Selekce

29. kapitola

Zaťukala jsem na dveře a čekala na nějaký hlas zevnitř. Nic se bohužel neozvalo. Nedalo mi to a pomalu jsem přiotevřela dveře. Cam seděl dole na podlaze a mluvil do zdi.
,,Já vím, že jsem si tě nevážil, chci aby si mi odpustila, jenže ty teď bojuješ o srdce jiného kluka, hezčího, vychovanějšího. Co bude s námi pokud tuto soutěž o srdce Williama vyhraješ?! Já-já tě nechci ztratit!" začal bulet, slzy mu stékali jak vodopády.
,,A ty Franku..." řekl ,, příště buď tišší, vím že celou dobu stojíš ve dveřích."
Nachvilku bylo ticho. Nepromluvila jsem ani slovo.
,,Franku, prosímtě zmiz odsud nebo..." a otočil se. Viděl mě stát ve dveřích jako sloup.
,,Já-já omluvám se ti Mes, nevěděl jsem že-že jsi to ty." vykoktal ze sebe.
,,V pořádku, ty-ty miluješ nějakou že soutěžících?"
Zrudnul. Chvilku byl zticha, zřejmě si promyslel odpověď.
,,Jo, bohužel." hodil smutný výraz.
,,Pojď sem " řekla jsem mu a pořádně ho objala ,,a kdo je ta šťastná?"
,,Nikdo..."
,,Nezapírej a povídej."
,,Nemohu."
,,Můžeš!"
,,Chceš to vědět? Máš to mít!" řekl a rychle mě políbil. Po chvilce se odtrhl a já zrudla.
,,Takže,takže jsem to já?" vykřikla jsem s nadšením.
,,Kdo jiný?" mrkl na mě. Já jsem ho zase objala a on přitiskl svoje rty na ty mé. Znovu. Já spolupracovala, bylo to jako v pohádce. Vydržela bych tak stát navěky, jenže to by se nikdy nestalo.
,,Hey Camerone, bude...bude..." řekl šéfkuchař, když otevřel dveře. My oba zrudli.
,,Co to tady k sakru děláte?" zaječel.
,,My, my... " vykoktal ze sebe Cam.
,,Co vy?" řekl šéfík.
,,Jen..." nemohla jsem to ze sebe ani vykoktat.
,,Ať už Vás tu nevidím, bando jedna mizerná! A ty Camerone! Máš práci navíc - umýt nádobí!" zakřičel a odešel. My s Camem jsme se na sebe podívali.
,,Omlouvám se" řekla jsem ,,nechtěla jsem tě dostat do maléru." omluvila jsem se.
,,V pohodě, jen teď budu muset vše vyžehlit." usmál se. Měl opravdu nádherný úsměv, jeho vlasy byly rozčepýřený a jeho zelené oči tak krásně vynikali. Zamilovala jsem se. Né do prince, ale do Cama.
,,Tak já už půjdu." řekla jsem, políbila Cama a odešla. Takový trapas.
Ty jsi ale blbá! Vždyť tě teď čeká trest! Můžeš si za to sama!
Vběhla jsem do hodovní síně, kde už byl přichystaný oběd. Sedla jsem si vedle Trei a začali jsme si povídat. Po obědě jsme odešly k ní, jelikož mě včera pozvala. Měla velice útulný pokojík. Všude měla obrázky zvířat, ale nejvíce mě zaujala fotka s králíkem, který skáče přes překážky.
,,Děje se něco?" zeptala se mě, když viděla, že na tu fotku koukám s otevřenou pusou.
,,Nene, jen, proč skáče?"
,,Je to nový sport, který se vyvinul ve Švedisku a asi za 2 roky se dostal k nám do provincie. Sama chovám pár králíků na tento sport - říká se tomu králičí hop. Králíci soutěží mezi sebou v rovince, parkuru, skoku vysokém či ve skoku dalekém." poučila mě Trea.
,,Hustý, zajímáš se o to?"
,,Jo, zajímám se o každé mé zvíře. Mám psa, papouška, králíky, morče a kočku. Ke každému se pojí vzpomínky." usmála se na mě.
,,To je roztomilé."
,,Tak ale k jinému tématu, asi si nepřišla si povídat o mých zvířatech." zahihňala se.
,,Ne, to ne." usmála jsem se.
,,Tak čím začneme?" zeptala se.
,, Jak se ti líbí princ?" optala jsem se.
,,Chceš vědět pravdu?"
,,Samozřejmě." přikývla jsem na souhlas.
,,Takže, princ je velice pohledný, chytrý, vyrovnaný.. Ale není to můj typ. A ty?"
,,Asi tak." a ukázala palec nahoru.
,,Proč si se sem přihlásila?" optala se.
,,Chtěla jsem něco zažít, dobrodrůžo." usmála jsem se.
,,Já zase jsem sem šla z donucení..." řekla mi.
Takto jsme se bavili asi další 2 hodiny. Trea se stala mou nejlepší kamarádkou.