Selekce

35. kapitola

Ahoj Williame,
Ano žiju! Super ne 😁? Ráda bych se setkala, ale ještě zřejmě si pár dní poležím v nemocničním křídle vašeho paláce. Dále bych ti chtěla popřát, aby sis vybral z těch tří tu nejlepší! 😁 Dám ti takovou radu: Než si vybereš, poznej ty dívky do hloubky.
Ráda jsem tě poznala, děkuji za vše.

                                                                           Lady Mes
Obálku jsem olízla a zavolala na sestřičku.
,,Samozřejmě, předám." odpověděla mi a já na další 3 hodiny usnula.

Ocitla jsem se ve tmavé místnosti. Bylo ticho. Snažila jsem se najít nějaký východ, když v tom se ozvala rána, která mi prostřelila nohu. Zachvilku se ozvala druhá, ta ale netrefila mě, ale nějakého člověka, který stál o 5 metrů dál. Ležel nehybně v jeho kaluži krve, nedýchal. Odběhla jsem do ještě větší tmy kde....

Vzbudila jsem se úplně mokrá a vyděšená.
,,Jen sen.." oddychla jsem si. Zjistila jsem, že je ještě noc a podle hodin, které viseli nad postelí byla teprve jedna hodina ranní. Přemýšlela jsem nad tím snem, měla jsem z něho strach. Nezamhouřila jsem oka...

,,Dobré ... Ráno..." řekla sestřička ,,je vám dobře?"
,,Jistě že ano." udělala jsem falešný úsměv.
,,Mám pro Vás nějaký dopis." přišla ke mně a podala mi ho.
,,Děkuju."
,,Nemáte zač, kdyby něco, zvoňte." usmála se a odešla.
,,Dopis? Hm..."
Pomalu jsem otevřela obálku, abych to, co bylo vevnitř nepoškodila.

Ahoj Mesinko!
Ty opravdu žiješ? Super! Dojdu tě dnes navštívit. Připrav mi židli! 😁
Chtěl bych s tebou něco důležitého probrat.       Tvůj Willy

Super, takže on se tu dnes staví! Hurá. Docela mě to potěšilo, protože se tu určitě v době kdy jsem tu ležela neukázal. Hodiny utíkali velice pomalu - 9 hodin, 13 hodin, 15 hodin. Asi v 15:06 konečně přišel.
,,Ahoj" pozdravil mě tichým hlasem.
,,Čau.."
,,Tak jak ti je zlato?"
Zlato?! Vždyť už nejsem v Selekci, nemohu být jeho manželka a už vůbec ne zlato...
,,Už docela fajn..."
,,Víš že..."
,,Že jsem vypadla ze Selekce?" skočila jsem mu do řeči ,,ano vím."
,,To nebylo moje rozhodnutí Mes, to královna..."
,,Nesváděj to na ní Williame, řekni mi, kolikrát si se za mnou stavil?"
,,Každý den jsem tu byl!" zalhal mi.
,,Jo? Tak co se tu změnilo od doby, kdy mě sem na toto lůžko přivezli?"
Mezitím se koukal všude okolo sebe...
,,Nic? Že by?"
,,Takže jsi tu nebyl..." řekla jsem.
,,Byl!"
,,Kdyby si tu byl, tak bys to věděl!"
,,Dobře, tak co se tu změnilo?" optal se mě.
,,Vidíš ty růže? Ty mi sem nanosil někdo, kdo se o mě opravdu bál a kdo mě má opravdu rád! A hlavně, kdo mi nelže do očí..." řekla jsem zuřivě.
,,Kdo ti je přinesl?" zeptal se s nadzvednutým obočím.
,,Kamarád..." nechtěla jsem to dále rozebírat.
,,Jaký kamarád?"
,,Kamarád! Nic ti do toho není! V Selekci už nejsem tak proč takový zájem?"
,,Je, a mnohem víc než si myslíš. A navíc, jsi opět v Selekci..."
,,Cože? Vždyť před chvílí jsme to řešili a tys řekl, že za to může královna, Williame.."
,,Chtěl jsem ti to říct! Ale nenechala jsi mě!"
,,Dobře, máš ještě nějakou novinku?"
,,Asi ne.." odpověděl.
,,Tak odejdi... Prosím..."
,,Jak chceš, budu tě očekávat,v paláci za pár dní, měj se lásí" řekl a zaklaply za ním dveře.
,,Takový lhář!" řekla jsem a hodila polštář přes celou místnost. Byla jsem tak rozzuřená.
Jsem opět s Selekci... Bude mě mít ještě princ rád?
Opět jsem byla sama...

Hodiny utíkali a ze čtvrtka,kdy jsem se probrala,uběhly 3 dny. Odpoledne se na mě ještě přišel mrknout doktor a konečně mě pustil. Vrátila jsme se do "svého" pokoje v paláci.  Docela mi to vše chybělo. Růže jsem si vzala sebou a dala je do vázi, která byla na mém stole.
,,Mes ty ses probrala!" zvolala na mě osoba se slzami v očích....