Selekce

25. kapitola

V celém paláci se ozývaly pouze hlasy z dívčího salónu. Čím dál jsme ale šli, tak jsme je méně slyšeli. Držela jsem se Willyho za ruku, protože nikdy nevíte, zda tu ještě někdo není.
,,Neboj se Mess." usmál se na mě a já sebe přistihla, jak se na něj lepím.
,,Jo, eh.. No... Eh... Promiň."
,,Jsi celá v šoku že?"
,,Kdo by nebyl... " ukňourla jsem.
Došli jsme tam. Jeho obrovské tmavé hnědé dveře činily asi 2,5 metru. Pomalu je otevřel.
,,Prosím má princezno.." a uklonil se.
Princezno? On mi vážně řekl princezno???
Otevřela jsem dveře. Obrovská místnost do obrovskou postelí a dalšími věcmi. Nejprve jsem zamířila ke krbu, kde měl vystavených pár obrázků.
,,Maluješ rád?"
V tom okamžiku nastalo hromové ticho. A já si teprve uvědomila proč... Na té zdi visel můj překrásně namalovaný portrét. Spadla mi brada a otočila se na něj. Zrudnul. Opravdu zrudnul jak rajče.
,,To-to jsem já?" zeptala jsem se nevěřícně.
,,Tak jako měla si to být ty, ale nějak s tím obrázkem nejsem spokojený."
,,Proč? Vždyť je překrásný!"
,,Díky, jsem rád že se ti líbí, něco tomu obrázku totiž chybí." odpověděl.
,,Mohu si ho vypůjčit?"
,,Co s ním chceš dělat?"
,,Zkusím ho upravit" odpověděla jsem mu.
,,Umíš malovat?"
,,Živím se tím." a mrkla jsem na něj.
,,Hustý a nechybí ti to? Vždyť tu nemáš ani čas malovat." napadlo ho.
,,Chybí mi to a hodně, ale můžu si za to sama. Nechala jsem si všechny své potřeby u mě doma v pokoji."
,,Kdyby si někdy dostala chuť k malování, stačí říct, vše tu mám." řekl.
,,Děkuju,ale...."
Najednou se ozvaly trubky. A mě to docvaklo.
,,Co je dnes za den?" zeptala jsem se.
,,Úterý...proč se ptáš?"
,,Sakra! Ne! To se nemělo stát!!!" zpanikařila jsem.
,,V klídku co se děje zlatko?"
Zlatko? To co je za slovo? Pff..
,,Já-já už musím..." sebrala jsem obrázek a utíkala ven.
Viděla jsem krásně modrý velký kočár, kde byli zapřeženi dva bílí lipicáni. Najednou se rozjel červený koberec a hádejte kdo přijel. Ano, očekávaná sestra naší královny.
,,Co se tu stalo? Je to tu jak po válce." řekla.
,,Dobrý den" poklonila jsem se, když jsem přiběhla blíž ,, královna... Eh..."
,,Královna Kate." usmála se na mě. Ihned mi připadala velice sympatická.
,,Omlouvám se." omluvila jsem se.
,,Odpustím ti když mi řekneš co se tu stalo." zasmála se.
,,Dlouhé povídání, ale jedním slovem - Seveřáci."
,,Ježišmankote, lepší dobu si nemohli vybrat?". Zeptala se s humorem.
,,Asi ne, mohla bych Vás pozvat dovnitř?"
,,Bude mi potěšením." řekla a nabídku přijala. Zamířily jsme si to spolu i s jedním z jejích služebních do dámského salónku, kde opravdu bylo asi nejvíce uklizeno. Sedli jsme si ke stolu, a začali si znovu povídat.
,,Kdo vlastně jsi? Nemůžu se dočkat až vás 8 dokonale poznám." začala téma Kate.
,,Moje jméno je Melissa, ale můžete mi říkat Mes, či Lady Mes." usmála jsem se.
,,Pěkné jméno, těší mě" podala mi ruku. Vychování ji vážně nechybělo ,,a jak se těšíš na hodiny výchovy?"
,,Co-cože? Jaké hodiny výchovy??"
,,Aha, tak to jsem zřejmě něco prozradila dříve než jsem měla." oznámila .
,,Dáte si čaj, kávu či?" optala jsem se a zavolala na služebníka.
,,Kávu prosím, dvojtou" řekla.
,,Takže dvě kávy jednu dvojtou a já si dám Latte Machiato." řekla jsem milému služebnímu.
,,Ááá moje sestřička už přijela." ozvalo se ze dveří.
,,Ty si ale čím dál tím hezčí." oznámila Kate královně.
,,Díky." řekla a došla k nám. Hodila na mě zlý úšklebek a já věděla co to znamená.
Odejdi.
,,Omlouvám se, královno a královno Kate, ale já už půjdu." omluvila jsem se.
,,V pohodě broučínku. Ještě se uvidíme." rozloučila se se mnou Kate.
Myslela jsem že to dopadne hůř. Ale co ten plán? Hry, dívky, kytky, výzdoba? Začala jsem znovu panikařit.