Selekce

24. kapitola

V jeho očích jsem viděla odhodlání a silnou bolest. Bylo mi ho tak líto, až jsem z toho opravdu bulela.
,,Mes, děje se něco?" optal se Cam, když mu služebný vydezinfikoval ránu.
,,Ne-ne-ne, vše v pořádku."
,,Nezmáčkl jsem ti až moc tu ruku? Pokud ano. Tak se omlouvám, ale byla to neskutečná bolest." omluvil se Cam.
,,Říkám, nic mi není!" a setřela jsem si slzu, která mi stékala po tváři.
,,Kde je zbytek?" optal se služebného.
,,Podle mého názoru by se mohli nacházet v tajných chodbách, určených právě pro takové příležitosti, jako bylo dnešní přepadení." odpověděl slušně služebný.
,,A kdy je tak najdem? Nebo spíše kdy se sejdeme?" zajímal se Cam.
,,To opravdu netuším, jediné co teď můžeme udělat, je se najíst. Máme tady přece Vás, z oddílu kuchařů." řekl služebný.
,,Jooo! Uvaří nám ten pěkný svalouš!" radovaly se dívky. A já na ně hodila vražedný pohled. Pomalu se naše skupina, kterou tvořil Cam, já, 4 dívky a služebný, přesunula do kuchyně. Měla jsem husí kůži, všude bordel, smetí, krev...
,,Tak co byste si daly dámy?" zeptal se Cam, když jsme dorazili.
,,Lívance!" , ,,Hamburger s hranolkami!" , ,,Pudink s piškoty!" hádaly se dívky.
,,Omlouvám se dámy, že Vás vyrušuji, ale moc ingrediencí jsem tu nenašel, budeme si muset vystačit prozatím s chlebem, máslem a vepřovou domácí šunkou. Popřípadě mohu udělat odložený talíř." oznámil Cam.
,,Dej sem co najdeš." odpověděla jsem Camovi a mrkla na něj.
Po pár minutách jsme společně s dívkami našli mini stůl a 5 židlí.
,,Už se to nese!" přišel Cam s plnýma rukama jídla. Položil to na stůl a společně jsme se najedli. Bylo to jako vždy výborné, i když nebylo z čeho vybírat. Odebrali jsme se do prvního patra, tam to vypadalo o něco hůř, malby a nápisy ve stylu ''Nikdy nás nedostanete!". Nikdy bych nevěřila, že se tohle a tady na zámku stane. Po 10 minutách hledání jsme našli další skupinku.
,,Mes!? Jsi to ty?!" zakřičel na mě někdo z té skupiny. Měla jsem zamlžené oči, a navíc jsem byla krátkozraká, a občas jsem nosila brýle. Ale podle hlasu se to dalo poznat - Willy.
,,Jsi v pořádku? Nestřelil tě někdo?" optal se vyděšeně Willy. Všichni na nás závistivě koukali, dokonce i Cam. Z jeho očí se dá poznat všechno - jakou má náladu, co cítí, co se mu líbí a nebo naopak. Měl v nich strašnou závist a smutek, vždyť jsme si taky před pár hodinami dali pusu, a také před měsícem, když jsem odjížděla z mé provincie.
,,Jo jsem v pohodě, Cam, eh.eh... Tento kuchař mi zachránil život." odpověděla jsem mu.
,,Děkuju." poděkoval Willy, Cam se mu poklonil.
,,Kdo to byl a co chtěli?" optala jsem se.
,,Seveřáci..., lidé kteří se nám chtějí pomstít." odpověděl Willy.
,,Pomstít? Proč?"
,,Kdysi dávno se můj praprapradědeček, král Winston pohádali se svým bratrem, a jelikož to bylo o trůn tak se..." vyprávěl Willy, dokud mu někdo neskočil do řeči.
,,Tady jste! Honem do dívčího sálu." oznámila královna. Všichni jsme se tedy přesunuli do sálu. Sedli jsme si a královna začala bědovat nad ztrátami.
Cam si sehnal místo vedle mě, a povídali jsme si.
,,Myslíš, že se tu ještě objeví?" zeptala jsem se.
,,To nikdo neví, ale je jisté jedno, nechtějí zvolit novou královnu..." ujistil mě Cam.
,,Super no... "
,,Proto by bylo lepší nasadit vojáky aspoň do konce Selekce." přistoupil k nám Willy.
,,Můžete nás tu nechat prosím?"zeptal se Willy.
,,Vaše přání je mi rozkazem princi." řekl a mrkl na mě. Já se usmála. Po odchodu Cama se mi úsměv náhle změnil na mračení.
,,Nechceš se jít podívat do mého pokoje?" zašklebil se Willy.
,,A bude to bezpečné?"
,,Se mnou určitě." odpověděl a pomalu jsme vyrazili.