Bloody chronicles: Shine

34)Večírek a jeden idiot

Waren

,,Řř-říkám ti, že vě-většího idiota jsem nepotkala." Čím víc jsem se přibližoval k Allison a její skupince, tím líp jsem slyšel její opilý hlas, jak koktá nějaké nesmysly o tom jak jsem příšerný. Kdybych si neuvědomoval jaká je vážnost téhle situace, tak bych se asi začal smát. 

,,Dámy." Řekl jsem nahlas a s povytaženým obočím pohlédl na Allison. Zamračila se tak, že se jí na tváři objevil ošklivý škleb. Při pohledu na ni jsem měl chuť se začít smát a popadat se za břicho, ale potlačil jsem tu nutkavou touhu a místo toho jsem ji chytil okolo pasu, jelikož mi bylo jasný, že v takovém stavu se už moc dlouho na nohou neudrží.

,,Doufám, že vám nevyprávěla jak moc jsem strašný. Víte ona prostě jen není zvyklá na profesionální jednání...Však víte. A teď když mě omluvíte bych rád Alici dostal domů a nejlépe do postele." Zadíval jsem se na Allison, jejíž obličej byl úplně bílý (a ne od toho, že by nebyla opálená) a téměř se neudržela na nohou, kdybych ji nepodpíral.

,,Teda pokud celou noc nestrávíme u záchodové mísy." Dodal jsem. Allison opile zaklonila hlavu a podívala se mi do očí. Sama ty své přimhouřila.

,,Jsi parchant." 

,,Já vím." Odpověděl jsem, i když to nebyla otázka. 

,,Asi omdlím..."

,,Cože? Teď?" Zeptal jsem se, ale odpovědi se mi nedostalo, protože přesně v tu chvíli omdlela. Přehodil jsem si její ruku okolo krku a vzal ji pod koleny do náručí. Tahle situace  Vážně skvělý! K ní jsem ji vzít nemohl, protože jsem zaprvé nevěděl, kde bydlí a za druhé jsem v její kabelce nenašel klíče od bytu. 

Posadil jsem ji na sedadlo spolujezdce a sám si sedl na místo řidiče a zamířil ke svému bytu....

***

Allison

Hlava mi třeštila tak jak už dlouho ne. Vlastně, naposledy jsem se tak cítila na maturiťáku. Zasténala jsem bolestí a položila si ruku na čelo. Ze včerejší noci si nepamatuji vůbec nic. Teda až na to, že jsem byla na tom blbém večírku.  Celá místnost se mi točila a viděla jsem rozdvojeně.

Konečně se mi podařilo trochu se probrat. Místnost ve které jsem se nacházela mi nebyla vůbec povědomá. Podívala jsem se z okna, ale stále jsem nemohla najít nic povědomého. Modlila jsem se jen aby to nebyl byt někoho, koho znám. K mé smůle však byl.

,,Šípková Růženka se probudila?" Uslyšela jsem Warenův hlas a dostala tak neuvěřitelnou chuť spáchat sebevraždu a nebo vraždu?

,,To se mi snad zdá." Řekla jsem podrážděným tónem. 

,,Jsem vážně rád, že se ti o mě zdají sny. Ale asi tě zklamu, protože nezdá..." Rychle jsem se vyhrabala z peřin a vyskočila na nohy. To však byla chyba, protože se mi zatočila hlava a spadla do postele. Waren se tiše zasmál a podal mi sklenici s vodou a prášek. 

,,Díky." Řekla jsem upřímně.

,,Je to jen prášek." Zasmál se, což mi způsobilo bolest v hrudi. Byla jsem radši, když na mě řval, protože to alespoň nevyvolávalo bolestné vzpomínky.

,,Děkuji ti za všechno." Jen souhlasně přikývl a mezi námi se rozhostilo trapné ticho. 

,,Dlužil jsem ti to. Posledně jsem se choval jako idiot." 

,,Jo. No. To je v pohodě." Ujistila jsem ho a zvedla se z postele a zamířila ke dveřím. Nehodlala jsem tu strávit už ani o sekundu déle.

,,Proč jsi mi neřekla o Chloe?" Zastavila jsem se uprostřed pohybu a ani se nepohnula. Sakra! Logane! Asi Waren nebude jediný koho dnes zabiju. 

,,Jak o tom víš?" Zeptala jsem se, i když to byla zbytečná otázka. Bylo úplně jasné, kdo si ,,pouštěl hubu na špacír."

,,Logan se zmínil." Chápavě jsem přikývla a už nic neříkala. Přiblížil se zezadu ke mně a chytil mě za loket. Otočil mě čelem k sobě a sklonil se aby se mi mohl podívat do očí.

,,Jsi v pořádku?" Sakra! Nesmí být milí. Prostě nesmí! Nevěstí to nic dobrého.

,,Mě nikdo neznásilnil." Řekla jsem úsečně a doufala, že tak probudím k životu jeho protivné dobré staré já. On si toho však nevšímal.

,,Jak je na tom?"

,,Jak asi?!"

,,Jen se snažím pomoct." Zkrabatilo se mu obočí a díval se na mě s ustaraným výrazem.

,,Ale vůbec se ti to nedaří."

,,Hale je mi to líto. Jasný!" No konečně je zpátky starý Waren. Ještě trochu víc zaryju drápky a možná mě odtud sám vyhodí.

,,Přestaň na mě řvát!"

,,Nemůžeme si alespoň na chvíli v klidu promluvit?!"

,,Ne!" Ani náhodou jsem nyní nechtěla odstoupit od své hry.

,,Bože ty jsi tak..."

,,Tak co?"

,,Tohle nemá cenu!" Řekl a otočil se k odchodu. Vypadá to, že jsem docílila přesně toho, co jsem chtěla...

,,A kdo teď utíká! Co?!" Prudce se otočil a tvrdě mě políbil. Asi by jste čekali, že se od něj odtrhnu, ale to bych přece nebyla já. 

Stála jsem tam zcela nehnutě a nechala se jím líbat. Mozek mi radil, ať ho odstrčím, ale já to i přes to neudělala. Moc dobře jsem věděla, že se řítím do propasti. Konečně jsem se pohnula a obmotala mu ruce okolo krku, abych si ho přitáhla blíž k sobě. Jeho polibek mě úplně pohltil, že jsem se jím málem nechala zcela unést. Naneštěstí však mám alespoň trochu rozumu a odtrhla jsem se od něj. Oba jsme na sebe nechápavě zírali a já se proklínala, že jsem to nechala dojít tak daleko. Už otevíral pusu, že něco řekne, když jsem mu skočila do řeči: ,,Tohle se už víckrát nestane." Přísahala jsem nejen jemu, ale i sobě. 

***

Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepřidala, ale nějak mi došli nápady...

XOXO Scarlet