Bloody chronicles: Shine

19) Nové krytí

Allison

Je to déle než hodina, co jsme se s Warenem rozdělili. Dostali jsme se zpět do města a i když jsme věděli, že je to riskantní, tak jsme každý šel svou cestou. Teda ne tak docela. Waren měl za úkol sehnat od Logana pasy a já se musela vrátit do bytu. Ne že by mi nějak extrémně záleželo na věcech, který jsem tam měla, ale pravdou je, že jsem tam nemohla nechat kocoura a kromě toho jsem se musela zbavit všech důkazů o své existenci. Waren mi dal klíče i od svého bytu, abych mu zabalila věci a také se zbytku zbavila. Zkrátka bylo načase, aby Laura Freeway zmizela z povrchu zemského.  Zapnula jsem sporák a nalila na pánev olej, kterou jsem následně položila na sporák. Vzala jsem do ruky láhev vodky, kterou jsem začala polévat všechno co mi stálo v cestě. To samé jsem udělala i ve Warenově bytě a poté už stačilo jen zapálit. Bylo mi líto sousedů, ale nedalo se nic dělat...

Přes ramena dvě tašky a s přepravkou s kocourem jsem vyšla/vyběhla ven a zavolala si taxíka dřív, než někdo mohl dostat podezření. Dobré bylo snad jen to, že byl večer a kvůli špatnému počasí nemohli přijít na požár v čas...

Věděla jsem, co teď musím udělat. Řidič taxíku mi pomohl nandat tašky do kufru a Spikyho jsem si dala k  sobě na zadní sedadlo. Nemohla jsem ho tahat s sebou a Teressa byla na kočky alergická, takže v úvahu připadla jedině  Lily. Ti dva se stejně měli rádi, tak co. Až na to že žil Spiky u mě, tak to stejně byl spíš její kocour . Dívala jsem se z okýnka a dívala se na cestu. Bylo zvláštní pozorovat jak kolem vás chodí známí lidé a jak před vámi mizí místa, které jste měl rád a při tom vědět, že už se sem nikdy nevrátíte.

Konečně jsme zastavili před jejím bytem. Vzala jsem přepravku a řekla řidiči ať na mě počká. Vyběhla jsem schody do druhého patra a zazvonila na její byt. Až po nějaké době mi konečně otevřela. Samozřejmě jen v županu. Nadzvedla jsem obočí.

,,Lauro? Jsi to ty?" Zeptala se. Asi ji zmátlo to, že jsem měla na hlavě paruku krátkých blonďatých vlasů a že jsem měla na očích sluneční brýle.

,,Ehmm. Jo. Promiň." Řekla jsem a sundala si brýle. 

,,Jestli jsi chtěla pohlídat Spikyho, tak jsi měla zavolat. Teď se mi to vážně moc nehodí." Podotkla s úsměvem.

,,Ne dát na hlídání, ale svěřit ti ho do péče na dobu neurčitou." Oznámila jsem jí bez špetky emoce v tváři. 

,,Panebože. Co se stalo?" 

,,Na to není vhodná doba. Musím odtud zmizet. Vymyslete si o mě s Teressou nějakou historku. Nevím kdy se znovu uvidíme, nebo jestli se někdy uvidíme. Zkrátka odtud musím zmizet."

,,Lauro?"

,,Na to není čas. Lítám v pořádným průseru a nevím jak jinak se z něj dostat..."

,,Waren by ti mohl pomoct."

,,No...Víš on v tom je se mnou."

,,Hodně jsi mi toho neřekla." Konstatovala a já musela uznat, že má pravdu. Právě teď to pro ni nebylo bezpečné. Pro nikoho v mé blízkosti.

,,Sbohem Lily." Řekla jsem a položila přepravku se Spikym na zem, abych ji mohla obejmout. Ona mi objetí opětovala.

,,Lauro. Chci aby jsi věděla, že všechno špatného co jsem ti  kdy udělala lituji. Stala ses mým jediným pravým přítelem, teda s Teressou. Chci aby jsi věděla, že takhle to s námi neskončí.  My se znovu setkáme."

,,Však já vím." Řekla jsem, i když jsem si tím nebyla tak úplně jistá. Otočila jsem se a vydala se  k odchodu a nechala volný průchod slzám...