Selekce

23. kapitola

Ihned poté co jsme dovečeřeli jsme šli do ''obýváku'' služebnictva, taktéž tu nikdo nebyl. Přišlo mi to divné, nikde nikdo, dokonce i Camovi oči neskryli překvapení . Sedli jsme si na sedačku a Cam mi položil ruku kolem ramen a znovu jsme povídali. Smáli jsme se, vzpomínali na staré časy...
,,Pozor!!!" zavolal Cam a odstrčil mě ze sedačky. Někdo střílel!
,,Came!Came!Jsi v pořádku?" řekla jsem se slzami v očích. Cam ležel v kaluži krve, někdo mu prostřelil rameno.
,,Omg Came! Pojď! Musím ti to obvázat! Jinak vykrvacíš!" pomalu jsem ho zvedla, jenže ten chudák se ani nemohl zvednout. Zpoza rohu byl slyšet další výstřel, ihned jsem Cama dovlekla za sedačku, utrhla si kousek šatů a obvázala mu jeho krvácející rameno.
,,Mes? Já-já-já..." řekl Cam.
,,Co Came! Co?"
,,Tě miluju..."
V tuhle chvíli se to nehodilo zrovna mluvit o citech k tomu druhému.
,,Prohledej tu místnost! Dělej!!!" ozvalo se ze dveří. V tom k nám do místnosti vtrhl nějaký hnědovlasý kluk, zřejmě 19 letý, s oříškovýma očima. Celou místnost prohledal cik cak, v tom nás ale uviděl. Pomalu se k nám přiblížil s pistolí a nožem v ruce. Zašel za pohovku a namířil to přesně na mojí hlavu. Když uviděl, že Camovi teče krev, vyndal z kapsy prášek, který pomáhá na srážlivost krve.
,,Tu máš." odpověděl kluk a podal mi ten prášek. Na pravé ruce měl znak kompasu, kde šipka ukazovala na sever.
,,Našel si tam něco ty hlupáku?!" zakřičel nějaký chlap na toho kluka.
,,Nene! Už jdu!" zakřičel zpátky.
,,Rád jsem vás poznal Lady Melisso." pozdravil a políbil mi ruku. Vychovaný, pomohl, docela pěkný... Jak vlastně zná moje jméno? To jsem tak ''slavná''? S Camem jsme zůstali sedět za pohovkou další 2 hodiny dokud se situace nezklidnila.
,,Came? Jsi při smyslech?'' zeptala jsem se ho.
,,Myslím že ano."
,,Můžeš už vstát?" optala jsem se. Vstal jakoby se mu nic nestalo, zdravý jako rybka.
Společně jsme se doplazili do hlavního sálu, kde byla samá krev a mává těla. Oba dva jsme byli vyděšení. Šli jsme se tedy podívat do dívčího sálu. Tam jsme našli dvě holčiny, které se ihned vrhly Camovi po krku. Ten skrýval bolest z ramene. Byl opravdu silný a odhodlaný. Najednou se mi objevil před očima obrázek Willyho, jak je mrtvý, jak mu teče krev okolo hlavy a utápí se ve vlastní kaluži krve.
,,Viděl někdo prince?" zakřičela jsem na nedaleké slečny obmotané okolo Cama.
,,Ne!" odpověděly obě holčiny na stejno.
,,A šel ho někdo hledat?"
,,Ne!" odpověděly znovu. Pořád jsem slyšela chychotání, strašně mě to deptalo.
Á sakra já žárlím....
,,Běžte od něj pryč! A zkuste najít nějaké vojáky."
Ihned, co Cama pustily a odešly, jsem se vydala za ním.
,,V pohodě?"
,,Ty žárlíš co?" zeptal se mě.
,,Ne..." zalhala jsem.
,,Ale ano,vidím to" usmál se.
,,Když říkám ne, tak ne!"
,,Dobrá." chytl mě za bradu a pomalu si mě přitáhl ke svému ksichtíku. Naše rty se spojily. Ale já se po dvou minutách odtáhla.
,,Eh?" zamumlal Cam.
,,Promiň, já jen... Nesmí nás nikdo vidět."
,,Chápu, ale momentálně tu nikdo není." pravil.
,,Dobře" a letmo jsem ho políbila a on zčervenal.
,,Děkuju za to, co jsi pro mě udělala, já bych..." nedokončil svou větu.
,,Nemáš zač, měli bychom se jít podívat po ostatních."
Společně jsme se zvedli ze studené podlahy, a pomalu přišli palác.
,,Tohle se bude uklízet věčnost." oznámil Cam. Já jen kývla na souhlas.
Po dlouhé cestě palácem, jsme konečně narazili na partu z paláce.
,,Hele! Tamhle někdo taky je!" ukázala na nás nějaká dívka.
,,Jste v pořádku?" zeptal se nás služebný, když jsme přišli blíže.
,,Já ano, ale tady Cam, tedy kuchař Cam má prostřelené rameno." odpověděla jsem.
Služebný měl po ruce dezinfekci, Cam mě chytl za ruku a zmáčknul mi ji bolestí. Když jsem uviděla jeho oči, začala jsem brečet.