Selekce

6. kapitola

,,Mes! Nezapomeň si kartáček!" zavolala na mě máma.
,,Ano mami!" odpověděla jsem.
Okolo 10:30 se před naším malým domem objevila limuzína. Černé dlouhé auto a z něho vylezl ten pán, který se mnou sepisoval pravidla Selekce.
,,Dobrý den madam,, řekl a uklonil se ,, můžeme vyrazit?"
,,I Vám dobrý pane... pane..."
,,Foreste..." pomohl mi.
,,Dobrá, taky Vám přeji pěkný den. Ještě potřebuji tak 15 minut... Vydržíte?"
,,No, jistě, ale připomínám že musíme být v paláci nejdýl ve tři." řekl a šel zpátky do limuzíny. Vešla jsem zpět do domu, kde na mě už čekala Angie a máma se slzami v očích. ,,Bude se mi po tobě stýskat Mes,, řekla smutně Angie a objala mě.
,,Angie, slib mi že na maminku dáš pozor když tu nebudu. Pomáhej ji s uklízením a já ti budu posílat dopisy. Chceš?"
Usmála se na mě ,,Jasně že chci! Pak mi taky napiš, jaký je princ."
,,To se neboj" naposled jsem ji objala.
,,Zlatíčko, dávej na sebe pozor a buď pořád na mobilu!" řekla máma a objala mě.
,,Budu mami..." a najednou jsem měla slzy v očích i já.
,,Mes! Už musíme vyrazit! Princ čeká!" houkla na mě Eiw.
Utřela jsem si slzy, narovnala se a šla k autu. Tam mi otevřela Eiw dveře a já se pohodlně posadila. Naposledy jsem se koukla z okna a zamávala moji rodině.
,,Jsi v pořádku Mes?" optala se mě služebná
,,Ale jo... " odpověděla jsem smutným tónem. Celou cestu mi vysvětlovala, jak to v paláci chodí, co se smí a co ne.. a mnoho dalších věcí. Z okna jsem viděla nové oblasti, které jsem neviděla, protože musím pomáhat rodině. Měla jsem že všeho smíšené pocity, nejradši bych utekla ale naopak i šla, abych vydělala pár peněz.
,,Jsme tady,, ozval se řidič.
,,Dobrá děkujeme..,, křikla Eiw ,, tak pohni sebou Mes, teda... Lady Mes.. " a mrkla na mě.
,,Už jdu". Vystoupila jsem z auta a myslela jsem si, že jsem asi ve snu. Obrovský palác a ještě větší zahrady. Vonělo tu jídlo z kuchyně a služebné lítaly ze strany na stranu.
,,Počkej chviličku Mes, někoho ti přivedu,, pověděla Eiw a odskákala do paláce. Já jsem zůstala stát na menším náměstí v paláci. Všichni na mě koukali, jakobych byla monstrum.
,,Tady je,, ukázala na mě Eiw ,,Lady Mes, toto je další Vaše služebná." Poklonila jsem se a ona mi poklonu zopakovala.
,,Moje paní" poklekla ,,jmenuji se Charlotte a tady v paláci mi říkají Lott".
,,Těší mě Lott, já jsem Mellisa" a usmála jsem se na ní. Měla jsem z ní skvělý pocit. Po dlouhém rozhovoru jsme se dobelhaly do mojí místnosti. Byla dost smutná a chudá.
,,Vše, ohledně pokoje, Vám řekne královna." řekla Lott.
,,Dobrá, já si vybalím a uvidíme jak přežijeme první noc." Obě komorné se začali smát, až mě to taky rozesmálo.
,,Už je hodně hodin, měly bychom Vás připravit na večeři s královskou rodinou, která si koná hned dnes od osmi."
,,Cože?? Už dnes?? Né, nejsem namalovaná a ani nemám co na sebe!" zakřičela jsem.
,,Mes, teda Lady Mes, říkala jsem Vám, že navrhujeme šaty a že se o tvoje tělo budeme starat. A proto jsme ti už dříve, společně s Lott, ušily pár šatů." řekla Eiw a otočila se ke skříni. Otevřela dveře od skříně a nevěřila jsem svým očím. Asi patero krásných lesklých šatů, které visely na ramínkách. Koukala jsem s otevřenou pusou.
,,Už tu pusu můžete zavřít Lady Mes" zasmála se Eiw ,,tak jaké se Vám líbí nejvíc?"
,,Wooow! Asi tyhle modré, nevím všechny jsou krásné, je těžké něco vybrat."
,,Dobrá, pomůžeme Vám nejdříve s make-upem a vlasy, pak se vrhnem na šaty a střevíčky ok?" řekla Lott. A já se na ní jen usmála. Obě komorné mě nalíčily, tak aby to nebylo moc přepleskané a učesaly vlasy do copu,který poté ozdobily květinami ze zahrady. Nejhorší věc, co mě mohla čekat, jsou šaty. Sice pěkné, ale škrtí. A střevíčky jen si vybrala modré na menším podpatku, aby ladily k šatům.
,,Myslím, že jste připravena Lady Mes." špitla Lott a já se šla podívat do zrcadla. Opravdu mi to slušelo. ,,Pojďme! Ať nic nezmeškáš! zařvala Eiw.