Selekce

15. kapitola

,,Hej! Podvádíte veličenstvo!" zakřičela Eline, když jsme hráli ,,Člověče zabreč už,,.
,,Co? Nepodvádím, jen trošku neznám pravidla." oznámil Willy.
,,To se naučíš." řekla jsem mu a stiskla jeho ruku. On se na mě usmál a zčervenal.
Celý večer jsme se smáli. Hráli hry... No prostě, zatím nejlépe strávený večer.
,,Nezahrajem si flašku?" navrhla Corn.
,,Jo! Lépe se poznáme." řekla Eline. S Willym jsme si prohodili pohledy.
,,Kdo začne? Třeba princ ... " řekla Corn a předala mu flašku.
Roztočil flašku, první na řadě byla
,,Eline, padlo to na tebe!" oznámil princ.
,,Neee" řekla Eline.
,,Pravdu nebo úkol?"
,,Začnu pravdou." usmála se Eline.
,,Měla si někdy Eline kluka?"  zeptal se princ.
,,Ano." odpověděla s takovým špatným pocitem.
,,Okej točíš Eline." řekl princ. Zatočila. Padlo to na mě.
,,Pravdu nebo úkol?" optala se Eline.
,,Vezmu si úkol."
,,Ty se toho nebojíš Mes." řekla Corn.
,,Sranda musí být."
,,Dobrá, sedni si princi na klín, a seď tam celou hru." oznámila Eline.
,,To nepůjde, když za flaška padne naším směrem? Co se stane?"
,,Tak budete mít společný úkoly." řekla Corn.
,,S tím souhlasím. " souhlasil princ ,, sedej."
,,Okej" a sedla jsem mu na klín. Divila jsem se, že to vydržel ,,točíme."
Zatočila jsem a padlo to na Corn.
,,Chceš mě?" zeptal se princ, aniž by si uvědomil že hrajeme spolu.
,,Ano." odpověděla a točila dál.
,,Takže Mes a princ... Hm... Co vám dát... " zamyslela se Corn.
,,Ať si dají pusu!Vždyť jim to sluší!" navrhla Eline.
,,Okej, dejte si pusu a nechte se vyfotit."
,,To nemyslíš vážně Corneli." vyjekla jsem.
,,Buď úkol, nebo ven ze hry.. Pravda je odteď mimo hru, hraje se na úkoly." oznámila najednou Corneli.
,,Tak já radši odejdu... " chtěla jsem se zvednout, ale Willy mě zadržel.
,, Máte přichystaný mobil? Foťák?" optal se holek.
,,Jo.." řekly.
Políbil mě. On mě fakt před nimi políbil. A oni to ještě vyfotili.
,,Hotovo! Už můžete přestat!" zakřičela Eline.
,,Jojo" odtáhla jsem se a koukala na prince svým zlým pohledem. Mezitím si pohladil vlasy a já taky. Zase se chtěl se mnou sejít.
,,Holky, mě je nějak blbě. Jdu už k sobě."
,,Okej zdar." řekly. Když mají prince, tak proč bych tam byla. Zamířila jsem si to přímo do mé komnaty. Hopsla jsem do postele a čekala, než někdo zaklepe na dveře. Už byly dvě hodiny ráno, a furt se neozval. ,,Kašlu na to..." jak jsem si řekla, tak jsem si udělala. Ráno mě vzbudili služebné. Ráno na snídani ti tři nebyli. Bála jsem se o ně. Teda hlavně o prince. Co se mohlo včera stát? Když jsem dosnídala, nenapadl mě jiný nápady než za nimi zkusit zajít do pokoje. Nikde nikdo. Kam se vytratili? Nevěděla jsem, zda se jedná... o nějakou přihlouplou hru, a nebo se fakt někam vytratili. ,,Ach.." povzdechla jsem si a zamířila do Dámského salónku. Byla tam jen jedna osoba a to královna.
,,Krásné dopoledne přeji." pozdravila jsem královnu.
,,I tobě děvče, i tobě." odpověděla ,,pojď si ke mě sednout, už dlouho jsem si s žádnou dívkou nepromluvila."
Ihned jsem k ní běžela a sedla si na měkké béžové křeslo.
,,Tak co jak se ti u nás líbí?" optala se královna.
,,Je to tady opravdu nádherné. Objevuji nová a nová místa, a jen tak tak se tu vyznám." Obě jsme se zasmáli.
,,Jsem ráda, že se ti u nás líbí. Už si se poznala s princem?"
,,Ano, ano... " odpověděla jsem na její otázku, ale dál jsem to rozvíjet nechtěla.
,,A jaký máš na něj názor? Teda pokud se mohu zeptat?" zeptala se.
,,Je fajn, pohledný, bystrý, chytrý... No dokonalost sama."
,,Aha... Za pár dní by mě měla navštívit má sestra, a potřebovala bych menší službu." Prosila královna.