Bloody chronicles: Shine

Epilog

Opírala jsem se o hrudník svého manžela a uvědomovala si, že už nikdy nemůžu být šťastnější. Seděli jsme na dece uprostřed naší obrovské zahrady a povídali si s přáteli. Po zahradě běhal můj dvouletý syn, kterého jsme pojmenovali Erick a chytal svou o několik měsíců starší  sestřenici Sarah. A kromě toho další příbuzný byl na cestě. Lilly čekala s Perrym své první dítě, podle doktorů to měla být holčička, takže jsem za ni byla šťastná, protože shodou okolností jsem měla termín jen o čtrnáct dní později než ona. Ano čekala jsem své druhé dítě. Waren chtěl velkou rodinu a já čekala zrovna dvojčata. Trochu mě to děsilo, protože jsem si dobře pamatovala, jak bylo unavující se starat o jedno malé dítě, natož o dvě. S Erickem bylo první několik měsíců obzvlášť náročných. Narodil se do příšerného horka a nedokázal usnout ani na dvě celé hodiny. Teď mu byli čtyři roky a za několik měsíců měl získat dvě sestřičky. Hned jak jsem se dozvěděla pohlaví, tak jsem měla jasno, jak se budou jmenovat. jedna měla být Teressa a druhá Belle. Pokaždé, když jsem si vzpomněla na svou mrtvou kamarádku, tak mě zaplavila úzkost. V noci jsem se často budila z nočních můr, ale od té doby co jsem znovu s Warenem spolu, tak už je nemívám tak často.

Podívala jsem se na Lilly, která se na mě usmála a stiskla mi ruku. Dobře poznala, že myslím na Teressu. V očích měla smutek stejně jako já. Ten však zmizel, když sebou Perry pleskl vedle ní na deku. Dotkl se jejího vypouklého bříška a políbil ji na rty. Najednou ke mně přiběhl můj chlapeček a objal mě okolo krku.

,,Jé." Vykřikl udiveně a zadíval se na mé břicho. Rozesmála jsem se a Waren se na mě nechápavě podíval.

,,Kopou." Vysvětlila jsem mu a on se dotkl mého břicha pod trikem. Usmál se, když to taky ucítil a políbil mě. 

,,Miluji tě," řekl a já se mu spokojeně uvelebila v náručí. Sledovala jsem jak Ashley chytá na zahradě svou dceru a ta se na celé kolo směje. Erick se zvedl z deky a běžel za nimi a samozřejmě Waren na nic nečekal a běžel za naším synem. 

Možná jsem na začátku myslela, že z mého vztahu s Warenem nemůže vzniknout nic dobrého, ale mýlila jsem se. S Warenem se cítím celá a nemohla bych chtít víc než mám nyní. Možná jen život pro ty, které jsme ztratili. Často jsem myslela i na svou prvorozenou dceru, ale už ne tak často, jako kdysi. Věděla jsem totiž, že je v dobrých rukou. 

Díky tomu, že Waren začal pracovat pro CIA, tak nás a vlastně celou naší rodinu (která nepracovala již pro mafii) zařadila do programu pro ochranu svědků. Znovu jsme si museli změnit jméno, ale tentokrát jsem měla tokový pocit, že je to naposledy. Nikdy si nemůžete být jistí, co dalšího se může stát, ale něco mi říkalo, že tohle je už konečně konec a že už nikdy nebudu muset  utíkat. Přála jsem si aby tomu tak doopravdy bylo. Ne pro sebe, ale pro celou naší rodinu. 

Doufala jsem, že tohle je ten z případů, kdy se šťastného konce nedočtete jen v knihách. 

KONEC