Bloody chronicles: Shine

22)Myslel jsem, že jsi mrtvá

Waren

Bože. V životě jsem nebyl tolik vyděšený. Řekl bych, že ve chvíli kdy jsem se dozvěděl o tom, že se v kavárně ve které Allison pracovala střílelo jsem si to uvědomil. Děsila mě představa, že ji zabili. Děsila mě představa, že ji zabili a já jí to nestihl říct. Ano bylo to tady. Nikdy bych neřekl, že se to stane. Já se zabouchnul. Zamiloval jsem se do dívky o které jsem věděl, že mi dřív nebo později zlomí srdce. I přesto, že se Allison nikdy kurvou stát nechtěla, tak jí byla. Nemohl jsem vymazat minulost a ani jsem nechtěl, protože právě minulost dělala Allison - Allison (kdybych použila jméno Laura, tak by to asi znělo líp Lauru Laurou, ale už to přece jen není její jméno) ... Dobře jsem si uvědomoval, že Allison dělá dokonalou právě její minulost. Každá její rána, malá či velká byla hodna toho abych ji miloval. Právě její rány ji totiž dovedly ke mně. Kdyby nebyly nikdy by se v New Yorku neobjevila a já bych ji nepotkal. 

Logan se mi ozval před několika hodinami, že kavárnu napadla ruská mafie a já jsem se nemohl zbavit toho titěrného svrbění dlaní od nervozity z dalšího telefonátu od Logana, tentokrát však s informací, že je Allison mrtvá. Doufal jsem jen v to, že se mé obavy nestanou skutečností. 

Díky mému perifernímu vidění jsem zahlédl nějakou blondýnu jak vchází do mého kupé. 

,,Promiňte, ale tady už není místo."

,,Ani pro mě?" Ten hlas jsem znal. Díky Bohu. Prudce jsem se k ženě otočil a ta si z tváře sundala sluneční brýle. Překonal jsem ty dva kroky, co nás oddělovali a přitáhl si ji do náručí. Po dlouhé době, která mi připadala nekonečně dlouhá jsem ji pustil a chytil její tvář do dlaní. Měla červené oči od pláče. 

,,Co se stalo?"

,,Belle...Teressa..." Snažila se mi vysvětlit, co se stalo, ale nedokázala potlačit vzlyk, který byl následován slzami. Tušil jsem, co chce říct, ale musel jsem ji nechat, aby to sama vyslovila. Musela se s tím smířit po svém a musela se z toho vybrečet.

,,Allison?"

,,Je mrtvá. Je mrtvá kvůli mě..."

,,Je mi to strašně líto."

,,Je to jako bych ji sama zabila."

,,Takhle nemluv." Přitáhl jsem si ji do svého náručí a nechal ji aby mi slzami promočila tričko. 

,,Co když půjdou i po Lilly..."

,,Neboj se ta bude v pořádku. Perry se o ni postará."

,,Jak dlouho to víš?"

,,Co?" Byl jsem vyvedený její změnou tématu, že jsem ani nepostřehl na co se mě to vlastně ptala. 

,,Že spolu spí."

,,Nějakou dobu už o tom vím..."

,,A to je jak dlouho?"

,,Záleží na tom?"

,,Asi ne." Řekla tichým hlasem a já se pokusil navázat s ní oční kontakt, záměrně se mu však vyhýbala. Vzal jsem její bradu do ruky a donutil ji tak se mi podívat do očí. V těch jejích jsem spatřil: strach, bolest a ještě něco, to jsem však nedokázal identifikovat. Vzal jsem její vlhkou tvář od slz do dlaní a políbil ji jemně na čelo.

,,Není to tvoje vina. Rozumíš?"

,,Oba dobře víme, že je. Nikdy jsem neměla do New Yorku jezdit. Věděla jsem, že po mě jdou nebezpeční lidé ale i přes to jsem riskovala jak Teressin, tak Lillyin život. A teď je Teressa mrtvá."