Bloody chronicles: Shine

39)Minulost se opakuje

O PĚT MĚSÍCŮ POZDĚJI

Seděl jsem na židličce v baru a kopl do sebe nového panáka, který mi nalila barmanka, která si mě nyní se zaujetím prohlížela. Byl to můj třetí panák od chvíle co jsem sem přišel, což bylo před čtvrt hodinou.

,,Problémy s holkou," řekla a nadzvedla obočí. Zřejmě jí sem chodilo mnoho ztroskotanců, co si u ní vylívalo srdce. To jsem já však v plánu neměl, chtěl jsem se jen opít, nabalit si nějakou holku na jednu noc a vypadnout.

,,Tak nějak," řekl jsem ze slušnosti.

,,Už jsem tě tu viděla. Chodíš sem celkem často," poznamenala a já se na ni poprvé pořádně zadíval. Vysoká postava, velká prsa, blondýna, hnědé oči. Jo s tou by to šlo.

,,Jsi všímavá," utrousil jsem a nahnul se k ní za bar pro celou láhev vodky, protože bylo zbytečné abych ji pořád vybízel, aby mi nalila. Už chtěla začít protestovat, já však vyndal peněženku a zaplatil za láhev. Dívka se opřela o pult a nahnula se ke mně, takže jí bylo vidět do výstřihu. Bylo jasné, že ví co chce.

,,Co se s ní stalo? Zahnula ti? Lhala? Nebo se s tebou prostě jen rozešla bez smysluplného vysvětlení a řekla tu častou větu, že budete přátelé?"

,,Ne. Ani jedno. Umřela," řekl jsem a pokrčil rameny, jako by to nic nebylo, ale ve skutečnosti jsem díky tomu jen ucítil bolest z toho jak mě píchlo u srdce. 

,,Ach," byla naprosto zaskočená a raději se napřímila. 

,,To...to je mi líto. Jak je to dlouho?"

,,Dnes to bude přesně pět měsíců," řekl jsem a zašklebil se nad tím, že uběhlo už téměř půl roku a já se cítil pořád stejně mizerně. Neměl jsem chuť se s ní dál vybavovat, chtěl jsem aby ta bolest ve ustala, aby se přestala drát na povrch a proto jsem se k blondýnce natáhl a přitiskl své rty na ty své. Ani na chvíli nezaváhala a polibek mi oplatila. Všem vám je určitě jasný jak by to pokračovalo, bohužel, nebo snad naštěstí se to nestalo, protože mě donutilo se od dívky odtrhnout hlasité odkašlání. Zamračil jsem se a podíval tím směrem. Stála tam má sestra. Protočil jsem oči a omluvně se podíval na barmanku ta jen pokrčila rameny. Zaplatil jsem za vodku a nechal jí tučné dýško a poté zamířil za sestrou, která rychlým krokem zamířila ven. Naštvaně jsem ji následoval a zastavil se s ní na ulici.

,,Co?!" Zeptal jsem se, když se ke mně prudce otočila. Už nějakou dobu jsem se svým sourozencům úspěšně vyhýbal a nehodlal to měnit. Nemohl jsem vystát jejich soucitné pohledy, které mi ji neustále připomínali. Pohledy, které mi připomínali co všechno jsem ztratil a prohlubovaly mou bolest...

,,Jde o otce... On umírá," řekla nevyrovnaným hlasem. Zůstal jsem na ni zírat a nemohl pochopit význam slov, které mi říkala.

,,Jak..." Nemusel jsem ani dokončit větu , protože věděla na co se chci zeptat.

,,Nevím jistě, ještě jsem u něj nebyla, jen volal, že byl postřelen a že nás chce u sebe," jen jsem přikývl. Ashley zvedla ruku a zastavila nám tím taxi...

***

Zastavili jsme před rodinou vilou. Jestli se divíte že jsme nejeli do nemocnice, tak to nedělejte. Otec byl postřelen a to by vyvolalo otázky, měli jsme svého doktora, který tu byl pro nás dvacetčtyři hodin denně a poradil si s jakýmkoli zraněním...

Vešli jsme do domu a zamířili do ložnice a já očekával, že najdu otce v posteli s doktorem po boku to se však nestalo. Otec stál u okna s viskou v ruce. Když si nás všiml, tak se otočil a nevypadal ani trochu zraněný.

,,Co to má být?" Zeptal jsem se naštvaně. Nechápal jsem, co to mělo být za léčku. Pravděpodobně mi chtěl dát otec přednášku abych se přenesl přes smrt Allison a nestranil se rodině a další keci.

,,Vem si tu obálku co leží na posteli a otevři ji," udělal jsem co říká s podezřením v očí. Otevřel jsem ji a bylo v ní několik fotografií. Byla na nich dívka s černým mikádem. Nejprve jsem nechápal kdo to má být, ale když jsem narazil na fotku, která byla zaměřená na dívčinu tvář, tak jsem se zamračil, když jsem ji poznal.

,,Co to má znamenat?" 

,,Allison je naživu," když řekl nahlas její jméno, tak jsem se otřásl.

,,To není možné, pohřbili jsme její tělo před pěti měsíci, zemřela na velkou ztrátu krve," otec odmítavě zavrtěl hlavou.

,,Ne. Vše jsem na fingoval. Myslel jsem si, že je to jen další z tvých románků, které brzy vyprchají, stačí tě jen popostrčit, ale ty měsíce, co uběhli od její ,,smrti" jsi byl úplně na dně, došlo mi, že se přes její smrt jen tak nepřeneseš a že jsem udělal chybu."

,,Ona s tím souhlasila," zeptal jsem se s rty staženými do tenké linky.

,,Ne tak docela. Myslela si, že ji už nechceš poté co se jí stalo. Řekl jsem jí, že o ni nestojíš," zavřel jsem oči při představě toho, co se muselo Allison v tu chvíli, kdy jí to můj otec řekl honit hlavou. Jak si mohla myslet, že je to pravda, to nedokázalo uvěřit tomu, že jsem ji miloval?

,,Kde je?" Zeptal jsem se. Otec zkroutil ústa do úsměvu a dal mi novou obálku s veškerými informaci. Nehodlal jsem marnit čas. Zavolal jsem si taxík a řekl mu aby mě odvezl k mému bytu...

***

Prošel jsem otevřenými vrátky od plotu okolo malého rodinného domku. Právě z něho vycházeli stěhováci s rukama plnýma zabalených krabic, které nesli do své dodávky. Ani si mě nevšimli. Prošel jsem do domu.

,,Už jen poslední krabice," ozvalo se z jedné místnosti. Sevřel se mi žaludek, když jsem si uvědomil, že jsem ještě před několika hodinami ani nepředpokládal, že ten hlas znovu uslyším. Vešel jsem do místnosti, kde stála, otočená ke mně zády. Byla ironie, že jsem v tu chvíli ani nepotřeboval tolik vidět její tvář, protože mi stačilo vědomí, že je naživu. Ostře jsem se nadechl a to ji donutilo se na mě otočit. Zůstali jsme na sobě beze slova zírat. Uviděl jsem jak se jí třásl spodní ret a já zatoužil ji políbit, ale nemohl jsem se pohnout. Najednou jí stekla po tváři slza a já se odhodlal k ní pohnout a dotknout se její tváře. Zavřela přitom oči.

,,Já.." Řekla a odstoupila ode mě.  Věděl jsem co chce říct. Věděl jsem že nechápe, co tu dělám po tom co jí řekl můj otec.

,,Otec ti lhal, nikdy bych tě neopustil. On...on mi řekl, že jsi mrtvá, že jsi přišla o moc krve..." Její výraz se změnil v jejích očích se objevilo pochopení setřela si poslední zbloudilou slzu. Sledoval jsem její ruku, jak se přesunula dolů na její...

Oněměle jsem otevřel ústa a zase je zavřel. Nemohl jsem pochopit, že jsem si toho nevšiml už předtím. Ruku měla na svém vybouleném břiše, které si hladila. Ona...byla těhotná...

Přešel jsem k ní a vzal její hlavu do dlaní, musela spatřit nejistotu v mích očí protože...

,,Je tvé..." Přitiskl jsem své rty na ty její a byl odhodlaný, že ji tentokrát už víckrát neopustím. Budu s ní na každém kroku i kdyby mi začala nadávat, že jsem osina v zadku. Jednou rukou jsem přejel po jejím bříšku a spočinul uprostřed něj. Najednou se ostře nadechla. Nechápavě jsem se na ni zadíval. Vzala mou ruku, dala mi ji pod své tričko a já ucítil, jak  se to malé v ní hýbalo. Znovu jsem se k ní sklonil a políbil ji.

,,Miluji tě..."

,,I já tebe," odpověděla mi a vykouzlila na své tváři ten nejkrásnější úsměv.

***

Tak máme tu poslední kapitolu a už nás čeká jen Epilog. Vy co jste si mysleli, že je Allison mrtvá, tak doufám, že se vám konec líbí. Nejsem zrovna typ co zabíjí své hlavní postavy, mám ráda šťastné konce... 

XOXO Scarlet