Bloody chronicles: Shine

24)Kdo to je?

Waren

Nasraně jsem vstoupil do místnosti a spatřil Allison jak leží připláclá na podlaze. Ten bastard ji musel uhodit! Sehnul se a chytil ji za vlasy. Hrubě ji vytáhl za ně na nohy. Přiblížil jsem se blíž k nim, ale ten kokot přiložil Allison nůž na krk. 

Zadíval jsem se na něj a svraštil obočí. Nikdy jsem ho neviděl. Netušil jsem, co jsem mu tak asi mohl udělat. Pravděpodobně chtěl drogy výměnou za ni. Zadíval jsem se na její obličej a zahlédl v něm strach a v jejích krásných zelených očích slzy.

,,Tak kolik toho chceš?" Zeptal jsem se skrz zaťaté zuby a doufal, že už to brzy skončí. 

,,Co? Já nechci drogy! Bože tak ona je to pravda doopravdy jste takoví zazobaní volové, že už ani nevíte, kde je hranice. Zabíjíte nevinné lidi! Chce se mi z tebe Lauro zvracet, jak se můžeš s někým takovým tahat?"

,,Co po mě chceš?!"

,,Tvůj život. Nejprve ti seberu vše na čem ti záleží a pak tě zabiji. " Zavrčel a přitiskl k Allisoninu krku nůž tak pevně, že kůže okolo něj zbělala. Nasucho jsem polkl a děsil se toho co přijde dál. V tu chvíli Allison vrazila hlavou směrem dozadu a vrazila tak svému únosci do nosu. Ztratila přitom rovnováhu a spadla na zem. Než se ten chlap mohl vzpamatovat, tak jsem už byl u něj. Jen tak tak jsem uhnul před ostřím, kterým mě chtěl pořezat. Vykopl jsem nohu do vzduchu a on pustil nůž na zem. Vrhli jsme se do sebe. Vrazil jsem mu pěstí do obličeje a on využil chvíle, kdy jsem si nechránil tělo a vrazil do mě takovou silou, že jsme prolítli dřevěnou stěnou jednoho z kupé. V rychlosti jsem se postavil, ale k mé smůle on byl rychlejší. Vrazil mi jednu do čelisti až jsem se zakymácel, ale brzy jsem se opět dal dohromady. Udělal jsem výpad a pokusil se ho při tom praštit do obličeje. On to však vykryl. Kopl jsem ho tedy do břicha a to mi přineslo výhodu, jelikož se zapotácel. K mé smůle ho to však úplně neodrovnalo a vrhl se na mě znovu. Zasadil mi ránu do břicha a potom další a další. Allison však využila momentu překvapení a praštila ho tácem. Na okamžik ztratil pozornost a já toho využil. Odstrčil jsem ho od sebe a než se stačil na mě vyřítit, tak jsem vykopl nohu a trefil se při tom přímo do jeho hrudi  a on narazil do sedačky takovou silou, že spadl k zemi. Přešel jsem k němu, vytáhl zbraň a chtěl ho zastřelit. Allison mě však chytila za loket a nesouhlasně zakroutila hlavou.

,,Chtěl tě zabít..."Připomněl jsem jí.

,,Byl to můj přítel." Neznatelně jsem přikývl. Věděl jsem, že dělám chybu, nechtěl jsem však aby mě pak začala nenávidět. Sklonil jsem zbraň a ten chlap se na mě nechápavě podíval. Praštil jsem ho, že ztratil vědomí. 

,,Musíme odtud vypadnout." Oznámil jsem jí a ona pouze přikývla.

***

Seděli jsme vedle sebe v letadle. Allison byla po tom co se stalo tak unavená, že nyní spočívala hlavou na mém rameni a tiše oddechovala. Užíval jsem si ten naprosto obyčejný okamžik, kdy jsme mohli být sami sebou. 

Abychom se dostali do letadla, tak jsme využili své falešné doklady. Štvalo mě, že jsme se museli rozdělit, ale jinak to nešlo. Allison musela předstírat nějakou Rusku, která jela z obchodní schůzky. Překvapilo mě, když se její perfektní angličtina, změnila tím způsobem, že mluvila s těžkým ruským přízvukem. Nejspíš by mě nepřekvapilo, kdyby uměla rusky.  Oproti tomu já jsem byl ,,uhlazený" angličan, který do New Yorku přijel za rodinou. Měl jsem co dělat abych se za ní neohlížel. Jednou mě dokonce i nějaký průvodce přistihl jak ji pozoruji, proto jsem očima sjel na její zadek, abych pravou podstatu, proč jsem ji pozoroval skryl za nadrženost. :D

Jemně jsem s ní zatřásl, jelikož jsme přistáli. Rozespale otevřela oči a téměř neznatelně se usmála.  Nyní jsme byli v Texasu. Já tu byl kvůli obchodním záležitostem a krásná Ruska po mém boku se vracela domů ke svému snoubenci. V duchu jsem se musel smát. Neuměl jsem si Allison představit zasnoubenou a to s kýmkoliv. Připadala mi tak strašně nestálá, že to prostě nebylo možné...

Vyšli jsme z budovy letiště, vyšli jsme každý zvlášť ale zamířili ke stejnému taxíku. Před řidičem jsme zahráli slušné divadlo. Předstírali jsme překvapení, jaká to není náhoda, že jsme letěli stejným letadlem, seděli vedle sebe a nyní jeli stejným směrem. Nakonec jsem možná až přehnaně hlasitě, aby to postřehl i taxikář pozval Allison na kávu, takže jsme díky tomu vystoupili společně. Možná jsme byli až přehnaně opatrní, ale nechtěli jsme riskovat, navíc mě tahle hra celkem bavila. 

Jakmile taxík zmizel, tak jsme změnili směr. Nešli jsme totiž do luxusní kavárny, kam si muž myslel, že jdeme, ale na místo toho jsme přešli ulici a zamířili k hotelu, který stál hned naproti ní. 

Byl čas na to změnit svou identitu. Objal jsem Allison okolo pasu a společně vešli do budovy. Přešli jsme k pultu, kde jsem přešel k jasnému exempláři umělé blondýny a položil na pult naše doklady.

,,Pokoj pro dva." Řekl jsem a on přikývla. Něco začala ťukat na klávesnici a pak k nám vhlédla se zářivým úsměvem dokonale rovných bílých zubů. 

,,Vítejte v Royal pane a paní Benetovi." Podala mi klíč od pokoje 321 a já bok po boku se svou ženou zamířil k výtahu. Nějaký poslíček nám vzal kufry a nastoupil do výtahu pro personál. Vyjeli jsme do pátého patra a tam vystoupili. Rozhlížel jsem se okolo sebe, abych spatřil pokoj, kde se mělo konat ,,rodinné setkání". Ruku v ruce jsme došli ke svému pokoji a já odemkl dveře. Poslíček nám položil kufry v jídelně a Allison jako správná zazobaná manželka zamířila do koupelny, aby si upravila makeup. Já vytáhl peněženku a tomu muži, nebo spíš ještě chlapci dal peníze a ten spokojeně zmizel.

Chvíli jsme počkali a já pak kývl na Allison, že můžeme. Vyplížili jsme se z pokoje a zamířili až nakonec chodby, kde nás už čekali. Zaklepal jsem na dveře od pokoje 315 a ty se po chvíli otevřely. K mému překvapení tam za nimi nestál  nikdo jiný než....

***

Tak doufám, že budete překvapení, kdo bude naším tajemným. 

XOXO Scarletblue1