Selekce

43. kapitola

Ten dopis byl od Cama. Netuším, co kde dělá.. Ale chci ho mít u sebe.
Po dokončení balení všech mých věciček, od mých oblíbených šatů po sponky, jsem sešla s mojí kabelkou v ruce do přízemí. Tam již na mě čekala princezna Trea.
,,Budeš mi chybět." řekla smutně a objala mě.
,,Ty mě taky. Jen mě mrzí, že jsem nestihla svatbu."
,,Promiň, Willy to chtěl rychle, tak se to dalo na nejbližší termín." usmála se.
,,Dobře, chápu."
,,Díky za vše Mes."
,,Též děkuju." a obě jsme se znovu objali.
Z levných dveří od pravého sálu přišel princ William.
,,Tak ty jsi ještě neodjela? Tak dělej!" zakřičel na mě. Já jen tupě zírala.
,,Ale drahý! Nevyháněj mou nejlepší kamarádku! Kuš!" usmála se na mě.
,,Ihned opusť palác Melisso Retrová!" oznámil.
,,Ne-e... Nejdu.. Teprve po slušném rozloučení." vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Jak chceš. Stráže přiveďte ho!" rozkázal.
Koho? Kdo je ten "ho"?
Z dalších dveří vyšla stráž s nějakým mužem. Ne, ne, ne... Nebyl to ledajaký muž, byl to...
,,Thalí!" zakřičela jsem.
,,Mes!" a stráž mu vrazila silnou facku, aby mlčel. Nemohla jsem se na to koukat.
,,Pusť ho!" řekla jsem nahlas ,,prosím.."
,,Ne-e..." usmál se ,,teď uvidíš největší bolest, a to bolest v srdci. Stráže, zabijte ho."
,,Ne! Prosím! Udělám co chceš, hlavně, hlavně ho nezabijej!" zamotala jsem se do toho.
,,Pozdě slečinko." oznámil a koukal na Thalienovu smrt."
,,Treo! Prosím, řekni něco!" zařvala jsem se slzami v očích a na kolenou.
,,Já nemohu, promiň."
,,Proč! Prosím! Pomoz mi!" žádonila jsem.
,,Rozkaz prince víš..."
,,Ty si necháváš vše líbit holka!"
,,Ne, a koukej." otočila mi hlavu směr Thalien.
,,Né!!!" křičela jsem dokola.
,,Drž už hubu, ty náno jedna praštěná!" rozkázal Willy, strážce mi zalepil pusu.
,,Hmmm! Hmmmm!" ozývalo se pouze mé kňučení.
,,Tři..." odstartoval to princ.
,,Dva.."
,,Jedna..."
Thalien uhodil strážce s mečem přesně mezi nohy. Po chvilce okolo Thaliena stálo dalších pět strážců.
,,A sakra.." ozvalo se z jeho úst.
Všichni se na něj vrhli, a já nemohla nic dělat... Leda že by....
Z kapsy jsem vytáhla svůj diktafon s Wi-Fi a natočila vše, co princ říká...
"Usekněte mu hlavu! Debil jeden..."
Pak stačilo najít silnou Wi-Fi, a stisknout tlačítko odeslat.
Hotovo.
Můžete jednou hádat, komu jsem to poslala.
Oboum královnám - jedné z tohoto paláce i druhé, která k nám před měsíci přijela na návštěvu.
Dveře se rozlítly. V nich stála královna a dalších patnáct strážců.
,,Williame!" zakřičela.
,,No?"
,,Ihned opusť tento palác. Nechci tě tu vidět. Princezno Treo, buď jeďte s ním, nebo tu zůstaňte, vaše rozhodnutí. Ale Williame ty sem nikdy nestrčíš ani nos, Jasný!"
,,Takže mě jako vyháníš jo?" řekl nevrle
,,Přesně tak, beze mne žádné popravy. Prosím, opusť tuhle místnost."
,,Ne."
,,Říkám, opusť tuto místnost!"
,,Ne.."
,,Stráže odveďte ho!" rozkázala královna. Všichni vykonali co měli.
,,Moc se omlouvám za vše, co můj syn způsobil, Lady Mes."
,,V pohodě."
,,A kdo je ten mladík?" vyzvídala.
,,Ráda bych Vás představila, Thaliene, tohle je královna, královna, tohle je Thalien, můj budoucí manžel."
Oba se na mě podívali s otevřenou pusou. I přesto, že jsme se s Thalienem před pár týdny neznali, dnes se známe jako kdybychom byli sestra a brácha. Milovala jsem ho, měl o mě zájem...
,,Cože jsi to řekla!?" zeptal se mě s úsměvem na tváři a vyhodil mě do vzduchu.
,,Že tě miluju."
,,Já tebe taky Mes." a políbili jsme se.
,,Och, děti moje..." řekla královna a oba nás obejmula. My jsme si s Thalienem vyměnili šokující pohledy.
,,Když o tom tak přemýšlím nemáme žádného prince ani princeznu..." řekla královna.
Opět jsme se všichni na sebe podívali. Bylo nám všem jasné, co tím myslela...