Selekce

34.kapitola

Dveře se rozletěli a v nich jsem viděla tmavou lidskou siluetu. Ten člověk přišel ke mně blíž, měl smutek na tváři, stékali mu slzy,jedna za druhou. Přistoupil blíž. Sedl si.
,,Ach Mes, ty mi dáváš zabrat, fakt..."
,,Proč?" otočila jsem se na toho člověka. Cam!
,,Ty-ty žiješ?" usmál se na mě ještě se slzami v očích.
,,Jak vidíš, tak se mě ještě jen tak nezbavíš." škádlila jsem ho.
,,Nechci se tě zbavit, nikdy. Co se stalo?" optal se mě.
,,Sama nevím, přišla jsem k Rebbece do pokoje a najednou jsem byla na zemi."
,,Nepraštil tě někdo?" Víte že mě to taky napadlo?
,,Myslím že ne..."
,,Nevím teda, jakto že máš na hlavě takovou bouli." pousmál se.
,,To já taky ne." a zasmála jsem se ,,četla jsem tvou zprávu Came..."
,,Oh, no... " zrudl.
,,Jsem strašně ráda, že takového kamaráda tu mám. Nevím co bych bez tebe dělala. Ale nyní je mým úkolem dostat princovo srdce."
,,Já vím..." řekl zklamaně.
,,Nebuď smutný, a hele mohu mít otázku?"
,,Jasně."
,,Šéfkuchař říkal, že tě prý srazilo auto, proč si utíkal až za brány?"
Nadechnul se, což znamenalo dlouhé povídání.
,,Víš Mes, nebylo to kvůli tomu že bych utekl, ale můj kámoš, tedy dodavatel potravin zapomněl kartičku, kterou si musí vždy čipnout, než pojede do paláce, jinak ho to nepustí. Tak jsem tam šel, protože mi zavolal, ať použiju tu svou. Když jsem tam došel nikde nebyl, tak jsem ho začal hledat, stoupl jsem si doprostřed silnice a srazil mě jeho náklaďák. Kdybych já blbej nechodil do tě silnice..."
,,Hlavně že jsi v pořádku..." řekla jsem ,,já tě chtěla jít odpoledne navštívit, a místo toho ty teď navštěvuješ mě." Oba dva jsme se zasmáli.
,,Já bych svou princeznu nikdy neopustil." věnoval mi úsměv.
Já už jsem měla dost sil na to, abych ho obejmula, takže jsem si rychle sedla a šla ho obejmout. Objímali jsme se asi čtvrt hodiny. Vám byl opravdový kamarád, možná i víc než kamarád...
,,Počkat, a co Selekce? Nemělo být už dávno po dvou kolech vyřazovaní?" napadlo mě.
,,Máš pravdu, taky už dost holek vypadlo... Zbyli už jen 3" odpověděl mi Cam.
,,A mě vyřadili že?" řekla jsem smutně.
,,Jakože ano..."
,,Sakra... A kdo za teda zůstal?"
,,Trea, Fiona a Zorra.." řekl.
,,Ach... Tak díky.."
,,Vyřadili tě protože ti nedávali hodně šancí na přežití..."
,,Ale tys věřil že přežiju..."
,,Věřil, protože bych to bez tebe nezvládl" políbil mě na čelo.
,,Poslední otázka, nevíš kdy mě pustí?"
,,To tedy nevím, nevěděl jsem ani že už ti je takhle dobře.."
,,Okej..."
,,Tak už jsem ti to vše vylíčil a půjdu."
,,Nechoď" hodila jsem psí oči.
,,Musím, práce volá." mrkl na mě a odešel.
Melisso! Jsi venku ze Selekce! Super! Žádné úkoly, povinnosti a brzy uvidíš svou rodinu! Ale vždyť tu mám vše co si přeju - kamarády, bohatství, dobrodružství... Rodina tu chybí...
Zvedla jsem se z posele a musela si odskočit na záchod. Po příchodu do mého nemocničního pokoje jsem vytáhla opět mobil a zavolala mámě.
Super mám kredit!
,,Ahoj mami!"
,,Ahoj zlatíčko! Ty žiješ?"
Ještě abych nežila mami...
,,Dá se to tak říct..."
,,Broučku jak ti je?"
,,Už dobře, bylo i hůř.."
,,Jak snášíš vypadnutí?" optala se mě.
,,Nevěděla jsem, že jsem vypadla. Řekl mi to Cam..."
,,Ten Cam?"
,,Ano, ten Cam, který na mě tu dohlíží. Každý den mi přinesl růži, no neni to od něj pěkný?"
,,Jistě zlatíčko a ví princ že žiješ?"
,,Myslím že ne..."
,,Tak mu to bez říct."
,,Jsem v nemocničním křídle mami.."
,,Tak mu pošli dopis ne?"
,,Dobře, mami, ráda jsem tě slyšela. Tak zatím!"
,,Mě jako vyháníš?! Okej, tak ahoj." a ještě se zasmála.
Dopis... Dopis...
Začala jsem tedy psát...