Selekce

7. kapitola

Po dokonalém upravení jsem vyšla z mé komnaty a namířila jsem si to do hodovní síně. Cestou jsem se koukala na velice zajímavé věci, jako například vázy, korunky... . Byla jsem pár metrů od dveří do síně. Zastavila jsem se, upravila si šaty nadechla se a... .
,,Hehe... Né. Pšt!" ozvalo se za rohem. Nedalo mi to a šla jsem se podívat, co se tam děje.
,,Ahoj, já jsem Eline, a tohle je Cornelie." řekla holčina jménem Eline.
,,Těší mě." odpověděla jsem ,,moje jméno je Mellisa. Co tu děláte? Nemáte jít na večeři s královskou rodinou?"
,,Ano, ale my se jaksi...stydíme." odpověděla Cornelie.
,,Před princem? Berte to jako návštěvu u vašich blízkých."
,,To se ti řekne. Obě jsme strašné trémistky." řekla Eline.
,,Tak půjdeme všechny tři?"
,,Dobrý nápad!" vykřikly naráz. Stoupli jsme si před dveře a odpočítavali. ,,Tři, dva, jedna!". Vešly jsme dovnitř. Všichni byli zabraní do jídla, vůbec si nás nikdo nevšimnul. Usedly jsme ke stolu hned vedle sebe. Můj první pohled padl na prázdná královská místa, kde nikdo neseděl. Společně s holkama jsem poprosila číšníky a předkrm a hlavní chod. Jídlo v paláci bylo opravdu vynikající. Jako předkrm nám donedli šopský salát a hlavní chod byl řízek s bramborovou kaší. Krásně ozdobené jídlo, chutné, co víc si přát.
,,Kde je princ holky?" zeptala jsem se Eline a Cornelie.
,,Nevíme, už měl dávno přijít!" zařvala nějaká holka, co slyšela mojí otázku.
,,Nepůjdeme ho najít?" navrhla Eline.
,,Joooo!" řekly všechny ostatní holky. Jen já mlčela. Dívky se zvedly od stolu a utíkaly najít prince. Já jsem zůstala. Dojedla jsem svoji porci a dopíjela drink. V tom okamžiku někdo zaklepal na dveře.
,,Dobrý večer dámy,... dámo?" řekl muž.
,,Dobrý večer i Vám, mohu se zeptat kdo jste?"
,,Jsem princ William, madam." uchechtl se a přišel blíž. Poklonil se a já se slušně poklonila jako on. Sedla jsem si zpět ke stolu.
,,Mohu se posadit?" zeptal se a ukázal na židli naproti mě.
,,Jistě..."
,,Kde jsou ostatní dámy? Myslel jsem, že tu budou všechny."
,,No, šli vás hledat princi." usmála jsem se.
,,No nevadí, aspoň někdo mi tu zůstal. Jaké je vaše jméno madam?"
Zrudla jsem. ,,Mellisa, ale říkejte mi Mes."
,,Dobrá Mes, jak si se k nám dostala?"
,,Že by díky Selekci?" koukla jsem na něj ,,Už jako malá jsem si přála poznat palác a lidi v něm. Něco mě tu přitahuje."
,,A nejsem to já?" zeptal se.
,,Možná." a začali jsme se smát.
,,Z jaké kasty pocházíš Mes?"
,,Ze čtvrté princi."
,,Neříkej mi princi, když ti říkám Mes, říkej mi Willy." Willy. Willy. Willy... To jméno se mi začíná líbit.
,,Okej, Willy." usmála jsem se na něj. Úsměv mi vrátil.
,,Mohu mít otázku?" zeptala jsem se.
,,Jasně Mes, ty vždy."
,,Jaké holky se ti líbí nejvíc? Nemyslím tu ze Selekce, ale obecně."
,,Wow, nečekal jsem takovou otázku." Zamyslel se. ,,Když to řeknu obecně, tak asi něco jako ty."
Zase jsem zrudla. ,,A-ha.."
Chvilku mezi námi bylo ticho.
,,Jak se ti líbí palác? Jak vycházíš s ostatními děvčaty?" zeptal se.
,, Palác je přímo dokonalý. Nelze ho popsat slovy. A s ostatními, no... zatím jsem je mestihla poznat. Ale s pár jsem promluvila, a vypadají fajn."
,,Nemohl bych tě o něco poprosit?"
,,O co?"
,,Nemohla bys mi dělat menšího špeha? Neradila by jsi mi koho mám vyhodit?"
Vykulila jsem oči. ,,Určitě ne, je to je na tobě, jakou ženu si vybereš."
,,Škoda, stejně už mám polojasno."
,,Cože? My tu nejsme skoro ani den a ty už máš vybráno? Nejsi nějaký rychlý?"
,,Ehm, máš pravdu. Ale zkusím se zaměřit na pár děvčat."
,,Dobrý nápad." řekla jsem.