22. kapitola

1.4K 77 4
                                    

,,Pojď." a nadzvedla jsem peřinu, aby si mohl lehnout.
Ihned jsme leželi vedle sebe, asi pět centimetrů od sebe. Byl to dokonalý pocit.
,,Tak už nejsi tolik vystresovaná?" optal se s úsměvem na tváři Willy.
,,Ani ne, když ti mám tebe." odpověděla jsem.
,,To je milé!" usmál se.
,,Já jsem celá milá, zvlášť na tebe" zčervenala jsem.
,,Nemusíš se předvádět, já tě chci znát takovou jaká doopravdy jsi. Záleží mi na tobě. A opravdu nechci aby ses přetvařovala."
,,Já se nepřetvařuji!" řekla jsem rozlobeně.
,,Dobře, dobře nerozčiluj se, nesluší ti to." usmál se na mě a něžně mě políbil. Strašně jsem se uvolnila a pomalu začala spolupracovat, až jsme se začali líbat. U nás doma jsem se moc nelíbala, tedy lépe řečeno vůbec. Neměla jsem kluka, žádný kluk o mě neměl zájem, jenže s Willym je to jiné. Zřejmě jsem se zamilovala, a to hodně. Zajímalo by mě zda se taky líbá s ostatními dívkami, které tu zůstali.
,,Mohu mít takovou přihlouplou otázku?" koukla jsem se na něj.
,,Jasný. Ptej se."
,,Co děláš když jsi s ostatníma holkama?"
,,No... Proč se ptáš?" usmál se šibalsky.
,,Zajímá mě to"
,,Dobře, takže každá dívka má raději něco jiného - například ráda čte, jezdí na koni, cvičí králíky, hraje badminton - a podle toho se řídím. Obvykle si dám kávu nebo čaj, sušenky a povídáme si. Jako pár dívek se našlo, co po mě chtělo polibek... Nebo se rovnou líbat."
,,Takže jsi je zlíbal či upusinkoval k smrti?" zesmutněl mi hlas.
,,Řeknu ti takové malé ale i velké tajemství chceš?" zeptal se mě. Přikývla jsem na souhlas.
,, Ty jsi byla první dívka, od které jsem dostal pusu, první holka s kterou jsem se líbal a první lady [lejdy] s kterou nyní ležím v posteli." zčervenal. U kluků je divné když červenají, ale jemu to tak slušelo. Byl úplně CUTE [kjůt]. Neodolala jsem a musela ho políbit. Po pár minutách, co jsme se začali opravdicky líbat, se Willy ocitnul nademnou. Naše rty se nepřestávaly dotýkat. Opravdu se mi to líbilo. Najednou Willy zajeli rukou pod moje podšatí.
,,Promiň, já-já...." řekla jsem vyděšeně.
,,Ne, to já promiň, neodolal jsem." a vyndal ruku ,,já už půjdu, mám se tu dnes ještě stavit?". Já jsem se zvedla, sedla na postel a vyděšeně na něj koukala.
,,Takže to beru jako nesouhlas." řekl Willy.
,,Nevadí? Potřebuji chvíli na přemýšlení" vypadlo nějakým způsobem ze mě.
,,Dobře, tak zítra na snídani, pokud tedy nehodláš jít na večeři."
,,Díky, ale nehodlám."
,,Tak ahoj." a poslal mi vzdušnou pusu.
,,Ahoj!" a já ji zase chytla.
Koukla jsem se na hodiny, za 5 minut osm??! Cam!
Oblékla jsem se do takového normálnějšího oblečení a rychle zdrhala do kuchyně. Sešla jsem hlavní schodiště, zatočila do prava směr dívčí sál a poté směr kuchyň. Bylo tam zhasnuto, zřejmě měli nějakou přestávku, proto to naplánoval na tuto hodinu. Vešla jsem do místnosti, kde opravdu nikdo nebyl. Sáhla jsem po vypínači,ale v tom mě někdo obejmul ze zadu. Rychle jsem se otočila, ale naštěstí to byl jen Cam.
,,Ahoj zlato!" pozdravil mě Cam.
,,Ahoj kuchtíku, tak jak se ti vaří?"
,,Suprově, vážně skvělý kolektiv, a navíc jsem rád, že jsem ti nablízku. Pojď si sednout, popovídáme si." řekl. Šli jsme si sednout k předpřípravenému stolu, Vám zapálil svíčku a naservíroval mi předkrm. Výborný školský salát s domácí bagetou. Opravdu výborný, ani nevím, kdy jsem ho jedla naposledy.
,,Kde jsi se naučil tak dobře vařit?" opsala jsem se ho.
,,Doma a na internátu." odpověděl.
,,Ty jsi byl na internátu?"
,,Tak jasný, k vám do školy jsem chodil posledně dva roky. Jinak jsem bydlel v domě na okraji města, a učil se sám doma." odpověděl Cam.

SelekceKde žijí příběhy. Začni objevovat