Bloody chronicles: Shine

7)Byla tak sexy!

Laura

Takže koláč, nebo buchty. Hmmm. Určitě koláč. Takže co tu máme? Super! Jablka, vajíčka, cukr, mouka... Tak to je jasný, dnes tu máme jablečný koláč. 

,,Spiky nech toho!" Vyjekla jsem poté, co se mi můj milovaný kocour otřel o holé nohy. Nebojte, tentokrát nejsem úplně nahá. Vzhledem k novému sousedovi, který by se mohl kdykoli objevit. Myslím, že mi dluží něco za ten cukr. Ale co, zasloužil si to!

Vyválela jsem těsto a pustila se do strouhání  jablek. Hmm, možná bych se mu měla omluvit. Kurva co to plácám? Já se přece nikomu omlouvat nemusím! Asi jsem unavená z toho ponocování, to však není moje chyba, ale chyba toho...toho Lovce? Lovec! No jasně Lovec (Hunter), proč mě to nenapadlo dřív.

Koláč už byl připravený k upečení, stačilo už ho jen dát do rozehřáté trouby. To jsem taky udělala, ale co teď? Pustila jsem rádio a posadila se na barovou židličku a popíjela džus. Začínalo mi být horko, takže jsem přešla k oknu, abych do místnosti pustila trochu svěžího vzduchu. To byla však má zásadní chyba, ani jsem se nenadála a koule šedivých chlupů vyskočila na parapet a zmizela někde na střeše. Vykoukla jsem oknem ven a všimla si, jak Spiky zmizel v okně mého souseda.

Kurva! Teď budu hledat po domě kocoura. Vylezla jsem z bytu a zazvonila na svého ,,úžasného" kocoura. Když se mi zdálo, že moc dlouho nikdo nejde, tak jsem vzala za kliku. Ha! Bylo otevřeno. Vešla jsem dovnitř. Nebylo těžké se ve Warenově bytě orientovat, protože byl téměř úplně stejný jako můj. Rozhlédla jsem se a najednou spatřila šedivou šmouhu, jak utíká do Warenovo ložnice. Sakra Spiky! Vyjekla jsem a rozeběhla se za ním. Zalezl si pod postel. Klekla jsem si na kolena a snažila se kocoura vylovit z pod postele. Škrábl mě do ruky a zasyčel.

,,Ty jeden blbej kocoure, jestli okamžitě nevylezeš, tak zavolám tvému páníčkovi a nechám tě mu na pospas," s kocourem však má výhrůžka ani nehnula a zalezl ještě dál.

,,Sakra," zaklela jsem a najednou se za mnou ozvalo odkašlání. Zvedla jsem hlavu a co jsem před sebou neviděla. Stál tam Waren, jen v ručníku. Bylo hned na první pohled poznat, že vyšel ze sprchy. Prozrazovali ho mokré vlasy a kapičky vody všude po těle.

,,Ne že by se mi ten výhled na tvůj zadek nelíbil, ale nechtěla by jsi mi říct, co tu děláš? Pokud vím, tak tvůj byt je vedle..." Jeho otázce jsem nevěnovala nejmenší pozornost a vyšla z jeho ložnice a zamířila směrem, kde já mám kumbál a taky že tam byl. Přehrabovala jsem se tam a cítila jak mě Waren skenuje pohledem. 

,,Kurva! To tu nemáš koště?"

,,K čemu koště?"

,,Tak máš nebo nemáš?" Waren mě bez odpovědi obešel, chvíli se tam přehraboval a pak s nataženou rukou ke mě mi podávala koště.

,,Díky," řekla jsem a s koštětem v ruce zamířila do ložnice. Když jsme vešli oba do jeho ložnice, tak jsem koště opřela o zeď, zavřela tam okno a dveře. Waren něco mumlal, ale nebylo mu rozumět. Vzala jsem do ruky koště, klekla si a Spikyho jím vyhnala z kouta a následně z pod postele. Vyběhl ven a chtěl proběhnout pryč do další místnosti, byl však v pasti. Zastavil se přede dveřmi a začal na Warena prosebně mňoukat. 

,,Promiň kámo," odpověděl mu Waren a já v tu chvíli popadla kocoura do náručí.

,,Co jsi mu udělala tak hrozného, že před tebou utíká?"

,,Já? Nic! Spíš se tu necítí jako doma a má tendenci utíkat," řekla jsem zadýchaně a chytla Spikyho pevněji, aby se mi nevykroutil.

,,Myslel jsem, že už tu žiješ dlouho," řekl a nadzvedl obočí.