Selekce

12. kapitola

Ihned jak jsem vešla do komnaty, plácla jsem sebou o postel. Měla jsem smíšené pocity. Ach, co jsem dnes udělala špatně! Vzpomněla jsem si na krabici, kterou mi zanechal táta. Měla jsem ji otevřít dřív! Pomalu jsem roztrhla obal krabice. Byla v ní další, ale menší krabička. Tu jsem opět otevřela, a v ní byla další krabička v ještě menším provedení. Tati! Ty víš, jak mi zlepšit náladu. V té nejmenší krabici jsem našla dopis.
,,Ahoj Mes! ❤
Věděl jsem, že tě vyberou! Jsi totiž nejlepší holka na světě! Snaž se být slušná!
Co mamka? Píše ti i Angie? Jak čteš tento dopis, jsem už po smrti. Jak víš, stala se autonehoda, spíše jsem ji zavinil já - schválně.,, ukápla mi slza. Proč spáchal sebevraždu? Proč si nás opustl!?
,, Mám na svědomí hodně špatných hříchů, a myslím, že je lepší to lepší.Nebudou Vás trápit. Doufám, že se ti na zámku líbí. A hlavně princ! Užij si krásný zbytek života dítě! Sbohem! ~ tvůj táta,,
Slzy tekly proudem. Nemohla jsem je zastavit. Potřebovala jsem někoho obejmout. Vlezla jsem si tedy pro peřinu a čekala než přestanu brečet. Bylo asi 12 večer. Nemohla jsem usnout, měla jsem furt slzy v očích. Uspal mě tichý letní vítr...

Druhý den ráno mě probudila Eiw se snídaní v posteli.
,,Dobré ráno Mes!" řekla.
,,Ahoj.. "
,,Je ti dobře?" optala se.
,,Ne" rozbrečela jsem se
,,Mes! Rychle zavolejte doktora!". Toto bylo poslední, na co si pamatuji. Zkolabovala jsem. Probudila jsem se v jiném pokoji, jen čistě bílým. Nikdo okolo mě nebyl, jen sluneční paprsky přes okna hřála. Nevěděla jsem, co se se mnou stalo. Podívala jsem se na hodiny a byla jedna hodina odpoledne. Chtěla jsem vyjít ven, ale zjistila jsem, že na to nemám sílu. Kolena se ihned po zvednutí rozklepala a podlamila se. Sedla jsem si na zem a čekala, kdo mi pomůže zase zpátky nahoru. Čekala jsem asi 2 hodiny, dokud někdo nezaťukal na dveře. Po zaklepání jsem se podívala na dveře. Viděla jsem nějakého muže, vysoké postavy. Nebylo mi dobře, tak jsem viděla dost rozmazaně. Když se ale daný muž přibližil blíž, věděla jsem kdo to je. Princ.
,,Ehm... Ahoj." vypadlo z něho.
,,Ahoj"
,,Proč sedíš dole? Chceš pomoci na postel?" zeptal se mě.
,,Prosím...". Vzal mě a pomalu položil na postel.
,,Tak, hotovo." usmál se.
,,Děkujuuuu."
,,Co se stalo? Měl jsem o tebe strach!" Ty a o mně strach. Aha... .
,,No, zřejmě jsem zkolabovala, nejsem si jistá, ale asi ano. Brečela jsem celé ráno, kvůli jedné soukromé věci. Aspoň že mi byla nablízku Eiw."
,,Kdo je Eiw?" zeptal se.
,,Moje služebná, lepší služebnou si přát nemohu."
,,Jsem rád, že se ti nic nestalo."
,,Hm... "
,,Sorry za to jak jsem včera odešel, neměl jsem se zachovat jak kretén."
,,Moje chyba Willy, neměla jsem ti to podat takhle. Myslela jsem to z legrace." usmála jsem se.
,,Aha, na mě se musí pomalu"
,,Takže kamarádi?" zeptala jsem se.
,,Ano, jinak. Včerejší diskotéka byla příšerná, o nic jsi nepřišla."
,,Opravdu? Jakto? "
,,Všechny holky se na mě sesypaly, málem mě zadupaly. Čekal jsem na tebe, ale bylo mi jasné, že zřejmě nepřijdeš. Máma mi potom vynadala, tak jsem musel jít tančit. Poznal jsem fůru holek.. jsou docela fajn."
,,Jaká ti padla nejvíc?"
,,Ani nevím, už mám pár favoritek. Ale asi Katarína a Eline.. jsou fakt pěkné a je s nimi zábava."
,,Aha" posmutněla jsem.
,,Ale ty víš, že tebe mám nejradši!" Ihned jsem od něj schytala jednu něžnou pusu na rty. Dodala mi energii.
,,Tak na večeři poklade?"
,,Snad." usmála jsem se a koukala jsem se jak se za ním zabouchly dveře. Po pár minutách mi ale někdo zaklepal silně na dveře.