Bloody chronicles: Shine

29) Nedala jsi mi šanci

O dva roky později

Waren

Nemohl jsem uvěřit, že se moje malá sestřička vdává. Nikdo to rozhodně nečekal. Byl jsem však za ni šťastný. Luis byl skvělý chlap a navíc můj přítel. Věděl jsem s jistotou, že mou sestru neopustí, to byla větší šance, že ona opustí jeho a to bylo vyloučený. Ti dva bez sebe neudělali krok a taky pro to mě zaráželo, že jsem si nevšiml, co se mezi nimi děje.

Když mi Ashley oznámila, že se bude vdávat, tak jsem si zpočátku myslel, že je to vtip, nebo že ji nějaký idiot zbouchl. Potom se však ukázalo, že ten idiot je Luis a já konečně pochopil, proč se k ní choval tak ochranitelsky, když měla před rokem tu nehodu....

Stál jsem na stupínku a rozhlížel se po hlučném davu, který na mě upíral zrak. Po chvíli se konečně všichni utišili a já mohl promluvit.

,,Ashley? Sestro. Nemůžu uvěřit, že se vdáváš. I když na první pohled se to nemusí zdát zjevné, tak to ty jsi z nás Jenkinsnů byla vždy nejméně stálá. Vždycky jsem si myslel, že první bude Pery, jak se však zdá, tak nemá koule na to aby požádal svou krásnou přítelkyni o ruku..." Řekl jsem a všichni okolo mě se tiše zasmáli a já pohledem vyhledal Peryho po jehož boku stála zmiňovaná přítelkyně.

,,Chci tím říct, že jsem na tebe hrdý. My všichni jsme. Jsi krásná, talentovaná a hlavně moje malá sestra. Jsem šťastný, že sis vybrala Luise, protože si nejsem jistý jestli bych někoho jiného nezabil za to, že tě žádá o ruku. Je však pravda, že jsem v první chvíli měl chuť mu nakopat prdel... Tak na vás. Ať dnešek není jediným dnem vašeho manželství." Řekl jsem a napil se ze skleničky. Všichni mě napodobili a všude bylo slyšet cinkání skleniček, jak o sebe narazila skla. Sešel jsem schody a zamířil ke své sestře, kterou jsem objal a políbil na tvář. Koutkem oka jsem zaregistroval pohyb a tak jsem se tím směrem zadíval na pódiu se objevila ta nejméně a zároveň nejvíce očekávaná osoba.

Pohled na ni mi vyrazil dech a nejen pro to, že vypadal nádherně v dlouhých světle modrých šatech s jedním ramínkem, ale také pro to, že jsem ji už neočekával.

,,Zdravím všechny. Pro ty, kdy to neví jsem Allison. Luisi ty blbečku konečně jsi udělal něco správně. Promiň, že jsem ti dnes nestála po boku, ale dobře víš, že raději tiše pozoruji. V našem životě se odehrálo mnoho špatných věcí, ale zároveň i mnoho krásných a tento den se mezi ně zapíše. Nemohl sis vybrat úžasnější ženu. Ashley, už dávno ses stala mou sestrou, bez které se neobejdu. Jsi nepostradatelná a jedinečná a nezapomeň, že jestli ti to můj bratr nebude připomínat alespoň dvakrát denně, tak předběhnu Warena a nakopu ho za něj..." Podíval jsem se na svou sestru a uviděl v jejích očích slzy.

,,Bratříčku vím jistě, že máma by na tebe byla hrdá a kdyby tu mohla být, tak ti řekne že si Ashley nezasloužíš. Přes to si tě vybrala mě z nějakého nepochopitelného důvodu a jsem za to ráda, protože nyní už jsme doopravdy sestry. Vítej do naší rodiny Ashley." Zvedla svou sklenici šampaňského ke svým rtům a napila se. Pak sešla po schodech dolů a zamířila k nám. Objala se s bratrem a poté i s Ashley.

,,Bál jsem se, že jsi nedorazila." Řekl Luis.

,,Tvou svatbu bych si nenechala ujít za nic na světě a Chloe zrovna tak." Řekla, když se k nám přiřítila patnáctiletá dívka. Své sestře nebyla moc podobná (když teda nepočítám fakt, že obě měli tmavě hnědé vlasy). Oproti své starší sestře však měla oči modré a kulatý tvar obličeje a byla vyšší.

Luis chytil Chloe okolo pasu a dokola s ní zatočil. Ta sebou cukala a snažila se vypadat naštvaně, moc se jí to však nedařilo. Když ji konečně pustil, tak si urovnala šaty a začala blahopřát Ashley k svatbě (jak sama řekla) s největším blbečkem na světě. Já to však dál nevnímal a zadíval jsem se na Allison. Už jsem se zmiňoval, že vypadala nádherně? Za ty dva roky, co jsme se neviděli mi připadala ještě krásnější než jsem si ji pamatoval. Nechtěl jsem si to přiznat, ale chyběla mi. Naše pohledy se střetly a já chtěl něco říct, ale slova mi uvízla v krku. Ani jeden z nás neuhnul pohledem a já se snad po nekonečné době odhodlal promluvit. Ona však zakroutila hlavou otočila se a doslova utekla ke stolu se šampaňským. Viděl jsem jak si vzala do ruky jednu sklenici a na ex ji vypila.

Kdy by se tam zničehonic neobjevila Lily, tak bych šel k ní a promluvili bychom si. Věděl jsem však, že k tomu dřív nebo později stejně dojde. Nemůžeme se tomu vyhýbat navěky. Všiml jsem si, že se Allison Lily o něčem dohadují. Podle toho jak Lily strnula bych řekl, že neřeší nic příjemného. Potom jí však Allison podala bílou obálku. Lily na ni okamžik zírala a poté Allison pevně objala...

Odvrátil jsem pohled, protože jsem ucítil něčí pohled upřený na mě. Rozhlédl jsem se a spatřil zamračeného Alexe. Nechápavě jsem se na něj zadíval. Všiml jsem si jak ruce zaťal v pěst a zamířil ke mně.

,,Co se děje kámo?"
,,Zíral jsi na ni."
,,Co?"Zeptal jsem se, i když jsem věděl o kom mluví. Slyšel jsem o tom, že se ti dva dali před několika měsíci dohromady, jen jsem tomu nechtěl věřit.

,,Slyšel jsi." Zasyčel a silou do mě strčil. Toto gesto jsem nečekal. Nikdy nebyl důvod se prát. Kvůli nikomu ani kvůli ničemu. A teď se to dělo. Stáli jsme proti sobě kvůli holce. Kvůli Allison.

Najednou se přimíchala mezi nás a zařvala ať se uklidníme. Kdyby nedotáhla Alexe stranou, tak bychom se do sebe pravděpodobně pustili. Z jejich mimiky jsem rozpoznal, že se hádají. Vím, že je to sobecké, ale při tomto zjištění mě zahřálo u srdce.

Alex se sebral a odešel. Allison si vjela rukou do vlasů a poté se obrátila ke mně a zamířila sem.

,,Moc se omlouvám. Alex je...žárlivý. Obzvlášť, když jde o tebe. " Jen jsem přikývl, protože jsem netušil co na to odpovědět. Zavládlo mezi námi ticho.
Povzdechl jsem si a poté konečně promluvil.

,,Jemu jsi šanci dala." Nevím, co to do mě vjelo, ale byla to přece pravda, tak co.

,,Cože?" Zeptala se nechápavě i když jsem s jistotou mohl říci, že věděla o čem mluvím. Prozradili ji ty její oči. Ve kterých jsem zahlédl stejnou potlačovanou bolest, kterou jsem vídal v těch svých.

,,Dobře víš o čem mluvím. "

,,Na tohle nemám čas."

,,Neutečeš tomu." Řekl jsem než se stačila otočit.

,,Chtěla jsem se jen omluvit za Alexe." Už byla na dva metry ode mě a nehodlala zastavit, či snad se otočit.

,,Jemu jsi šanci dala, ale nám ne. Mě si ji nedala."

,,On mi totiž nemůže zlomit srdce." Řekla a já zmateně pozoroval její mizející záda.

Když se tak na to zpětně dívám, tak jsem měl běžet za ní a nedopustit, aby mě opustila.

Udělal jsem velkou chybu, že jsem ji nechal odejít. Co když ji už nikdy neuvidím? Chtěl jsem se za ní rozběhnout, nohy jsem však měl jako přimrazený k zemi...

***

Tak je tu další kapitola a navíc poslední v první části. Takže jestli to vyjde podle mích plánů, tak nyní jsme v půlce.

Na obrázků je Ashley ve svatebním.

XOXO SCARLET