Selekce

27. kapitola

,,No...." odpověděl Willy.
,,No co?" řekla královna Kate.
,,Jako mám..." řekl a královna se na něj zamračila. ,,no dobře mám dvě adeptky, stačí?"
,,Jaké?" zajímala se pořád.
,,Melissu a Rebbecu..."
,,Oh, myslím že sis vybral dobře..." řekla a pomalu se zvedla ,,já už půjdu, musím ještě něco zařídit než přijdu na to překvapení."
Odešla. Nechala mě tam s ním. Ach bože takový trapas.
,,Co je?" zeptal se mě, když viděl jak se na něj koukám.
,,Nic."
,,Nekecej a vyklop to!" usmál se na mě.
,,Ne!"
,,Dělej!"
,,Ne!!" přidala jsem na hlase.
,,Ale nenech se přemlouvat!"
,,Nenechávám."
,,Dobře, řekla sis o to sama."
Ihned jak to dopověděl pomalu se ke mně přiblížil a začal mě lochtat. Já se smála jak na podivín. Nepřestával, lochtal a lochtal. Nedalo se to vydržet.
,,Dobře, dobře! Stačí!" zakřičela jsem.
,,Já věděl že si to rozmyslíš. Tak?"
Já mu šlápla na nohu, uchechtla se a běžela ke dveřím. Nevím co to do mě vjelo ale měla jsem smíšené pocity.
Šlápla by někdy nějaká holka princovi na nohu? On si to přece zasloužil, nebo ne? Měl mě přestat lochtat, a ty jsi mu nemusela přece šlápnout na nohu.
Teprve když jsem přišla do komnaty jsem si uvědomila, co jsem provedla. Měla jsem v plánu tam ještě za ním dojít a omluvit se, jenže na to jsem neměla ''koule".
Mrkla jsem se na hodiny, které visely nad dveřmi.
,,Cože? To už je tolik?" zakřičela jsem a ihned jsem se zase zvedla z postele. Myslím, že bych měla tu dochvilnost zlepšit. Přistoupila jsem k místnosti A23 a otevřela dveře. Už tam byli skoro všichni, pouze královna a král, Willy a nějaká dívka. Došla jsem ke Kate a usmála se na ní. Ona mi úsměv oplatila a přidala tiché ''děkuju''. Všechny dívky byly oblečené v červeném, vypadalo to vážně fantasticky. Po pár minutách se rozlítly dveře a v nich přišla ubrečená královna. Pomalu ale pořád s důstojným postojem přišla ke královně Kate a něco jí pošeptala, Kate se zhrozila a chytila královnu za rameno. Poté obě odešly. Nevěděla jsem co se děje, ale nechtěla jsem kazit večer ostatním. Zatleskala jsem tedy a spustila překrásnou pomalou hudbu.
,,Škoda, že tu nejsou kluci, na tuhle písničku by se krásně tančil ploužák." oznámila nějaká dívka s blonďatými vlasy a strašně namake-upovaným obličejem. Všechny holky se s ní zasnily. Bylo vidět jak jim chybí mužská přítomnost. Princ byl jediný s králem v tomto paláci, koho viděli. Nepočítám tedy služebníky, ty jsou odporný.
Melissa a Rebbeca, Melissa a Rebbeca, Melissa a Rebbeca....
Tato slova se mi najednou začala motat v hlavě. Měla jsem menší plán, chtěla jsem znát tu slavnou Rebbecu, takže by bylo na škodu se nespřátelit. Svolala jsem všechny dívky v sále a začali jsme si povídat. Byly opravdu fajn, nejvíce mi byla sympatická Trea a Agathe, které pocházely ze stejné provincie. Ale hádejte kdo tu chyběl. Rebbeca. Nevím kde je, ale měla se dostavit na "oslavu" příjezdu královny Kate. Proto jsem se ji vydala hledat.
,,Její pokoj má číslo A46!" zakřičela na mě Trea, která byla jediná kdo věděl, že někam odcházím a přesně kam.
,,Díky!" odpověděla jsem nazpátek.
Vyšla jsem na chodbu a zamířila hledat pokoj, který mi řekla Trea. Byl až ve třetím podchodí, stejně jako ten princův. Pomalu jsem přitiskla své ucho je dveřím ale nic jsem neslyšela. Zaklepala jsem. Opět hromový ticho. Proč bych ji měla hledat, když si můžu užívat že? Vydala jsem se tedy směrem dolů. Cestou po schodišti jsem počítala schody. Bylo jich přesně 53 z druhého patra až do přízemí. I když tu ještě nebylo tolik uklizeno po dnešním přepadení, vypadalo to tu útulněji. V tom jsem uslyšela ženský hlas. Neváhala jsem ani vteřinu a zašla se podívat co se kde děje.