Selekce

40. kapitola

Nehnutě jsem ležela na zemi. Ale byla jsem při vědomí.
Ten chlap, se ke Camovi přiblížil a střelil mu jednu kulku přímo do levého boku.
,,Ccccame!" zašeptala jsem bolestí. Zřejmě jsem měla poranění.
Cam též upadl na zem, přibližně 2 metry ode mě. Najednou jsem si něco uvědomila. Před pár dny se mi zdál sen, přesný jako tento moment. Dostala jsem strach a husí kůži. Když jsem viděla odcházet toho hulváta z místnosti, pomalu jsem se doplazila ke Camovu tělu. Celý od krve se na mě usmál. Bylo to roztomilé, až na to jeho zranění. Z té velké rány se mi udělalo nevolno.
,,Nekoukej se tam." šeptal starostlivě Cam a rukou si přiložil krvavé místo.
,,Musím ti to vydezinfikovat, a nějakým způsobem udělat, aby krev už přestala téct!"
,,Podívej se nejdříve na sebe, potom teprve na mě." usmál se. Mrkla jsem se tedy na své prostřelené tělo, pod kterým se čím dál tím více rozlévala krev.
,,Ou, musím najít nějaké škrtidlo." řekla jsem a doplazila se do nejbližšího šuplíku, kde jsem našla kousek trička.
,,Tu..." řekla jsem a podala mu to.
,,Dík."
,,Bolí to hodně?"
,,Už ne." odpověděl a sykl bolestí z utážení.
,,To vidím..." řekla jsem a pomohla mu s tím.
V 6 hodin ráno, kdy mě probudily hlasité hodiny paláce, jsem se mrkla na Cama. Ležel a ležel. Nepovídal nic.
,,Came!?" zakřičela jsem.
Žádná odezva.
,,Hey Came!" zařvala jsem po druhé.
Opět bez úspěchu.
,,Came! Já-já se moc omlouvám za to, co jsem provedla, co jsem udělala. Ale hlavně se prosím probuď! Nezvládnu to tu! Prosím! Vzbuď se!" křičela jsem zřejmě tak nahlas, že přiběhl nějaký strážce.
,,Stalo se něco?" optal se.
,,Cože!!!? Tak ony jsou zavražděny všechny dámy kromě mě a ono se nic nestalo?" vypadlo ze mě.
,,Žije ještě Lady Trea." mrkl na mě. Tohle byla poslední kapka.
,,Vy si mě dovolujete opravovat?! Vypadněte!" rozkázala jsem.
On se na mě podíval a zmizel.
,,Came! Já tě nechci ztratit! Já tě miluju!" a začala jsem řvát.
Pořád bez odezvy, bez jediného slůvka.
Natáhla jsem se k němu blíž a lehce ho naposled políbila. Začala jsem brečet jako malá holka.
,,Nebreč Mes, slzy ti nesluší." ozvalo se.
Pořád jsem řvala dál.
,,Hey? Vnímáš mě lásko?" řekl známý hlas znovu.
Utřela jsem si slzy do rukávu a podívala se kdo to mluví.
,,Ty žiješ!? Tohle mi nedělej hajzílku!" řekla jsem a políbila ho.
,,Pffff. Líbáš pořád stejně dokonale." zrudnul.
Také jsem zrudla a mrkla se na mu na hnisající ránu.
,,Měly bychom s tím zajít k lékaři." navrhla jsem.
,,Ok." řekl a s bolestí se zvedl.
Nějak jsme se společně doplazili do nemocničního křídla, kde nás ošetřil doktor. Já měla prostřelenou nohu a Cam, ten na tom byl trošku hůř - prostřelené břicho. Po namáhavé léčbě jsme se chytli za ruce a šli se mrknout do zámku. Opět jako minule. Všude poničené zdi, nápisy, spousta mrtvol a krve. Zašla jsem se podívat do mého pokoje. Všechny věci byly v naprostém pořádku. Ani drobek prachu se nepohnul.
Dále jsme navštívili s Camem hodovní sál, který byl vzhůru nohama. Co tu vlastně chtějí? Proč zabíjejí?
Jako další cíl jsme si to namířili do dámského salónu. Nikde opět ani živáčka. Po oběhnutí všech důležitých míst jsme se mrkli k Fioně do pokoje. Leželo tam její tělo, bez končetin a hlavy. Tohle jsem vidět nemusela, proto jsme se s Camem otočili a šli rovnou do dalšího pokoje, a to Zorry. Zorru jsem moc nepoznala, spíše se držela stranou, prostě dívka samotářka. V jejím pokoji jsme našli její prostřelené tělo. Ten chlap co nás střelil, nelhal. Pozabíjeli Fionu i Zoru.
Jako poslední místnost jsme si zvolili Treinu komnatu. Zaťukala jsem a otevřela dveře.
,,Ahoj Treo... A....?" řekla jsem překvapeným tónem. Cam jen nečinně přihlížel.