Bloody chronicles: Shine

1)Bratři - kamenná tvář

Shine

Stála jsem ve svém bytě před zrcadlem a zrovna se líčila do ,,práce". Nandala jsem si kontaktní čočky, takže místo zelených očí jsem rázem měla modré. Nanesla jsem si na tvář makeup, na něj vrstvu pudru a nakonec si vytvořila světle růžové zdravíčko. Dále jsem si udělala tlusté černé linky a temně černé kouřové stíny. Řasy jsem si řasenkou prodloužila a na rty nanesla křiklavě rudou rtěnku. 

Většinou jsem se do práce malovala tak, abych vypadala roztomile, ale dnes měli přijít jiní zákazníci než obvykle a já jsem potřebovala vypadat skvěle. Přesně jejich typ, potřebovala jsem, abych zaujala. Pak to mám v kapse. Díky těmto zákazníkům bych mohla získala balík a možná by mě šéf přestal tak dusit. 

Vzala jsem si černý lak a nalakovala jsem si jím nehty jak na nohou tak na rukou. Nikdy jsem si nelakovala jen ruce, připadalo mi to pak jako nedokončená práce (ale no tak Shine, co ty úchylný dvojsmysly ani ještě nejsi v práci). Mávala jsem rukama, aby mi lak co nejrychleji zaschnul, když už jsem měla jistotu, že si svou novou manikůru nezničím, tak jsem úplně nahá (hned jak jsem vylezla z vany, tak jsem se šla chystat, proč se oblékat, když mám byt sama pro sebe) šla do své ložnice, odkud jsem vytáhla černou podprsenku a stejné barvy i kalhotky. 

Přešla jsem k šatníku a do ruky popadla dvoje šaty. Černé těsně pod zadek a červené, které byly asi tak stejně dlouhé. Oboje jsem rozprostřela na posteli a odstoupila o metr. Pozorovala jsem je a ne a ne se rozhodnout, které si vezmu. Zvolila jsem nakonec červené. Ano po dlouhé zvažování jsem vybrala červené. Proč? Moje kolegině si vyberou určitě: červené, temně modré a ta poslední růžové. Na ostatních mi nezáleží, protože ty mi nejsou konkurencí.

 Z šuplíku jsem vytáhla černé bordelky (=silonky s dírami) a s vybraným oblečením zamířila do koupelny. Chtěla jsem se začít oblékat, ale ve chvíli, kdy jsem si navlékla kalhotky mě přepadl kocour. Sakra ten mě vyděsil. Ani nevím proč jsem si ho pořídila, jo už si vzpomínám. Richard ho dal Tesse když se sem přistěhovali, tehdy to bylo roztomilé koťátko. Potom se však ne v dobrém rozešli a kocour zůstal mé přítelkyni na krku. Ta se na kotě nemohla kvůli zlomenému srdci ani podívat (stejně neměla nikdy ráda kočky, nebo alespoň ony neměli rády ji). Kocour se mi otřel o nohy a já si ho zvedla do náruče a začala se s ním mazlit. Normálně bych mu vlepila pusu na studený čumáček, ale nechtěla jsem si rozmazat rtěnku, takže jsem to pouze naznačila a kocoura pustila na zem. 

Vyhnala jsem ho z koupelny abych se mohla do obléct. Konečně jsem byla oblečená a mohla se věnovat vlasům. Rozpustila jsem si je a sundala čelenku. Tento model jsem si udělala, abych si nenamočila vlasy, když jsem byla ve vaně. Pořádně jsem si tmavě hnědé lokny rozčesala, zatímco se mi ohřívala kulma. Pak jsem si ji vzala do ruky a jemně si zvlnila vlasy. Pírky jsem si sepnula pár neposlušných pramínků a svůj výtvor zhodnotila. Vyndala jsem si pírka, která jsem si před chvílí nandala. Chtěla jsem přece vypadat neposlušně. Neposlušně sexy. Odraz v zrcadle se mi dost zamlouval. Chybí jen podpatky pro dokonalé nohy. V pokoji jsem vytáhla lodičky na vysokém podpatku. Do ruky jsem si vzala černé psaníčko s mobilem a černý dlouhý kabát, který zakrýval vše, co měl. I přes to, že bylo jedenáct a venku tma jako v pytli, tak jsem nehodlala narazit na někoho ze svých sousedů, proto jsem otevřela velké francouzské dveře na balkón, zamkla je zvenku a po požárním schodišti slezla dolů. Nechtěla jsem aby prasklo to čím jsem se živila, ne teď, když mě všichni v domě tolerovali a brali jako sobě rovnou. Možná jsem s kabátem působila,  jako bych měla namířeno třeba do divadla, což bylo sice absurdní, protože opak byl pravdou, přesto jsem nepotřebovala, aby se mě každý vyptával kam mám namířeno.