrá, moje jméno je Eiw a zřejmě budu tvá služebná i v paláci."
,,Super! Povídej, jaká je královská rodina? A jaký je palác?"
,,Palác je překrásný, zdobí ho krásná velká okna. Nó to uvidíš sama. A co se týče královské rodiny, nikdy jsem se s nimi nesetkala v tváří tvář. Viděla jsem je jen koutkem oka. Královna je velice milá, je to jediná osoba, kterou v paláci lze zahlédnout. Princ a král obvykle sedí v místnosti, kde se plánují bitvy, ale věřím, že princ je určitě romantik." odpověděla
,,Jak víš, že je zrovna on romantik? To ho tajně sleduješ nebo co?"
,,Ne, to ne. Asi před 16 dny jsem ho viděla v zahradě. Trhal si růže a přitom se na ně smutně koukal. Bylo mi ho dost líto."
,,Líto? Jak to myslíš?" vyjekla jsem.
,,Jeho rodiče jsou prý na něj dost krutý, jediný hlas co je v paláci slyšet je králův řvoucí na prince. "
,,Jídlo Mes!" zakřičela máma z kuchyně.
,,Už jdu mami!,, odpověděla jsem,, jdeš se mnou Eiw?"
,,Nevím, zda je to vhodné, přece tu nejsem na jedení jídla,ale na uspokojení budoucí princezny."
,,Nekecej a pojď. " řekla jsem a zatáhla ji za pravou ruku.
K večeři jsme měli kuře s bramborem, což nebývalo tak často. Sice jsme nebyli zas tak chudí, ale obvykle jsme měli jen chléb s máslem. Máma byla dříve profesionální kuchařka, dokonce dostala i pár vyznamenání. Její jídla byla vynikající. Po večeři jsem Eiw poslala do mého pokoje, aby si vybalila a já, společně s jedním nevrlým chlapem, začala vyplňovat hromadu papírů. ,,Ještě tady podpis slečno Melisso, a poprosím i Vaši matku, aby potvrdila Vaši účast v Selekci,, řekl mi chlap a máma přispěchala podepsat ten papír. ,,Dobrá, děkuji, za týden vyrážíme do paláce tak se připravte." oznámil a odešel. V domě jsme tedy zůstaly já, Eiw, máma a Angie. Okolo desáté hodiny jsem začala být unavená, zvedla jsem se z pohodlného gauče a mířila směr můj pokoj. Než jsem otevřela dveře mého pokoje, slyšela jsem jemný hlas Eiw, jakoby někomu něco povídala. Pomalu jsem otevřela dveře, abych viděla aspoň jedním okem. Viděla jsem Eiw, která se dívala na fotku. Fotku nějakého kluka. ,,Eiw, copak to tu děláš?" Eiw se na mě vyděšeně podívala ,,Promiň Mes, já... "
,,Prosimtě, neomlouvej se. Radši mi pověz kdo to je." a ukázala jsem na tu fotku.
,,No... " podala mi ten obrázek. Na té fotce byl nějaký docela pěkný kluk, ale jakobych ho odněkud znala. ,,Víš kdo to je?" zeptala se tichým tónem. ,,Ne, kdo je to?" zašeptala jsem do ticha. ,,Nepoznáš svého budoucího manžela?" řekla a na obličeji se jí objevil úsměv. ,,Takže to je, to je... " nemohla jsem to doříct. ,,Princ , Mes".
,,A proč si říkala něco do toho obrázku? Proč ti ukáplo pár slz?"
,,Před pár měsíci, jsem prince uviděla jít ze schodů dolů, ale jelikož jsem takový nemehlo a soustředila jsem se pouze na něho, upadl mi tác a princ se na mě otočil. Když viděl co se stalo, přišel ke mně a pomohl mi to vše sklidit. Pak mě požádal o jméno, poklonil se a odešel. Byla jsem v sedmém nebi a teď když si na všechny ty vzpomínky vzpomenu, chci se vrátit do minulosti."
,,To si mi neřekla, že si se setkala s princem. Neříkala si náhodou, že si se nesetkala s nikým v tváří v tvář?"
,,Promiň Mes, já... chtěla jsem si to nechat jako tajemství."
,,Mně se můžeš svěřit se vším Eiw. Opravdu."
Než jsem dořekla poslední slovo, uviděla jsem Eiw že už dávno spí. Lehla jsem si k ní a obě nás přikryla.