Bloody chronicles: Shine

15)Emoce

Laura

Vyprávět mu o své minulosti bolelo. Stále to bylo čerstvé a já se obávala, že tomu nebude nikdy jinak. 

,,Je mi to líto, nevěděl jsem, že je Phil takový kretén." Řekl tichým hlasem a já jen přikývla. Už mě bolela záda, tak jsem si lehla na deku pod sebou. 

,,Ten den to bylo naposledy, co jsem svou matku bezvýhradně milovala, věřila jsem jí a ona toho využila a zradila mě." Waren nic neřekl a já se na něj zespoda podívala. 

,,Už tě někdy někdo takhle zradil?" Nějakou dobu na mou otázku nereagoval, asi váhal jestli mi to má říct.

,,Ano moje snoubenka." Měl na čele ustarané vrásky a já měla chuť se jich dotknout, co to plácám, asi jsem se hodně uhodila o tu skálu do hlavy...

,,Ty jsi měl snoubenku?" Zeptala jsem se překvapeně. 

,,Jo jmenovala se Nina, v den naší svatby mi řekla, že si mě nemůže vzít, protože je zamilovaná do někoho jiného. Ve skutečnosti se s někým vyspala a můj otec s bratrem na to přišli a vyhrožovali jí, že jestli si mě vezme, tak řeknou co udělala. Matka byla celá svá matka a radši než aby ohrozila svou rodinnou pověst, tak si vymyslela tu  historku, že se zamiloval do někoho jiného. Hádej do koho?"

,,Do Phila..." Odpověděla jsem automaticky. To pro to ho Waren tak nesnášel. Ukradl mu snoubenku. 

,,Tahala mě celou tu dobu za nos, kvůli ní jsem byl rozhodnuty neuposlechnout otce - a to poprvé v životě. Nemůžu uvěřit, že jsem si myslel, že jsem zamilovaný..."

,,A nebyl?"

,,Vlastně ani nevím." Řekl zamyšleně. Bylo opravdu divný se s ním nehádat a povídat si o něčem vážném. 

,,Kdo by byl řekl, že velký mafián se nevyzná ve svých citech."

,,Kdo by to byl řekl, že šlapka přišla o své první dítě." Odpověděl jedovatě.

,, Zásah do černého." Řekla jsem a raději se podívala jiným směrem, protože jsem cítila, že se mi do očí vhánějí slzy. 

,,Promiň jsem idiot..." On se mi omlouval? A to jako odkdy?

,,Neřekla jsem ti to, aby jsi to použil proti mě...Ale každopádně se taky omlouvám, neměla jsem to říkat." Na chvíli zavládlo mezi námi ticho a každý jsme se utápěl ve svých myšlenkách. 

,,Podívej se na nás, kam jsme to dopracovali..." Řekl s úšklebkem. Rozesmála jsem se a začala si pohrávat s řetízkem na krku.

,,Jo no asi jsme si uvědomili, že nemá cenu jít proti sobě, protože by to byl nekonečný boj." Musela jsem si dát ruku před pusu, protože jsem začala zívat.  Po dnešku jsem byla utahaná, kdo by se mi však divil.

,,Měli bychom jít spát." Ozval se Waren a já přikývla. Také si lehl, ale oproti mě opačně a místnost se ponořila do ticha, kvůli kterému jsem brzy usnula.

Waren

Trvalo mi déle než jsem usnul, ale nakonec se mi to přece jen podařilo. Spal jsem však nanejvýš několik hodin, protože mě vzbudilo Lauřino mluvení ze sna. Posadil jsem se a nahnul se nad její tělo. Nepokojně s sebou cukala a pořád opakovala tu samou větu. Zpočátku jsem si myslel, že to vyvolaly poslední události, avšak poté co vyslovila jméno svého otce jsem ztuhl a pochopil jsem o co tady jde. Neřekla mi celou pravdu a já to musel respektovat. Teď jsem ji však znal a nebyl jsem z toho zrovna moc nadšený, připadalo mi, jako bych jí ukradl tajemství... 

Ve chvíli kdy začala křičet, tak jsem s ní začal třást a volat její jméno. Po chvíli se probrala. Vypadala zmateně a po tvářích jí stékaly slzy. Překvapilo mě, když mě objala a ještě víc to, že jsem jí dal ruce okolo pasu a přimáčkl jí blíž k sobě do svého objetí. Brečela mi v náručí, zatímco já by bezradný, tohle bylo pro mě něco nového, když se uklidnila, tak mě pustila a my jsme na sebe překvapeně zírali. Naše chování bylo zkrátka a dobře dost divný. 

,,Ehmm...Promiň." Nechtěl jsem, aby se mi za to omlouvala, zároveň jsem však nevěděl, jak jí to říct. Nebyl jsem zrovna ten typ kluka, který by dával najevo své emoce a někoho utěšoval...

Laura ode mě odvrátila tvář, jako by se za sebe styděla, přitom neměla za co. 

,,Omlouvám se, už se to nestane, je toho na mě prostě moc." To snad nemyslela vážně. Proč se takhle chová, vždyť ona nemůže za to, co se stalo. Myslela si snad, že mi přijde otravná, protože pláče kvůli minulosti? Minulosti,která ji ze dne na den dohnala?

,,Nemáš se mi za co omlouvat..." Nestihl jsem to ani doříct, protože mi do toho skočila. 

,,Ale ano mám, nechci aby sis myslel, že na mě musíš být milý, abych se nesesypala, byl to jen chvilkový zkrat. Nic víc." Nemohl jsem uvěřit tomu, co říká. Vzal jsem její tvář do dlaní a donutil ji se na mě podívat. 

,,Já na tebe nejsem milý, protože bych se bál, že se sesypeš, ale protože chci. Panebože Lauro prošla sis peklem, tak se neomlouvej." Nepřítomně mě pozorovala. Doopravdy bych v tuhle chvíli uvítal, aby pro mě nebyla tak nečitelná. Najednou se ke mně naklonila , což mě vážně překvapilo. Přitiskla rty k těm mým a políbila mě. Po chvíli se však odtrhla, jako by dostala ránu.

,,Já..." Začala Laura, ale svou větu nedokončila, asi protože nevěděla, co říct. Panebože jsem takový idiot, teď si musela myslet, že mě snad nepřitahovala, což byl naprostý nesmysl. Jen mě to překvapilo. Frustrovaně jsem si zajel rukou do vlasů a Laura mé gesto špatně pochopila, protože se mi zase začala omlouvat, což mě dohánělo k šílenství.

,,Já, promiň nevím, co to do mě vjelo. Asi jsem...já..."

,,Bože už mlč." Řekl jsem a přitáhl si ji k sobě.

Laura

Nevím, co jsem si myslela, jsem tak pitomá. Naštěstí to můžu svést na chvilkový zkrat. Bože! Já ho políbila. 

,,Já, promiň nevím, co to do mě vjelo. Asi jsem...já..." Začala jsem blekotat, poté co si frustrovaně zajel do vlasů. To si posrala! Kurva!

,,Bože už mlč." Řekl jsem a přitáhl si ji k sobě. Přitáhl si mě k sobě? Jakože....cože? Můj mozek to ne a ne vstřebat. Mučivě pomalu přitiskl své rty k těm mým a políbil mě. Začal hýbat svými rty a já mu více než ochotně vyšla vstříc. Střídaly se ve mě pocity, nechápavosti, chtíče a vzrušení. Byla jsem zmatená, toužila jsem utéct a zůstat zároveň. Zpočátku jsme zvolili pomalé tempo, čím však déle  setrvával svými rty na těch mích, tím více jsme tempo navyšovali. Až se náš jemný a romantický polibek změnil v souboj našich jazyků. Musela jsem se od něj odtrhnout, abych popadla dech. Zažila jsem již mnoho polibků a to jak dobré, tak i zlé. Přísahám, že tenhle byl ze všech nejlepší! Byla v něm dlouho potlačovaná touha snad i ještě něco jiného, to jsem však zatím nemohla identifikovat. 

Ještě dlouho jsme si povídali o svém životě a samozřejmě jsme některé části oba naschvál vynechali. Nebyli jsme připravení říct vše, co nám leželo na srdci. Alespoň zatím ne...

****

Tak další kapitola je na světě, doufám že se líbila. 

Ještě tak 2 kapitoly a můžete se těšit na 15+. :D

Na obrázku Laura. :)

XOXO Scarletblue1