Bloody chronicles: Shine

32) Nový šéf. Hrozný šéf!

Sotva jsem dokázala dojít ke svému stolu. Byla jsem úplně hotová ze včerejší noci. Celou jsem ji totiž proseděla na židli vedle nemocničního lůžka na kterém spala Chloe. 

,,Alice!" Uslyšela jsem zařvat ten nejotravnější, nejpisklavější a nejuječenější hlas jaký si dokážete představit. Myslím že i její jméno mluvilo za vše. Jen když jste ho slyšeli, tak vám muselo dojít, že půjde o nějakou umělou blondýnu a tou doopravdy Candy byla. Unaveně jsem vstala a zamířila k jejímu stolu. Zrovna na něm seděla, nohu přes nohu a flirtovala s naším obchodním partnerem, který se neměl k odchodu.

,,Ano?" Řekla jsem tím úsečným hlasem. Dnes jsem neměla náladu na její provokace a tak jsem jí to dala jasně najevo.

,,Máš jít okamžitě do kanceláře za Benem." Oznámila mi otráveně.

,,Chceš říct za panem Fostrem." Opravila jsem ji a zamířila do kanceláře svého nového šéfa. Prošla jsem okolo té prsaté fifleny a nevšímala si jí. Slyšela jsem jak jí Tobias Roger (=ten partner) něco říká a ona se tomu přihlouple hihňá. Raději jsem však neřešila, co jí řekl tak ,,zábavného". Podle mě totiž tento muž  nebylo vtipností zrovna obdařen a co je horší, tak o tom nevěděl.  

Když jsem procházela okolo velkého zrcadla, tak jsem se zděsila nad svým vzhledem. Je možné někoho vyhodit, za to že vypadá jako zombie? Protože tak jsem doopravdy vypadala. Upřímně moc jsem toho nenaspala, kdo by taky mohl spát, kdyby jeho mladší sestru opili a znásilnili.

Přinutila jsem se dojít až do kanceláře Warenova otce, aniž bych usnula při chůzi. Zaklepala jsem na dveře a poté vešla. Čekalo mě tam velmi nemilé překvapení. V kanceláři jsem totiž nenašla nikoho jiného než Warena jak sedí na židli naproti svému otci a řeší něco ,,důležitého". Jakmile mě oba muži spatřili, tak se ze zdvořilosti postavili.

,,Jste v pořádku?" Zeptal se Ben hned jak mě spatřil. Bože! Vážně musím vypadat děsně. Co jsem mu na to mohla říct? Jasně, že jsem nebyla v pořádku. Mou sestru znásilnili a já s tím nemohla nic dělat. Nedokázala jsem změnit minulost a přijít tam dřív. 

,,Ano. Jen jsem toho moc nenaspala." Zalhala jsem. Vlastně to nebyla tak úplně lež. No ne? Vždyť jsem toho doopravdy moc nenaspala.

,,Dobře. Alice, shodli jsme se s mým synem, že převezme firmu..." To co řekl mi vyrazilo dech. Měla jsem v plánu se Warenovi vyhýbat velkým obloukem a teď ho mám potkávat každý den? Jak asi mám předstírat, že ho neznám. Proč se mi všechny plány pro lepší budoucnost bortí? 

,,Ne ty ses na tom shodl." Řekl Waren a podíval se na mě nenávistným pohledem. Na sekundu jsem možná uvěřila, že to bude fungovat, ale teď jsem si stoprocentně jistá že nebude. Tohle se neděje, že ne? Že od včerejší noci jen sním. Že je to všechno jen zlí sen a já se jen musím probudit...

,,Doufám, že se oba budete chovat profesionálně a nebudete do práce zatahovat emoce." To myslel vážně? Nezatahovat emoce? Vždyť jsem Warena opustila téměř bez žádného vysvětlení. Neřekla jsem mu, že mám strach a když se teď na to zpětně dívám, tak jsem se doopravdy zachovala jako mrcha.

,,Jak bychom mohli, vždyť se ani neznáme." Odpověděl Waren pohrdavě a já se raději odvrátila. Tohle nemůže dopadnout dobře...

***

Waren

Když jsem zjistil, že budu pracovat jako šéf firmy ve které pracuje Allison, tak jsem okamžitě věděl, že je to špatný nápad. Až teď ke mně však doléhala zkutečnost, jak moc špatný nápad to je. Netušil jsem, o co se můj otec snaží. Moc dobře věděl, co mezi námi bylo a jak to skončilo. 

Necítil jsem se provinile, za to jak jsem se k ní choval. Ne ani náhodou. Zasloužila si to. Spíš jsem nechápal, proč mě to k ní stále táhne. Ano byla sexy, ale ne tak moc, abych si za ni nemohl najít náhradu. Pravdou bylo, že mě k ní přitahovala hlavně její osobnost. Stala se první dívkou o které jsem toužil vědět všechno. Ani s Ninou jsem se necítil tak jako s ní a to jsem si byl jistý, že ji miluji. Naopak s Allison jsem si nebyl jistý ničím. Byla pro mě nepochopenou záhadou. Ukrývala tajemství, která jsem si přál znát a to všechny do posledního.

Cákl jsem si do obličeje studenou vodu, abych se dal dohromady a pak si ho otřel bílým ručníkem. Počkal jsem než se mi zklidní dech a poté se vrátil do kanceláře. Doufal jsem, že se už budu moct soustředit, ale zřejmě tak trocha studené vody nestačil, spíš by to chtělo sprchu.  Zadíval jsem se proskleným oknem směrem k naší recepční ,,Candy". Z nenávistného pohledu, který jí Allison věnovala jsem s jistotou mohl říct, že ty dvě se dvakrát nemusejí. Vlastně jsem se Allison nedivil, byla to zkrátka blondýna bez mozku. Jediné, co zřejmě uměla bylo zvedat telefony a vyřizovat vzkazy. Byla přesně tím typem se kterým jsem lezl do postele, protože mezi mnou a těmihle holkami existovala jakási tichá dohoda. Vyspíme se spolu, užijeme si to, ale druhý den budeme předstírat, že se to nestalo. Normálně bych už měl s Candy dávno splněno, ale fakt, že byla mým zaměstnancem mi to nedovoloval. Ano i já jsem měl nějakou ,,čest"...

Přemýšlel jsem o tom jak se vypořádat s Allison. Na jednu stranu bych ji nejradši okamžitě vyhodil, ale už jen z toho důvodu, že ji Thomas vychvaloval až do nebe jsem to udělat nemohl. Na druhou stranu však jsem ji vyhodit ani nechtěl, protože jsem svým způsobem byl rád, že je opět součástí mého života, i když jen kvůli práci. To mi připomíná, že bych jí měl oznámit tu zítřejší akci na které mě má doprovázet.

Zamířil jsem k její kanceláři. Našel jsem ji sedět ke mně zády. Neobtěžoval jsem se ani zaklepat a chtěl promluvit, když jsem uslyšel její hlas. 

,,Babi moc si toho vážím. Ne vážně musím to udělat. Je mi jedno jestli mě kvůli tomu objeví, nemůžu v tom nechat Chloe samotnou. Vážně? Díky. Bude ráda. Pa babi." Uslyšel jsem jak si povzdechla a já na okamžik litoval, že nevím, co se děje. Že ji nemůžu obejmout a pomoct jí vyřešit všechny problémy. Tohle si však zvolila ona. Rozhodla se mě opustit, tak proč se starám?

Hlasitě jsem si odkašlal, abych jí dal najevo, že tu jsem. Prudce se otočila a postavila se.

,,Já...." Začala, ale já ji přerušil.

,,Svoje osobní hovory si řešte ve svém volném času." Řekl jsem a svraštil obočí. Popravdě, kdyby mi tohle řekl můj šéf, tak bych ho ze všeho nejvíc toužil nakopat. To se jí také objevilo na unavené tváři, snažila se však nedat nic najevo.

,,Děje se něco?" Zeptala se mě na důvod, mé přítomnosti a já zkřivil tvář do úšklebku.

,,Zítra se pořádá ten firemní večírek a já potřebuji, abyste mě doprovázela..."

,,C-co prosím."

,,Potřebuji tam někoho, kdo mě všem představí..." Souhlasně přikývla.

,,Dobře. Můj řidič vás vyzvedne v osm." Nečekal jsem na její odpověď a rychle odtamtud zmizel. Pohled na ni mě totiž zabíjel. Ať jsem ji totiž viděl v jakékoli náladě, tak nikdy nevypadala tak ztraceně jako nyní...

***

Tak a máme tu další kapitolu. Snad se vál líbila. To samozřejmě poznám na ***, takže hlasujte a případné otázky ráda zodpovím.

Na obrázku Allison/Alice.

XOXO Scarletblue