Bloody chronicles: Shine

3)To se jako idioti přemnožili?

Laura

Sakra! Proč zase já, jako by nestačilo, že jsem dnes nezamhouřila oči, ještě mi musely upadnout ty debilní klíče. 

Zlatý teplouš Ríša, alespoň ten chápal, že si pozvat ,,návštěvu" může, ale jen v hodiny, kdy normální smrtelníci už nespí. 

Obvykle chce člověk spát a ne poslouchat to, jak si váš soused užívá s nějakou děvkou. I když mám pochybnosti, že měl v pokoji jen jednu. Vzhledem k tomu, že jsem slyšela nejrůznější zvuky...

 Nejvíc mě dostala ta co vykřikla: Argh...dělej vraž ho do mě. To je tak těžký si to jen myslet, nebo to říct alespoň potichu? Ta kurva asi nepochopila, že není v celé budově sama a že v pět ráno se doopravdy spí. Nevím, co bylo horší jestli to jejich hekání a nebo druhá rychlovka při které mi spadaly na zem všechny obrazy, které původně vysely na zdi. 

Díky bohu, že jsem si lehla na postel obráceně (abych je nemusela poslouchat), jinak by mi dozajista spadl některý z nich na hlavu. Přísahám, že jestli se to bude opakovat, tak mu zazvoním na byt a chlapec zažije něco, co ještě nezažil (a nemyslím tím nic co by se mu líbilo, víme jak moc jste úchylný). V noci jsem si však neodpustila zabouchání na zeď a hádejte co? On doopravdy přestal. Už jsem měla v plánu začít skákat na posteli, jenže ani ne za deset minut mi mé bouchání oplatil. Bohužel on nebouchal do zdi pěstí, nýbrž postelí, která se pohybovala pod jeho přírazy. Při té poslední myšlence jsem se nechutí otřásla.

No a co dělám teď po té příšerné noci? Zrovna se skláním pro klíče, protože jsem se po tom včerejšku nemohla ani trefit do zámku, abych zamkla... 

Huráááá. Konečně se mi to podařilo. Hodila jsem klíče do mé obrovské černé, již ošoupané kabelky a zamířila s hlavou skloněnou ke schodům. Potřebovala jsem v téhle věci najít mobil, abych si zavolala taxíka. Normálně bych jela autobusem jenže kvůli panu Idiotovi od vedle jsem zaspala (ano vím, že si říkáte jak jsem mohla usnou, ale já jsem využila chvíle, kdy si dali pauzu a usnula, nedivte se můj soused buď už nechal ty děvky odpočívat, nebo což je pravděpodobnější mám hodně tvrdý spánek).

Seběhla jsem schody a vyšla ven z domu. Ani ne za pět minut se přiřítil taxík a je do něj nastoupila. Řidiče jsem nasměrovala k sobě do práce a poté se jen opřela do sedadla a zavřela oči.

,,Náročná noc?" Zeptal se řidič a na tváři mu pohrával bezstarostný úsměv.

,,Náročnej novej soused," odpověděla jsem se zavřenýma očima a byla mu vděčná, že se nevyptával.

Cesta uběhla na můj vkus až příliš rychle, auto zastavilo před vchodem do kavárny ve které jsem pracovala. Vešla jsem dovnitř přičemž  zazvonil zvonek na dveřích. Doopravdy jsem ho nenáviděla, nejen že byl zbytečný, ale ještě k tomu upozorňoval mého šéfa, že jsem přešla pozdě. Čekala jsem na řadu nadávek a jiných poznámek na mou neschopnost,  ale nic nepřišlo. Oddechla jsem si a děkovala bohu za šéfovu dobrou náladu. Nemohla jsem i dovolit o tuto práci přijít, šéf byl možná kokot, ale platil dobře. V rychlosti jsem se převlékla do prcovního a byla připravena začít makat.

Za tři hodiny, které uběhly se tu vystřídalo spousty zákazníků. Už jsem tu nějaký ten čas pracovala, takže jsem už tak nějak věděla po jakých vlnách sem lidé chodí. Tím chci říct, že od 8:00 do 9:00 sem chodili studenti a vysokoškoláci, od 10:00 do 12:00 různí úředníci a jiní lidé, co tu měli pracovní schůzku, poté nějakou dobu nic, to sem chodí jen pár lidí, kteří jdou většinou kolem a spíš neposedí, raději si kafe odnesou s sebou. V 15:30 až 17:00 se sem opět nahrnou středoškoláci a vysokoškoláci (tentokrát na rande, nebo kvůli úkolům - šprti), od 18:00 sem začnou chodit klasický páry, většinou od 35 let až po ty nejstarší, prostě ty typy lidí, kteří už se necítí na to aby si spolu zašly jen tak do klubu.