Bloody chronicles: Shine

13)Blízko smrti

Waren

Příliv ustal a já si oddychl, zvládli jsme to. Pomyslel jsem si a chtěl to říct i Lauře, ale tu jsem nikde neviděl. Vyděsil jsem se a potopil se. Nebylo těžké ji najít. Voda v tomto jezeře byla průzračně čistá, vyplaval jsem nad hladinu, nadechl se a znovu se potopil, doplaval jsem až k ní a chytil její tělo, které jsem přitiskl k sobě a společně jsme vyplavali nad hladinu. Děsilo mě to, jak byla nehybná, co nejrychleji jsem s ní doplaval ke břehu a hned jak jsem nás oba dostal ven, tak jsem začal s masáží srdce a dýcháním z úst do úst. Přísahám, že takhle vystrašený jsem ještě nebyl. Po pro mě nekonečné době se přetočila na bok a začala vykašlávat vodu. Když přestala, tak jsem ji objal. Objal? Kurva co to se mnou je! Pustil jsem ji a zadíval se jí do očí. Oddechl jsem si, když jsem si všiml, že je utahaná a nejspíš moje gesto ani nezaregistrovala. 

,,Jsem utahaná." Řekla a já jí odhrnul vlasy z čela, abych zkontroloval, jestli není zraněná. Všiml jsem si obrovské boule a tak jsem se dotkl jejího čela. Sykla bolestí.

,,Promiň." Omluvil jsem se jí a ona jen lhostejně pokrčila rameny.

,,Musíme odtud zmizet než nás tu začnou hledat." Řekl jsem a ona souhlasně přikývla. Postavil jsem se a Laura se o to také pokusila, ale měla příliš slabé nohy a já ji zachytil právě v čas před nevyhnutelným pádem, kvůli kterému se se 100 % šancí rozplácla na zemi. Nemohl čekat, až se zase dá do pořádku. Na to nebyl čas. Vzhledem k tomu, že jsme pospíchali a ona nebyla schopná kroku, tak jsem jí řekl ať mi dá ruce okolo krku a já ji vzal pod koleny do náruče. Překvapilo mě, že ani neprotestovala. Musel jsem se nad svým malým vítězstvím pousmát, soudil jsem, že to bylo jen kvůli tomu, že byla příliš unavená aby se vzpouzela. Co mě však překvapilo bylo to, jak byla lehká. Ne že by byla jako pírko, to určitě ne, přesto jsem usoudil, že váží okolo padesáti kil.

Šel jsem tak deset minut až jsem spatři to, co jsem hledal. Na stromě byla značka, která byla pro oko, které ji nehledalo neviditelná, nic zvláštního, ale pro mě to byla značka, která označovala, kde se nachází úkryt. Vybudovali jsme ho před takovými 10 lety s mým otcem, Trevorem a Loganem. Vědělo o něm jen doopravdy málo lidí. Jen úzký kruh mé rodiny, jen ti kterým jsem zcela důvěřoval a nyní o tom věděla i Laura.  U ní jsem si však nemohl být jistý ničím. Položil jsem Lauru na zem. Už nabrala trochu víc stability a já začal hledat místo, kde víko končilo. Už je to dlouhá doba co jsem tu byl naposledy a za tu dobu víko obrostlo mechem...

Konečně se mi podařilo najít malý výklenek a já otevřel víko a po žebříku jsme slezli dolů a víko opět zavřeli. Byla tu tma jak v pytli a tak jsem rozsvítil petrolejovou lampičku. Po celé ,,místnosti" se rozlilo světlo. Bylo to tu větší než jsem si vzpomínal. Byla tu jen jediná místnost se stolem a židlemi a s velkou dřevěnou skříní ve kterém byly deky a pár kusů zbraní.  

Přešel jsem ke skříni a vyndal deky. Jednu jsem hodil Lauře a druhou jsem si nechal.

,,Svlíkni ze sebe všechno mokré, takže úplně všechno." Řekl jsem a ďábelsky se usmál. Ona jen protočila oči a otočila se ke mně zády a začala se svlékat. Já udělal to samé, ale rozhodně ne z toho důvodu, že bych se styděl, ale spíš aby se necítila nepříjemně. I když u ní nikdo neví. Vzhledem, že spala s tolika chlapy, že se to nedá spočítat, tak jí pravděpodobně bylo jedno jestli budu další z nich. Každopádně jsem chlap, vážně jste si mysleli, že bych se nepodíval? Kromě toho jsem ji už viděl ve spodním prádle a nahých holek jsem měl před sebou, nebo spíš pod sebou tuny. Podíval jsem se do odrazu v zrcadle, které jsem měl před sebou. Právě zápasila s roztrhanými úplně mokrými silonkami, což nebyl zřejmě lehký boj.  Podíval jsem se na její holá záda, která byla zakrytá jen centimetrem látky, což byla podprsenka. Všiml jsem si dlouhé červené jizvy, která se jí táhla na zádech.  Překvapilo mě, že jsem byl posledně tak zaujatý jejím pozadím, že jsem si jí nevšiml? Zřejmě ano! 

Stočil jsem pohled jiným směrem a radši přes sebe hodil deku. Vážně jsem nestál o zápal plic, který mi hrozil, pokud bych se podchladil. Laura rozprostřela deku na zemi a já se na ni společně s ní posadil. Laura si přitiskla kolena blíže k tělu a položila si na ně bradu. Abych byl upřímný, tak představa, že vedle mě sedí nahá holka mě nezanechávala klidným. Obzvlášť když tou holkou byla Laura. 

,,Nikdy bych neřekla, že zrovna tohle se stane mě."

,,Mohlo by to být horší." Namítl jsem a tupě zíral do zdi.

,,V tom máš pravdu." Zasmál jsem se nad myšlenkou, která mi probleskla hlavou.

,,Co?" Zeptala se nechápavě.

,,Mohla by jsi tu být s Philem." Znovu jsem se zasmál, ale ona mě nenapodobila. Podíval jsem se jejím směrem. Laura se tiše utápěla ve svých myšlenkách. Asi si uvědomila, že čekám na její odpověď, protože se pokusila o úsměv, který nebyl ani trochu upřímný.

,,Jo to máš pravdu." Odpověděla mi nakonec a já se nemohl zbavit pocitu, že mi něco o Philovi tají. Tohle nebyla jen nenávist na první pohled. 

,,Odkud se vy dva znáte?"

,,Na tom nezáleží." Řekla odmítavě a mávla nad tím rukou.

,,Ne záleží."

,,A to jako proč? Proč ti záleží na tom odkud znám tvého bratrance."

,,Právě proto, že je to můj bratranec a k tomu velký kokot."

,,Nikomu jsem to neřekla, dokonce ani Rose nebo Belle."

,,Tak to je dobře, že teď to můžeš říct někomu, kdo tě nemůže soudit..." Laura přikývla a začala vyprávět o svém životě před Shine....

***

Tak to je konec další kapitoly, příště se můžete těšit na velký Flashback. Předpokládám, že budete dost překvapení. Samozřejmě by mě zajímali vaše názory a doufám že se vám příběh líbí...

XOXO Scarlet