Selekce

28. kapitola

Vylezla jsem znovu schody do prvního patra a zabočila do levé uličky. Hlas byl čím dál tím blíž. Nakoukla jsem tak aby mě nebylo vidět a nestačila se divit. Willy přitisknul Rebbecu ke zdi a začali se zuřivě líbat. Nemohli si vážně najít lepší místo. Po chvilce si Rebbeca sundala tričko a pomalu rozepínala košili Willymu. Jemu se to nehorázně líbilo, nechal si dělat všechno. Zalezla jsem zase zpátky za roch.
*hepšík*
A sakra, ty si vážně nenápadná Melisso
Oba se přestali líbat a já pomalu a hlavně potichu běžela ze schodů. Slyšela jsem jak říká ,,Sakra" a prostě, musel mě vidět. Ježíš... Rychle jsem zdrhla do dámského salónu, kde pár dívek bylo už i trošku v podnapilém stavu.
,,Aspoň že už jsi tu." řekla Trea.
,,Co se to tu stalo?" zeptala jsem se jí.
,,Sama vidíš co..."
,,Neukončíme to už?" znovu jsem se zeptala.
,,Myslím, že je to super nápad." řekla a já šla svižně na pódium je kapele. Tam jsem sebrala mikrofon a začala mluvit.
,,Děkuji že jste přišli, pro dnešek tato oslava končí. Děkuji." a dala mikrofon zpátky.
Dívky odešly do svých pokojů a já pomalu uklidila nepořádek. Ptáte se proč já? Protože všichni služební uklízeli v jiných místnostech kvůli dnešnímu přepadení. Jediná Trea tam se mnou zůstala a pomohla mi. Tomu se říká kámoška. Odbyla jedenáctá hodina a my to konečně douklidily.
,,Děkuji za pomoc." řekla jsem s úsměvem.
,,Nemáš zač, nechceš zítra přijít ke mě do komnaty?" optala se mě Trea.
,,Ráda."
,,Po obědě v jednu?"
,,Dobře, budu tam." řekla jsem a pomalu ji objala. Ještě mi u dveří zamávala a zaklapla dveře. Dneska toho bylo víc než dost. Byla jsem unavená a tak jsem si to za pár minut štrádovala do své komnaty. Sundala jsem si střevíčky a červené šaty. Po chvilce ticha jsem opravdu slintala. Lehla jsem si na postel a užívala si toho klidu.
,,Dopis?" vyštekla jsem, když jsem viděla něčí stín jak posílá pod dveřmi obálku. Ihned jsem se zvedla a došla ke dveřím. Sehnula jsem se a dopis otevřela.

Ahoj Melisso,
Nevím co si dnes viděla nebo neviděla, ale určitě jsem to tak nemyslel.
Nemyslel? Tak proč jsi například v tom líbání spolupracoval?
Mám tě rád, možná i víc než to, tedy určitě mám.
Byl bych rád, abychom se zítra sešli.
S pozdravem, tvůj Willy.

Když jsem je viděla, zlomilo mi to srdce. Opravdu jsem chtěla aby mezi princem a mnou bylo. Ale měl mě opravdu rád? Nebo to jenom předváděl? Neměla jsem chuť se s ním setkat, zvláště né po tomhle. Po chvilce jsem si uvědomila, že je tu ještě jeden člověk, který mě má rád. Cam. Cam je opravdu milý člověk, udělá pro vás cokoliv. Jenže v paláci není dovoleno flirtovat s ostatními lidmi mužského pohlaví. S mnoha starostmi jsem nakonec usnula.

Další den
Ráno mě probudily hřejivé sluneční paprsky, které dosáhly až na konec mého pokoje. Na stole jsem již měla připravený plný talíř lívanců namazaný Nutellou. K tomu jsem dostala hrnek teplého kakaa, výborná to snídaně. Oblékla jsem si modré koktejlové šaty a vydala se prohlédnout palác. Ještě jsem se tu nějak moc neorientovala, takže byl nejvyšší čas. Nejdříve jsem zašla do dívčío salonu tam seděla Melanie, dále jsem navštívila knihovnu. Je pravda že od té doby co jsem v paláci nemám na nic čas - na malování, čtení... Vzala jsem si knihu ''Počkám na tebe" a štrádovala jsem si to do kuchyně. Tam jsem viděla hlavního šéfkuchaře a další kuchaře.
,,Je tady Cam?"
,,Dobrý den, myslíte Camerona?"
,,Ano." odpověděla jsem mu.
,,Ten je nyní ve vedlejší místnosti." řekl a pomalu se ke mě přiblížil ,,má blbou náladu." oznámil mi do ucha.
,,Dobře, děkuji." prošla jsem okolo něj a vydala se do vedlejší místnosti.