Selekce

41. kapitola

Promnula jsem si oči, abych uvěřila zda se místo nezdá.
,,Eeech..." nevěděla jsem co říct.
Will se na mě otočil, zcela nahý.
,,Tebe nezabili?" řekl překvapeně.
,,Ne nezabili, a jak se zdá tak tebe též ne!" řekla jsem zhnuseně.
,,Hm..." řekl a vzal si přes sebe nějaký ručník, co měl vedle sebe.
,,Mohu si s tebou promluvit? O samotě?" optal se Willy a já kývla na souhlas.
Zašli jsme do nějaké místnosti, která byla docela tmavá, protože tam bylo pouze jedno miniokénko.
,,Hele, nebudu chodit okolo horké kaše..." začal povídat ,, všiml jsem si, že jsi poslední dobou trávila spoustu času s tím kuchařem. A na mě si nějak zapomněla."
,,Nezapomněla, jen... "
,,Jen co sakra!? Vyklop to!" zakřičel a přitáhnul si mě blíž.
,,Jen, je to můj kámoš z dětství, tak promiň..."
,,Jaký promiň!? Já tu byl jen pro tebe! Měl jsem tě již vybranou a ty mě takto podvedeš? Za to budeš pykat!" řekl nahlas a z kapsy vytáhl nůž.
,,Ne, ne, ne... Willy!" vyjekla jsem.
,,Ber to jako pomstu - tys mě podvedla... můžeš si za to sama." řekl a vrazil do mě špičku nože.
,,Co?" zašeptala jsem bolestí. Moje tělo bylo pomalu celé od krve. Přestávala jsem trochu vnímat.
,,Wiliame! Co to vyvádíš?!" zakričela královna, která právě vyšla do dveří.
,,Pomoc.." zašeptala jsem tak tiše, že mě mohl málokdo slyšet.
,,Tys, tys, ji zabil?" řekla vyděšeně jeho matka.
,,Já musel, mami."
,,Ne, nemusel. Vypadni odsud. Nechci tě už dnes vidět!" zakřičela královna na Williama.
,,Pamatuj si tu bolest, takovou ještě minimálně jednou zažiješ." pošeptal mi do ucha.
,,Vypadni!" zakřičela královna.
,,Už jdu..." řekl a odešel z místnosti.
,,Ježíš, promiň, zavolám rychle doktora. Zvládneš to tu chvilku?" optala se a já souhlasila.
Odběhla na chodbu a běžela za doktorem. Já si mezitím v tmavé místnosti odříkávala slova, která mi William pošeptal "bolest, takovou ještě minimálně jednou zažiješ". Najednou mi naskočila husí kůže. Bála jsem se promluvit, bála jsem se hnout, bála jsem se sedět.
,,Tu je." ukázala na mě královna ,,vše v pořádku drahoušku?"
Až na to, že mě váš syn málem zabil, tak docela v pořádku jsem.
Když ke mně přišel doktor, prohlédl mě a dál mi injekci. Zřejmě na uspání.
________________________________________Po 2 dnech_______________________________________
Opět jsem se probudila v jednom z pokojů nemocničního křídla paláce. Byla jsem sama na pokoji. Necítila jsem vůbec nic.
,,Jé, vy žijete Lady Melisso." usmála se na mě sestřička, která mě již tu v nemocnici viděla.
Kývla jsem hlavou, moc se mi mluvit nechtělo.
,,Bolí vás něco?" optala se starostlivě.
,,Eh...." vydala jsem že sebe aspoň zvuk.
,,Ano pane doktore? Jistě, nyní je již při vědomí. Jasně, zeptám se, minutku.." řekla sestřička do telefonu, který držela u ucha.
,,Přijela za Vámi rodina, chcete jí nyní vidět?" řekla sestřička
Oni za mnou přijeli? Angie a mamka?
Kývla jsem hlavou na souhlas.
,,Tak prý ano." zvolala radostně sestřička ,,určitě se jí to bude líbit." Já se na ní tázavě podívala.
,,Vydrž tu, než přijde."
Jako bych měla jinou možnost. Počkat. Přijde?
Zaklaply dveře a já čekala přibližně osm minut, dokud někdo nezaklepal na dveře.
*ťukťuk*
Nemohla jsem se dočkat, kdo z těch dveří vyjde. Nejdříve jsem se zaměřila na boty. Vylezly krásné červené konversky, s bílými tkaničkami. Dále měl na sobě dotyčný tmavě modré džíny. Jak jsem si všimla, bude to zřejmě kluk. Pak mě zaujala jeho mikina s nápisem "I WAITING FOR YOU". Byla fakt pěkná.
,,Ahoj Mes." usmál se daný člověk. Měl překrásný úsměv.
,,Ahuj.." zamumlala jsem.
,,Něco jsem ti přinesl." a odendal ruku ze zad a položil na mé lůžko růže.
,,Děkuju..." řekla jsem a odkašlala jsem si ,,.. Kdo vlastně jsi?"
,,Ty nevíš? Já jsem...." řekl neznámý kluk.