Bloody chronicles: Shine

33)Výbuch!

Allison

,,Jsem tak ráda, že jsi tady." Řekla jsem a objala svou babičku. Alice Virginia Trent byla 60-letá žena, na svůj věk však ani zdaleka nevypadala. Upřímně jsem ji obdivovala. I přes to, že si v životě prošla peklem, tak si vždy zachovala chladnou hlavu a jako babička nikdy neselhala. Právě naopak. Byla skvělá. Nechápala jsem, jak mohla vychovat mou matku. Byla jejím úplným protikladem a to jak z hlediska vzhledové stránky, tak z hlediska povahy. Zatímco má matka byla nevyrovnaná, babička byla sebejistá.

,,Zlato, už jsem ti přece několikrát říkala, že jsem tu pro vás." Vřele mě objala a já konečně zase po dlouhé době pocítila pevnou půdu pod nohama.

,,Já vím."

,,Jak je na tom?" Zeptala se a vrásky na čele se jí prohloubily.

,,Moc dobře ne." Podívala jsem se směrem k zavřeným dveřím od pokoje, kde odpočívala Chloe. Od včerejšího rána nevystrčila z pokoje ani hlavu. Když jsem jí chtěla přinést večeři, tak mi odmítala otevřít s tím že nemá hlad. Byla jsem čím dál zoufalejší a obávala se toho, že mě snad nenávidí, nebo mi vyčítá to co se stalo.

Vzala jsem si v práci volno, protože jsem ji nechtěla nechávat v bytě samotnou. Bála jsem se, co by mohla provést. Proto jsem taky Alici zavolala... 

Babička se posadila v kuchyni ke stolu a já se posadila naproti ní. 

,,Co chceš dělat?" Zeptala se mě a nakrčila přitom zamyšleně obočí.

,,Co asi. Dostanu toho hajzla do vězení."

,,To přece nemůžeš.  Snažíš se už několik let zapadnout a být neviditelná a nyní budeš muset opět zmizet a předstírat někoho kým nejsi..."

,,To je v pořádku, asi to tak má být.  Nedělej si s tím starosti. Už jsem to celé promyslela. Pošlu na policejní stanici anonymní vzkaz. Nikdo neví, že jsem s Chloe příbuzný. Alespoň většina lidí... Každopádně, tenhle byt je registrovaný na Sylivii Marshl, což je Chloino krytí.  Nikdo netuší, že má sestru. Sama jsem si koupila byt, na který mi chodí pošta a dokumenty z práce."

,,Vidím,  že jsi myslela na všechno." Poznamenala s úsměvem.

,,Dělám jen to co umím nejlíp.  Skrývám se." Babička souhlasně přikývla. Dobře mě chápala. Její manžel měl mnoho nepřátel, ale žádný si na něj nedovolil, protože měl velkou moc a vlivné přátele. Poté co však zemřel, tak všechny jeho nepřátele získala má babička.

,,V našem světě to ani jinak nejde. Když mě teď omluvíš... Jdu se podívat na Chloe." Odpověděla na mou předešlou otázku a zamířila k pokoji, kde se Chloe zavřela.

,,Bude ráda, že tu jsi." Řekla jsem a dívala se na její mizející záda.

Waren

,,Měl by sis s ní promluvit." Ozval se Logan. Proč jsem o tom vůbec začínal? Bylo přece jasný, že teď do mě budou neustále rýt.

,,A k čemu by to bylo? Před tím se mnou nechtěla mluvit a já pochybuji, že tomu teď bude jinak." 

,,To není pravda. Allison má možná svou hlavu, ale umí skvěle naslouchat, takže tě určitě vyslechne. Pokud vím tak mě odpustila." Přidal se Phil.

,,Jo Phile, odpustila ti, že ses choval jako totální kretén a já taky, tak mě přestaň srát, než si to rozmyslím."

,,Jen tvrdím, že by jste to měli vyřešit, protože už nejde jen o vás. Jsme teď všichni rodina a v mafii není nic cennějšího." 

,,Kdy se z tebe stal sentimentální idiot?" Dobře, možná měli pravdu. Ale co? Až si ona bude chtít promluvit, tak si promluvíme. Do té doby mi stačí ji ignorovat. To však bylo trochu složitější vzhledem k tomu, že nyní jsem ji byl nucen potkávat každý den. Ona však z toho taky nebyla zřejmě nadšená, vzhledem k tomu, že dnes nešla ani do práce. Třeba dá v blízké době výpověď, zase někam zmizí a já od ní budu mít klid. 

,,No možná by jsi to měl zkusit hned." Navrhl mi Logan. Já však byl posledních několik minut mimo, takže mi trvalo dost dlouho než jsem si dal dvě a dvě do hromady. Rozhlédl jsem se po restauraci a snažil se dotyčnou najít. Když se mi to však nepodařilo, podíval jsem se z Logana na Philla.

Logan protočil oči. ,,Dvě nepřehlédnutelné kočky na sedmi hodinách." Podíval jsem se tím směrem a konečně ji zahlédl. Měla na obličeji sluneční brýle a po jejím boku šla Lily. Něčemu se smály, ale z nějakého důvodu jsem tušil, že Allison se nesměje upřímně. Najednou se Lily podívala naším směrem, můj pohled se střetl s tím Allisniným, Lily něco Allison řekla a chtěla zamířit k nám. Allison ji však chytila za loket a něco jí řekla. Nic jsem nemohl slyšet, jelikož byly moc daleko, ale vzhledem k tomu, že se dívka na kterou jsem celou dobu upíral zrak otočila a zamířila pryč, tak mi bylo jasný, že poslední co chtěla, je se se mnou setkat. Což mě nasralo. Ani nevím proč, ale okamžitě jsem se postavil a vyrazil jsem za ní. Kluci za mnou něco křičeli, ale s narůstajícím adrenalinem jsem okolo sebe nic nevnímal.

Jakmile jsem vyšel z restaurace, tak jsem se rozeběhl jejím směrem a jakmile jsem byl těsně u ní, tak jsem ji chytil za loket a obrátil směrem k sobě. Sluneční brýle měla na sundané z očí, takže jsem si mohl všimnout tmavých kruhů pod očima z nedostatku spánku. Nebudu vám lhát a tvrdit, že bych ji v takovémhle stavu nechtěl. I přes to, že vypadala takhle strašně, tak jsem ji toužil opět políbit. 

,,Co děláš?!" Vyjekla na mě nepřirozeně pištivým hlasem, což mě překvapilo. Slyšel jsem snad náznak strachu? To se snad lekla, že to byl někdo jiný, kdo ji chytil za loket? Tvrdě se na mě podívala a já se díky tomuhle pohledu konečně vzpamatoval.

,,Co dělám já? To ty se mi vyhýbáš a předstíráš, že neexistuji..."

,,A nechtěl jsi to tak?!" Obořila se na mě.

,,Jasně že ne!" Tenhle ten její přístup mě začínal už štvát. 

,,To je mi líto, asi nejsem dobrá telepatka, abych pochopila, co vlastně chceš!!!" Zakřičela vztekle až to ve mě doopravdy začalo vřít. 

,,Co chci já?! Vážně! Kurva to ty ses rozhodla odejít bez jediného smysluplného vysvětlení. To tys ze mě na té svatbě udělala kreténa!!!"

,,Správně. To jsem vážně všechno udělala, tak proč mě nenecháš na pokoji?" To myslela vážně? Vážně naznačila, že ji snad sleduji? To si snad ze mě dělá prdel.

,,Chceš abych tě nechal na pokoji? Tak fajn. Jak je libo..."

,,Fajn!"

,,V tom případě už můžeš příště přijít do práce a nemusíš se bát, že bych tě otravoval!"

,,Myslíš si, že se všechno otáčí jenom kolem tebe. Přitom nemáš ponětí, co se děje."

,,Ne to nevím. A ty nechceš abych to věděl a já vlastně o to už taky nestojím. Klidně si zůstaň v téhle té tvojí bublině, ale jestli máš v plánu nechat zasahovat tyhle své emoce i do práce, tak se s tím místem rovnou rozluč." Nemám ponětí, jestli jsem to myslel vážně. Nejspíš ne. Na jednu stranu by se mi ulevilo, kdybych se s ní už nikdy nemusel vidět, ale na druhou stranu jsem ji vlastně nikdy ze svého života vymazat nechtěl. 

,,Jsi idiot!" Řekla a zamířila pryč.

,,Správně, takhle řešíš všechny své problémy, tak že zdrhneš." Ukázala mi prostředníček a zmizela v davu lidí...

***

Tak je to tu! Další kapitola je na světě a já vám mohu říct, že cca. ještě 17 kapitol do konce. Uvidím jak mě to bude bavit... 

Tak snad se vám líbila. To samozřejmě poznám z vašeho hodnocení. Takže koukejte hlasovat :D.

Na obrázku není nikdo jiný než Allison/Laura/Shine/Alice. (:

XOXO Scar