Bloody chronicles: Shine

27)Možná jednou

O několik měsíců později

Allison

Rozrušeně jsem se nadechla. Nikdy jsem se necítila tak malinká jako nyní. Stála jsem před obrovským luxusním domem a nevěděla jestli zaklepat, či zdrhnout k autu, které stálo naproti přes ulici. Ani zdaleka mě neuklidňovalo, že dotyčný sedící v autě je tu se mnou. Zažili jsme spolu toho mnoho a já se konečně po několika letech rozhodla mu odpustit. Věděla jsem, že to co mezi námi bylo kdysi se nikdy nenavrátí, přes to to byl obrovský pokrok. Asi vás zklamu, ale v autě neseděl ani Waren ani Luis, dokonce ani Logan, ale Phil. Ano! Čtete dobře Phil. To on seděl v autě a povzbudivě na mě kývl. S roztřesenýma nohama jsem přešla ke dveřím a zaklepala na ně. Cítila jsem jak mi vyschlo v krku, když jsem uviděla jak se pohnula klika a vzápětí se otevřeli dveře. Musela jsem se podívat směrem dolů, abych spatřila dotyčného, který mi otevřel. Ztuhlo mi celé tělo a nemohla sebrat odvahu promluvit. Nakonec jsem se však odhodlala a sehnula se k holčičce. 

,,Ahoj." Řekla jsem a pokusila se na tváři vykouzlit ten nejpřívětivější úsměv.

,,Dobrý den." Vyhrkla a otočila poté se ode mě stydlivě odvrátila a zavolala do domu oslovení, které jsem si tak dlouho přála slyšet, nepatřilo však mě a mě se z toho zatočila hlava. Dala jsem se však dohromady a narovnala se. Najednou se ve dveřích objevila tak čtyřicetiletá žena s blonďatými vlasy dokonale upravenými v drdolu.

,,Dobrý den přejete si?" Zeptala se přívětivým hlasem a já se pokusila mile usmát, ale vsadím se, že na mé tváři nebyl zrovna moc přesvědčivý. 

,,Dobrý den. Potřebovala bych si s vámi promluvit."

,,Se mnou?" Zeptala se žena zmateně.

,,Ano s vámi a s vašim mužem." Všimla jsem si na jejím čele jemné starostlivé vrásky.

,,Pojďte dál." Řekla a já se jen obrátila směrem k autu a pokývla Philovým směrem. Vešla jsem za ženou do domu. Zamířili jsme do jídelny ve které seděl muž s novinami v rukou a popíjel kávu. Zvedl oči směrem ke mně a poté se nechápavě podíval na ženu. Neuměla jsem si ani představit, co se těm dvěma honí hlavou. Napjatě jsem je pozorovala a nevěděla jsem kde začít. Bylo to moc složité a nevím jak zareagují na to, co se jim chystám říci.

,,Dáte si něco k pití?" Zeptala se žena a já chtěla její nabídku odmítnout, ale zatočila se mi hlava.

,,Dala bych si vodu prosím." Žena jen přikývla a nalila mi sklenici studené vody a podala mi ji. Celou jsem ji vypila a podala ji zpět ženě a poděkovala. 

,,Mohla bych si..." Řekla jsem a naznačila, že bych si ráda sundala kabát. Žena přikývla a já ho rozepnula a přehodila přes opěradlo židle. Na chvíli zavládlo ticho a já si přála nemuset nic říct. 

,,Prosím vás, řekněte něco." Nevydržela to žena a stiskla položila dlaň na manželovo rameno. Tiše jsem přikývla a zadívala se směrem k holčičce.

,,Myslím, že by ona u toho být neměla." Řekla jsem směrem k holčičce. Oba rodiče přikývli a zavolali hospodyni, která v druhém patře uklízela. Ta seběhla schody a zamračila se, když mě spatřila. Pohled však stočila k ženě a ta jí řekla ať malou vezme ven na procházku. Jakmile se za nimi zavřeli dveře, tak jsem se konečně pořádně nadechla.

,,Mohu se posadit?" Žena přikývla a já si sedla naproti páru. Ruce jsem si položila na kolena a zaťala je v pěst.

,,Nevím kde začít." Řekla jsem roztřeseným hlasem.

,,Co od nás potřebujete."

,,Já...Totiž... Jsem tu kvůli Selene." Řekla jsem a sklopila pohled ke svým rukám.