Bloody chronicles: Shine

26)Už se nikdy neuvidíme

  Waren

Chvíli jsme počkali a já pak kývl na Allison, že můžeme. Vyplížili jsme se z pokoje a zamířili až nakonec chodby, kde nás už čekali. Zaklepal jsem na dveře od pokoje 315 a ty se po chvíli otevřely. K mému překvapení tam za nimi nestál nikdo jiný než....  

,,Ashley?" Řekl jsem zmateně. Na její tváři se rozlil spokojený úsměv. 

,,Čau brácha" Na tváři se jí rozlil úsměv, ale když spatřila Allison, tak jí okamžitě z tváře zmizel. Otočil jsem se na Allison a všiml si, jak se musela opřít o dřevěný rám dveří.

,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se, ale ona na mou otázku nereagovala. Jen pozorovala mou sestru se zmatkem v očí.

,,Máš být mrtvá. Zemřela si. Já..já to viděla." Sledoval jsem jak jí stékají slzy po tvářích. Ashley k ní přišla a pevně ji objala. Nechápal jsem, odkud se tyhle dvě znají a co mají spolu společného.

,,Strašně mě to mrzí." Řekla má sestra a hladila dívku po zádech. Viděl jsem jak se Allison třesou nohy. Když už se Allison dala dohromady, tak Ashley od ní odstoupila a zamířila do jídelny a my ji následovali. Bylo to zvláštní, Ashley se nikdy v obličeji neobjevilo tolik emocí, jako když se snažila utěšit tuto dívku.

,,Vysvětlíte mi už konečně, odkud se znáte?"

,,Z jedné párty. Phil se zachoval jako kokot a Ash mě zachránila před tím aby mě zmlátil do bezvědomí." Aha to dávala do jisté míry smysl. Ale jak je možné, že si jsou tak blízké.

,,Proč jsi mi neřekla, že znáš mou sestru." Allison pokrčila rameny a zadívala se do mé tváře.

,,Myslela jsem si, že je mrtvá, tak k čemu vytahovat staré rány." Řekla prostě a nejistě se posadila na židli. Nikdy jsem ji neviděl takhle rozhozenou. Vždycky byla tak sebejistá, tak úsečná a nyní tu seděla - nohu přes nohu a připadala mi nervózní. Všiml jsem si, že to i Ash postřehla. Klekla si na kolena a chytila dívku za ruku.

,,Vážně mě to mrzí. Nechtěla jsem tě opustit, ale já musela. Phil mě napráskal těm hajzlům, co po mě tehdy šli a já tě do toho nechtěla zatáhnout."

,,Já to chápu." Odpověděla jí nejistě.

,,Radši mi pověs jak je na tom Selene. Předpokládám, že jsi ji nechala u babičky. Udělala si správné rozhodnutí, když ses rozhodla předstírat, že zemřela..." V Allisoniných očích se objevily slzy.

,,Co?" Zeptala se zoufale Ashley a chytila dívku za obě ruce.

,,H-hned jak jsem porodila ji má matka vydala Philovi. Sebrala mi ji Ashly, proto jsem se odstěhovala do New Yorku. To co se povídá je pravda..." Nikdy jsem ji neviděl takhle zoufalou. Uvědomoval jsem si, že ztráta její dcery ji stále bolela, nikdy by mě však nenapadlo, jak moc to je zlé.  Ashley si přitáhla dívku do obětí a ta jí plakala na rameni. Ani jsem nevěděl, že se Ashley dokázala k někomu tak moc připoutat. Viděl jsem v jejích očích jakousi sesterskou lásku a jsem si jist, že kdybych neprošel výcvikem zabijáka, tak bych snad i na Allison žárlil, protože já takový vztah neměl s žádným ze sourozenců. Nechápal jsem, co je tak moc mohlo sblížit. Co je mohlo sblížit natolik, že Allison překonala Ashlyiny vysoké hradby.

Najednou jsme uslyšeli klíč v zámku. Ash dívku pustila, ta si stoupla a osušila tváře. Čímž alespoň trošku zamaskovala fakt, že před malou chvílí ještě plakala na sestřině rameni. Do místnosti vešel Perry s mým patnáctiletým bratrem Mikem a za nimi v závěsu šel náš otec. A bylo to tu. Menší rodiná sešlost. Překvapilo mě, když se tu objevila i Kimberly.