Selekce

32. kapitola

Ahoj mami! Tak jak je u Vás doma? Zřejmě se k Vám asi dostala zpráva že před pár dny nás napadli Seveřáci, ale nemusíš mít strach nic mi není! 😊 A co Angie? Jak ji to jde ve škole? Má už hotový ten projekt? Chtěla bych Vás obě nyní obejmout. Strašně se mi stýská. Jinak tady v paláci není nic nového, akorát už je nás tu méně no, ale to už taky víš 😁.

Co asi teď může máma dělat?

Princ je fajn, jídlo je výborné. Vlastně je tu jedna novinka! Pamatuješ si na mého kamaráda, spolužáka Camerona? Ano, toho otravu, který mě tahal za vlasy ve druhé třídě. Tak ten nyní pracuje tu v paláci jako kuchař. Nikdy jsem nevěděla, že umí tak skvěle vařit. Fakt MISTR! No nic, momentálně je 23:16 a já asi půjdu spát. Tak dobrou noc, pozdravuj všechny a zavolej!
BTW: došel mi kredit! 😢

Tvoje dcera Melissa ❤

Dobrá, tak teď asi bych opravdu měla jít spát. Jak jsem řekla tak jsem i udělala. Jako každý večer jsem přemýšlela nad tím vším, co nyní prožívám. Vybrali mě z tisíce holek, tak bych měla být šťastná. Chci být vlastně princeznou? Usnula jsem....

_________________________________________Další den_______________________________________

Probudily mě opět sluneční paprsky. Připadala jsem si, jak kdybych spala 100 let, protože to bylo snad poprvé, co jsem byla vyspinkáná do růžova. Když jsem se namake-upovala, oblékla a učesala, došla jsem si na snídani, kde zatím nikdo nebyl. Mrkla jsem na hodiny.
,,Půl sedmé?" vyjekla jsem. Bylo to snad poprvé, co jsem takhle brzo vstala. Na stolech ale už bylo připraveno jídlo, takže jsem nečekala a začala jíst. Udělala jsem si toast se šunkou a dala si k tomu ovocný čaj.
,,Mohu si přisednout?" ozvalo se za mnou.
,,Jistě, sedněte si." odpověděla jsem. Byl to šéfkuchař z kuchyně, ten co nás načapal s Cameronem.
,,Chtěl bych s Vámi mluvit ohledně Camerona..." začal.
,,Děje se něco?"
,,Tak trochu." řekl smutně a usrknul si brčkem nápoj, s kterým přišel.
,,Tak povídejte." a pohodlně jsem si sedla.
,,Jak jsem Vás tam viděl, tak jsem to musel jít nahlásit."
Ve mě hrklo. Srdce mi bušilo o sto šest.
Pokračoval ,,Ale naštěstí jsem měl dobrou náladu, protože se mi narodil syn, takže jsem to nenahlásil."
,,Ježiši děkuju! A gratuluju!" objala jsem ho až mu brčko spadlo na zem ,,pardon."
,,Nic se neděje." a vytáhl z kapsy bílé průsvitné brčko ,,vždy připraven."
Já se tomu akorát zasmála.
,,Ale co se týče Camerona...." řekl. Já se na něj děsivě podívala.
,,Měl strach z toho,že to nahlásím. Viděl mě odcházet z kuchyně a zřejmě i viděl, že jdu k princi. A odešel..."
,,A víte kam?" vtrhla jsem mu do řeči.
,,Nyní leží v nemocničním křídle, madam."
,,Co-co se mu stalo?" začala jsem koktat.
,,Unikl za bránu paláce, kde ho srazilo auto."
,,A nezemře že ne!??" pomalu ale jistě jsem začala brečet.
,,Ne, má pouze otřes mozku a zlomeninu nohy."
,,Pouze?! Pouze!? Vždyť... " neměla jsem slov...,,budu se na něj jít podívat?"
,,Prý až dnes odpoledne." řekl mi.
,,Dobře, děkuji za informaci." poděkovala jsem.
,,A ještě něco, vím že jste spolužáci, Cam mi to totiž všechno už pověděl." mrkl na mě, vyndal si brčko z pusy a odešel.
Po vypití již studené čaje jsem se sebrala a vydala na cestu do komnaty.
,,Lady Melisso?"
,,Ano?" otočila jsem se.
,,Dnes máte první hodiny výuky, prosím, dostavte se v devět hodin do dívčího salonu." řekla udýchaná dívka ,,jinak moje jméno je Stella."
,,Těší mě."
,,V devět tam!" Zakřičela na mě už zdáli.
Usmála jsem se.