Selekce

39. kapitola

Na zemi za dveřmi jsem dostala brečící záchvat. Nepovovalo to. Nechtěla jsem nadále brečet. Navíc zítra je den, kdy odejdou další 2 dívky. Při této myšlence jsem přestala řvát. Kdybych odešla, měla bych pokoj od Cama, i od Eiw. Lehla jsem si v šatech do postele a usnula za úplné deprese.

Najednou mě probudil výkřik. Ne. Nebylo ráno. Nebylo dopoledne. Byly teprve 2 hodiny po půlnoci. Vstala jsem, nazula si svoje bačkůrky, vzala si lampičku a vyšla z mé komnaty. Přicházelo to z horního patra, kde měla pokoj Trea, Fiona a Willy. Potichu jsem vyšla schody, sice trošku vrzaly, ale to nebyl takový problém. Pořád jsem slyšela nějaký hluk z pokoje A29.
,,Trea!" vykřikla jsem a běžela k ní do místnosti.
,,Meeeees" zakřičela na mě se svázanou pusou i rukama.
,,Rozvážu tě!" řekla jsem a běžela k ní. Sedla jsem si k ní a snažila jsem se jí rozvázat.
,,Ani hnout!" ozval se mužský hlas za mými zády.
,,Do-dobře" řekla jsem a odstoupila.
,,Ruce nahoru a triko dolů." řekl muž s maskou a namířenou zbraní proti mě.
,,Cože?! Já se tu nebudu svlékat a hlavně né před tebou!" prskla jsem na něj.
Pomalu,ale jistě zmáčknul spoušť. Byla slyšet pouze rána. Nebyla ale z jeho zbraně, někdo ho střelil ze zádu. Cam.
,,Nestalo se ti nic broučínko?" optal se a příspěchal ke mně.
,,Ne.." odfrkla jsem a otočila se.
,,Nech mě to vysvětlit.." začal Cam.
,,Dobrá, povídej. Já mezitím rozvážu Treu." Jak jsem řekla tak jsem udělala.
,,No, jak si nás tam viděla. Začalo to už u večeře, a zřejmě sis toho všimla. Proto si odešla,je to tak? Po tvém odchodu ze začala Eiw pomlouvat, nedalo se to poslouchat. Poté si sedla ke mně na klín, a to už jsem si říkal, že to nedopadne dobře. A potom mi začala rozepínat košili..." vyprávěl Cam.
Ozvala se další rána, ale z jiného pokoje.
,,Co to bylo?" přestal povídat a optal se.
,,Já-já nevím..." začala jsem se třást. Tohohle jsem měla pokrk. Samé utajování, vraždy, zbraně, násilí...
,,Pojďme se tam mrknout.." řekl a pomalu jsme odcházeli s místnosti.
,,Dávejte na sebe pozor." zašeptala na nás Trea. My jen kývli. Pokoj hned vedle patřil Fioně, žádné zvuky již nebyly slyšet. Cam vtrhnul do pokoje jako první. Já ho hned následovala. To co jsem viděla nebylo pro moje oči. Fiona ležela na zemi, nehybně. Nedýchala, nemrkala. Bylo po ní. Ležela v její kaluži velice červené krve, rozlité skoro před celou podlahu. Něco zachrastilo. Další mužská postava, celá zakrýtá v černém stála u šuplíků a prohrabovala jej. Nevšímal si nás.
,,Hey!!" zařval na něj Cam. Muž se otočil, nadzvedl obočí a namířil zbraň opět na nás.
Super, další zbraně, jakoby toho za dnešní noc nebylo dost. Mes, tvých posledních pár sekund. Užij si jich.
,,Dej tu pistol pryč.." řekl Cam.
Mužská silueta se narovnala a přišla na světlo. Když mu bylo trochu vidět do očí, byly mi nějak povědomé. Pořád jsem si klepala na hlavu, kdo by to mohl být. Marně.
,,Povíte to někomu a nedočkáte se zítřku!" zakřičel.
,,Co hledáte?" optala jsem se ho. On se na mě pouze podíval.
Zasmál se, opravdu se smál. Tmavý muž se usmál.
,,To by tě zajímalo princezno co?" a vyplázl jazyk.
,,No, jo.." odpověděla jsem.
Najednou se ozval další neskutečný jekot z dolního patra. Chtěla jsem se tam vydat, ale ten muž se zbraní v ruce ji na nás pořád mířil.
,,Tvá kamarádka nežije..." řekl muž a usmál se.
,,Co-cože?" začala jsem brečet. Cam mě chytil za rameno. Neuklidnilo mě to, ba naopak.
,,Už zbýváš jen ty." stiskl spoušť.
,,Né!" zařval Cam.
A já už dávno ležela na zemi.