Selekce

11. kapitola

Stoupla jsem si před dveře a pořádně a klidně jsem se nadechla. Po otevření dveří jsem ale nikoho neviděla. Vykročila jsem tedy dva kroky od mého prahu. Ale co ten blbec neudělá.
,,Baf!" ozvalo se
,,Tyvo....." nedořekla jsem to, abych nebyla neslušná ,, tohle mi nedělej!"
,,Pardon, poklade" řekl a pousmál se.
,,Můžeme už jít?" . Nevnímál. Koukal se mi do očí, celou tu dobu.
,,Halo! Willy? Jsi tam!" mávla jsem mu rukou před obličejem.
,,Jo, ehm.. na co ses ptala?"
,,Jestli už půjdeme!"
,,Jo, jasný" a vzal mě jemně za ruku. Šli jsme po schodech pomalu dolů a koukali jsme se okolo, zda nás nikdo nevidí. ,,Williame!!!" ozvalo se z dálky. Byla to královna. Pustila jsem Willymu ruku, ale on mi ji znovu chytil.
,,,Williame, kde se toulaš? Měl si.... " nedořekla to. Viděla nás, jak máme ruku v ruce.
,,Ehm, mami promiň. Mám teď důležitější práci." a mrkl na mě.
,,Chápu, pak se za mnou stav prosím."
,,Dobře mami."
,,Užijte si to!" zakřičela někde v dáli. Věděla,že jdeme spolu na procházku?
,,Promiň, Mes. Měl jsem udělat papírování ohledně prací v paláci. Nestihl jsem to dodělat." řekl omluvným tónem.
,,V pohodě" usmála jsem se. Procházeli jsme nádhernou voňavou zahradou. Myslela jsem si že budeme mít větší soukromí. Jenomže, ty stráže jsou opravdu všude!
,,Vadí ti ty stráže?"zašeptal mi do ucha.
,,Trochu, ale já to přežiji."
,,Prosím pánové, můžete nám udělat trochu soukromí?"
,,Ale princi, Víte že...." řekl jeden ze strážců.
,,Řekl jsem, že chci soukromí! "
,,Ano pane, jak si přejete." odpověděl a s dalšími 3 strážci odešli.
,,Je to lepší?" zeptal se mě princ.
,,Jasně že je!"
,,Dobrá, jak si strávila první den na zámku?"
,,Fajn, měkké postele, krásný výhled, co víc si přát?"
,,To jsem rád že se ti tu líbí! Jelikož tu zůstaneš hodně dlouho."
,,A to víš jak?" podívala jsem se na něj.
,,Prostě to vím"
,,Mám nápad" vyhrkla jsem ,, co kdybychom si dali menší sázku?"
,,O co?"
,,Budeme si posílat dopisy. Každý den jeden. Vím, že tu máš dalších milion holek, a chci, aby si se s nimi také seznámil. Takže si pošleme pár dopisů, jak jsme strávili den atd. Pokud mi ale dopis nepřijde, tak mi dlužíš pusu. Jasný? "
Kývnul na souhlas ,,A pokud ty, mi nepošleš dopis, tak to pro tebe platí taky!"
,,Dobrá" usmála jsem se.
,,Jdeš na dnešní večerní program?"
,,Co je na programu?" optal jsem se ho.
,,No, seznamka. A pak následně menší diskotéka." Jak jako chce udělat diskotéku? To tam nebudou jako žadný ploužáky?
,,Aha, No budu o tom uvažovat."
,,Přijď, prosím!"
,,Budou tam i ploužáky?"
,,Určitě!"
,,To mi nedává smysl. Jsi jediný, koho bychom mohli vyzvat k tanci, a když budeš tančit s jednou, tak co ty zbylé?"
,,To už je zařízeno." mrkl na mě.
,,Oká, přijdu."
,,Super, ven si něco co tmavě zelené, ať k sobě ladíme." a začal se smát. Mě to moc vtipné nepřišlo.
,,Nevím.."
,,Co nevíš?"
,,Zda něco najdu, a určitě bych nechtěla vypadat jako ty." Podíval se na sebe od shora dolů.
,,Co je na mě špatného?"
,,Nommm radši nic."
,,Chci to vědět!"
,,Ne, říkám že ti to neřeknu."
,,Já ti říkám řekni mi to!" zakřičel.
,,Neřeknu!"
,,Jak chceš..." vstal a odešel.
Koukala jsem se jak mizí v dáli a já seděla na lavičce zamyšlená, a přehrávala si náš rozhovor znovu a znovu. Řekla jsem snad něco špatně? Nepochopí srandu.
Pomalým krokem jsem šla zpátky do zámku. A koho nepotkám. Další holky ze Selekce.
,,Melliso? Jsi to ty?" ozvalo se z davu. Vykoukla černovláska Katarína.
,,Ahoj... Nevšimla jsem si tě."
,,No nazdárek! Ani já tebe." Bylo to tím make-upem. Měla ho na sobě snad tunu.
,,někdy si spolu pokecáme Mellis ok?"
,,Jojo" odpověděla jsem a utíkala do mého pokoje.
Teprve teď začala další soutěž. Odteď to beru jako soutěž. Budu se klidně i prát!