Bloody chronicles: Shine

14) Zrada (flashback)

Laura

,,Mami!" Zakřičela jsem z koupelny a držela se za břicho. Poslední měsíce byla čistá (=myšleno že nepila) a já jí za to byla vděčná. Slyšela jsem jak vybíhá schody...

,,V koupelně." Řekla jsem zadýchaně. Máma ke mně přešla a vyděšeně se na mě podívala. 

,,Děje se to." Řekla zoufale a připadala mi jako v transu. 

,,Nesmí, ještě sem nedorazila. Proč! Proč teď!"

,,Uklidni se. To zvládneme. Nemysli teď na něj, ale na sebe. Přísahám že on se tebe, ani tvého dítěte nedotkne." Máma se z nás dvou vzpamatovala jako první. Vzala mě okolo těla a pomáhala mi se přesunout do pokoje, kde jsem si lehla na postel. 

,,Allison uklidni se, zatím se nic vážného neděje."

,,Že neděje?!" Vykřikla jsem naštvaně a zoufale najednou a zrychleně dýchala.

,,Rodím! Rodím ve svém dětském pokoji a je mi sedmnáct a aby toho nebylo málo, tak otcem mého dítěte je největší bastard na světě."

,,Sakra! Alespoň jednou mě poslechni, uklidni se a zhluboka dýchej." Nakonec jsem se doopravdy uklidnila a zhluboka dýchala.

,,Kde je ta Diana, když ji nejvíce potřebujeme..."

,,Vždyť ji  znáš pořád chodí pozdě." Bylo až komické jak jsme se uklidňovali navzájem. 

,,Někdo bude muset vyzvednout Chloe (Allisonina sestra)."

,,Teď nemysli na nic, ani na nikoho jiného než na sebe. Hned jak dorazí Amanda s Dianou, tak pro ni zajedu a pokusím se vrátit co nejdříve ano?"

,,Děkuji mami."

,,Za co?" Zeptala se nechápavě, jako by to nebylo jasné.

,,Za všechno." Odpověděla jsem s úsměvem.

,,Mami jsme doma!" Zaslechly jsme zakřičet mou malou sestřičku, která vyběhla schody a zastavila se až ve dveřích mého pokoje. Vyděšeně se na mě dívala.

,,Co se děje mami?" Chudinka. Bylo jí teprve 7 a i přes to jak moc byla inteligentní, tak tohle nemohla zcela úplně pochopit.

,,Děťátko ohlašuje svůj příchod." Odpověděla máma klidným hlasem a mě pohladila po hlavě a zadívala se na nově příchozí. Byla to Diana s Amandou. Musely cestou Chloe vyzvednout a já jim za to byla doopravdy vděčná. Máma kývla směrem k Dianě a ta jí přikývla nazpátek. Bylo to jejich ,,tajné" znamení, aby  Diana vzala Chloe někam ven. Přece jen nemusí být má sestřička u všeho.  Byla jsem Dianě vděčná, že zůstala po tom všem, co se v mámině a vlastně i v mém životě odehrálo stále naší rodinnou přítelkyní. Doufala jsem, že já a její dcera Teressa budeme také takové přítelkyně, jako jsou ony dvě. 

Na chvíli jsem zapomněla, že jsem těhotná. Doopravdy však jen na chvíli, protože Selene mi dala jasně najevo, že tu stále je. (Selene je to nenarozené dítě :D)

Porod se dostavil s dostatečným předstihem, aby má matka začala šílet i za mě a Amanda mohla připravit věci potřebné k mému porodu. V jednu chvíli jsem měla pocit, že ji Amanda pošle pryč, naštěstí se však uklidnila. Stehy byly čím dál silnější a bolestivější. Asi si říkáte, že musíme být bláznivá rodina, když jdeme dobrovolně do domácího porodu. Popravdě jsem neměla na vybranou. Otec mé dcery je mafián a jakmile zjistil, že čekám jeho dítě, tak mi dal jasně najevo, že o Selene přijdu. Bála jsem se toho co by mohl udělat , proto jsem zvolila domácí porod, aby se Phil dozvěděl o jejím narození co nejpozději a já mohla zmizet z města. Proto tu byla Amanda. Nejen že to byla porodní asistentka, ale ona mi měla pomoct prchnout. Tento plán jsme s matkou plánovali už dlouho a nyní se má uskutečnit. 

Bože! Je mi 17 a řeším něco takového. Ať jde celá mafie k čertu! Ani ne před rokem jsem byla s Philem šťastná, to jsem nevěděla, že je mafián a potom co jsem to zjistila se to takhle zvrtlo. Chtěla jsem se od něj dostat co nejdál a taky že jsem se o to pokusila. Šla jsem na internát daleko od toho všeho a zjistila, že jsem těhotná. Musela jsem se vrátit a všechno mámě vysvětlit. Ta se mě naštěstí ujala a nevykopla mě z domu. Tolik jsem se bála a snažila se aby se Phil nic nedozvěděl, měl však své zdroje a jakmile to zjistil začalo peklo. Posílal mi výhružné vzkazy a pak jednoho dne prostě přišel a řekl že mi dítě vezme...

Ach...můj...bože. Ani jsem nechtěla pomyslet, co by se stalo, kdyby nastaly komplikace. Nepochybovala jsem o Amandě, ale i přes to...Nakonec jsem si těchto myšlenek přestala všímat, protože stehy byly tak časté a silné, že jsem už musela být otevřená. A byla jsem, protože jsem cítila velikou potřebu tlačit. Už jsem měla okolo sebe o pod sebou ručníky a nepotřebovala jsem nikoho jiného abych poznala, že už je čas. Na Amandin povel jsem začala tlačit. Panebože! Byla to strašná bolest. Příšerná! Taková jako když se mi tisíc ostrých nožů zarývá do břicha a zabořuje do masa. Dýchala jsem přerývavě a povrchně, čas mezi dvěma stehy byl tak krátký, že jsem se nestačila vzpamatovat. Neuměla jsem si představit, že bych na to byla sama, že bych postrádala matčinu ruku, které bych se mohla přidržet, že bych neslyšela její laskavý hlas, který mě povzbuzoval. Amanda uchopila dítě, které vycházelo z mého těla. A konečně se mi to podařilo. Selene byla na světě. Konečně se narodila a byla dokonalá. Amanda jí přeřízla pupeční šňůru a zabalila ji do jednoho z čistých ručníků a podala mi ji. Usmála jsem se na mou malou holčičku a políbila ji na malinké čelíčko. Nemohla jsem tomu uvěřit. Selene existovala, nebyla už pouhou myšlenkou s tím jsem si ji přitiskla k sobě a pohodlně se uvelebila. Začala jsem jí pobrukovat svou oblíbenou melodii a holčička brzy zavřela víčka a jsem si jistá, že jsem ji brzy následovala.

Probudil mě dětský pláč. Trhla jsem s sebou zadívala se tím směrem odkud pláč přicházel. Má matka držela Sele v náručí a dávala ji do náruče jiné ženě. Ta se na holčičku usmívala.

,,Co to děláš!" Vykřikla jsem a chtěla vstát, ale Amanda mě zatlačila zpátky do postele. Byla jsem příliš slabá abych vzdorovala.

,,Je to v pořádku?" Zeptala de žena mé matky, ta přikývla a odvedla ženu pryč z místnosti. Po tvářích mi stékaly slzy. 

,,Takhle to bude lepší." Utěšovala mě teta (Amanda). Toho dne jsem Selene viděla naposledy... Byla jsem si jistá, že na její dětský pláč nikdy nezapomenu...

***

Tak je tu za dnešek už druhá kapitola! Tak si toho važte. :D Na obrázku Allison/Laura se Selene.

XOXO Scarlet