Selekce

21. kapitola

Všechny dívky si sedly na přjste zůstali ipravené místo. Všude byly kamery, světla... Měla jsem číslo 17. a byla nervózní jako něco. 
,,Milé dámy a pánové, občani naší země!" přivítal nás reportér. ,,Dovolte mi se představit, jmenuji se George Rent a je mi ctí Vás přivítat na velkém rozhodnutí o princezně, budoucí královny naší země! Přivítejte naše bojovnice o ruku našeho prince Willyho!"
Teď měla každá přijít ke kameře, kde se ji George zeptal na nějakou otázku.
,,Nebuď nervózní Mes" řekla Eline.
,,Já-já nejsem nervózní, vůbec.." odpověděla jsem.
,,Ne, vůbec" a začala se potichu smát.
,,Běž, držím palce." a zamávala jsem směrem ke kameře. Ona jen na mě mrkla.
,,Prosím nyní Melissu, číslo 17!" zavolal na mě reportér. Chtěla jsem udělat velký dojem, takže jsem narovnala, nadechla a šla k němu.
,,Dobrý večer, Melisso." pozdravil mě.
,,Dobrý večer i Vám, Georgi a Vám u televizních obrazovek též." odpověděla jsem.
,,Jste tedy připravena na moji záludnou otázku?"
,,Vždy jsem připravená, pojďme na ní."
,,Moje otázka zní : Potkala jste se ve svým soukromí tady v paláci s princem? Popřípadě co jste dělali?" optal se. Tato otázka mi přišla velice drzá.
,,Ano, setkala." odpověděla jsem ,,a myslím, že je to s princem naše soukromá věc."
,,Dobrá, nebudeme Vás dál stresovat, Melissa číslo 17.! Děkujeme za rozhovor, nyní sem poprosím....." ukončil můj rozhovor reportér. Já si potom v klidu odešla zpátky sednout. Když jsem viděla, že na mě celou dobu koukal Willy, byla jsem v šoku.  Proto jsem se na něj podívala hned po té, co jsem si sedla. On na mě jen mrknul a usmál se. Jen toto mě nadmíru uspokojilo. Po další hodině a půl show skončila a my jsme mohli odejít do svých komnat. Práskla jsem sebou o postel a zadívala se do nebes nad postelí. Přemýšlela jsem nad celým dnešním dnem. Už jsem neměla chuť na holky, které byly slyšet až nahoru.
*Tutuuuuutututuuuuu*
Ozvaly se trubky a všichni vtrhli do salonu,kde se show natáčela.
,,Co se děje, božíčku." přišla s odlakovanými nehty Katarína.
,,Chtěl bych vás poprosit, jestli si můžete stoupnout do řady, dámy." oznámil princ ,,ty čísla, která přečtu, prosím, aby udělalily krok vpřed."
Pomalu se nadechnul a četl čísla ,, 2,14,18,13,6,12,26,28,21,3,19,30,29,15,25"
Všechny dívky, které měly tato čísla šly vpřed. ,,Vy vypadáváte" řekl smutným hlasem Willy. Asi osm holek začalo brečet, další 4 jen natahovaly, a ostatní to brali jako vysvobození. ,,Vy dívky, co jste zůstali v zadu poslouchejte, nyní vyberu dalších 7 z vás, které též odejdou domů, zbylé dámy tu se mnou ještě chvíli pobudou." oznámil princ a pokračoval ,,číslo 4,7,11,15,20,23 a 27." Další várka breku, nedalo se to poslouchat, bylo mi jich líto, ale zase jsem byla ráda, že si mě tam nechal.
,,Děkujeme, dívky rozlučte se, a vy, co jste postoupili, prosíme odejděte." řekla královna. Do 10 minut jsme všichni odešli. Do večeře jsme měli volno, což znamenalo si vymyslet nějaký program. Než jsem vlezla do pokoje uviděla jsem nějakou obálku, která byla strčená pod dveře. Otevřela jsem, obálku sebrala a začala číst
,,Až osmá hodina odbije,
  Měsíc se po nebi rozlije.
  Přijdi za mnou do mého království,
  Řeknu ti mé tajemství.
  Pár drobných dárků ti dám,
  Protože tě rád mám!
   Tvůj Cam "
,,OMG" vykřikla jsem, až se na mě Eiw musela jít podívat, zda se nic neděje.
Cam a básničky? Pro mě? Mám se s ním sejít? Nebude to Willymu vadit? Líbím se Camovi? Najednou jsem měla hlavě tolik otázek, že jsem nevěděla na co se zaměřit dřív. Lehla jsem si a chvíli přemýšlela, dokud...
,,Ahoj Mes!" zavolal na mě Willy.
,,Ahoj, ani zaťukat už neumíš?"
,,Tak promiň, ale chtěl jsem tě vidět, a to hned."
,,Dobře, chápu, proč jsi tu vlastně?"
,,Prostě jsi tak roztomilá, že to bez tebe nevydržím."
,,Jasně, jasně... Věřím ti... " a začala jsem se smát, on zase mračit.
,,Nevěř, mohu si přilehnout?" zeptal se mě.