Selekce

30. kapitola

Byly asi hodiny a my jsme se s Treou šly projít do zahrady. Bylo jaro, takže tu létali všude včely, začaly růst květiny - No nádhera. Sedly jsme si na lavičku a nepřestávaly si povídat. S nikým jsem si takhle nepopovídala. Brala jsem ji jako mladší sestru, i když byla jen o pár měsíců mladší.
,,Hele! Támhle je princ!" ukázala do dáli.
,,Super, tak neřvi, ještě že uslyší." zasmáli jsme se. Vypadal že někoho hledá, ale koho? Ptal se snad všech strážců a my se s Treou smáli, protože to vypadalo opravdu vtipně. Najednou ukázal nějaký strážce naším směrem. Princ přiběhl.
,,Konečně jsem Vás našel." usmál se na nás. My jsme se s Treou na sebe koukli.
,,Lady Treo, mohu Vás poprosit, aby jste se semnou odebrala do paláce?" optal se.
,,Dobrá hned tam přijdu." usmála se na něj. Odešel. Neřekl mi ani slovo a odešel! Takže je jako pán uražený? Ach jo!
,,Mes! Haló!!" mávala mi rukou před obličejem.
,,No-jo-co..." řekla jsem zmateně.
,,Tady je někdo zamilovaný" a vyplázla jazyk.
,,Říkala jsem ti že to není můj typ."
,,Okéj, tak já jdu, zatím!" zamávala a odešla. Já jsem si tam ještě půl hodiny seděla. Jen takové jarní probuzení mi dobíjí energii. Nachvilku jsem zavřela oči a představovala si jaký to je asi u nás doma,v tuhle dobu. Jako menší jsem běhala s kamarádkami a s Camem po vesnici, bylo to pravdu super.
,,Neruším?" optal se mě hlas za mnou. Já otevřela oči. Jen jsem koukala s otevřenou pusou.
,,Zavři tu pusu, ať ti tam nevletí včela." mrknula na mě osoba.
,,Eh-Willy já..."
,,Nic neříkej.." řekl mi Willy.
,,Ale já..."
,,Mlč!" zakřičel na mě. Já na něj koukala.
,,Díky, nejdříve bych ti něco chtěl říct a vše ti vysvětlit.". Já kývla hlavou.
,,Všimla sis že královna je smutná že?" Já znovu kývla na souhlas. ,,Je to tím, že můj otec zemřel. Našli ho v jeho komnatě s prostřelenou hlavou, s uřízlými končetinami a s nápisem na stěně: Přijdeme si pro Vás. Je teď na mě toho moc." řekl sklesle.
,,Eh, promiň! Já-já nevěděla jsem to."
,,Nikdo o tom neví, kromě tebe a Trei."
,,Proč zrovna Trei?"
,,Máma zná její rodiče, tak řekla, ať jí to řeknu."
,,Aha, tak to jo."
,,A co se týče Rebbecy, to si byla ty že? Co nás viděla."
,,Jo.."
,,Šel jsem do svého pokoje, abych tátu obrečel,ale ona stála přede dveřmi. Něco mi chvilku povídala, chtěla obejmout,tak jsem ji objal, ale pak mi začala líbat krk, nemohl jsem ji odtáhnout ode mě, ale byla opravdu jak klíště. Po chvilce si sama sundala triko, vždyť si to viděla, pak mi chtěla rozepnout košili, ale já měl opravdu košili na špatné zapínání." usmál se ,,a pak když jsem tě viděl, řekl jsem si, že jsem opravdu veliký debil. Prosím, odpustíš mi Mes?" a udělal na mě psí oči.
,,Když jsem tě viděla, jak si pohráváš s jejími rty a to všechno, dost mě to ranilo..."
,,Tak jasný Mes, ale musel jsem se nějak odreagovat."
,,To taky chápu no..."
,,Odpustíš mi tedy?"
,,Naposledy." usmála jsem se na něj.
,,Ten tvůj úsměv mi vážně chyběl Mes." řekl a přiblížil se ke mně. Něžně přitiskl svoje rty na ty mé. Zahrával si s nimi jako když líbal Rebbecu. Pár stráží si nás všimlo,ale nečekala jsem, že jsem přijde i Cam. Šel vylít zbytek čaje,který zbyl od snídaně. Když mě uviděl jak mám rty na rtech Willyho rychle zalezl. Já se odtáhla.
,,Co se děje?" zeptal se.
,,Nebude lepší když půjdeme někam jinam?"
,,Máš pravdu, zvu tě ke mně do komnaty." mrkl na mě a společně jsme se vydali do paláce, přesněji do jeho pokoje.