My song ( Niall Horan FF) CZ

*5*

" A co by jsi potřeboval vědět? " zeptala jsem se ho. On mírně zčervenal a řekl: " Co to bylo za písničku? Byla fakt moc hezká, chtěl bych ji slyšet celou." Já na něj zírala s otevřenou pusou. Začaly se mi hnát slzy do očí. Otočila jsem se k němu zády a snažila se to potlačit." Já jí ale nedokážu zahrát celou." Odpověděla jsem po chvíli a pokusila se o to, aby nepoznal, jak se mi třese hlas. " Já ti v tom pomůžu. Má i slova? " Nevzdával se.

Sakra?! To nevidí jak to bolí!!! Aha, jasně, nevidí. Jsem otočená zády. Ale mohl by posuzovat z mé předchozí reakce. " No jak se to vezme. Asi jo, má i slova, ale já to nedokážu, nemám na to. Vyvolává to ve mě špatné vzpomínky." odpověděla jsem s mírnými stopami vzteku v mém hlase. " Jo to jsem viděl, ale minule to tak nebylo." bránil se. "Počkej, počkej. To jsi byl ty? Ten stín, co jsem minule zahlédla? " Začala jsem zvyšovat hlas. " Jo, ale nechtěl jsem, jen, no já... ehm..." Nemohl se vymáčknout.

" Znáš skupinu One Direction?" Změnil téma. A pak jsem to uviděla. Oh! Ne, sakra, prosím ne. Je to jeden z nich, že? S těch namyšlených kluků z tý pitomý kapely. " Oh. Můj. Bože. Já už asi půjdu." Vypadlo ze mě. " Ne počkej, já jen, že to už jsou reflexi. Schovávat se, aby si tě nevšimli." "Aha? A teď už můžu jít? " zeptala jsem se nechápavě. " Proč chceš pořád někam utíkat?" Zeptal se. On se pořád na něco ptá. Začíná mi to bejt nepříjemný. " Protože jsi slavnej, namyšlenej a myslíš si, že se ti každej bude klanět? " Jo, tohle si o něm fakt myslím. On se na mě naštvaně podíval. " Tohle si o mě myslíš? Vždyť mě vůbec neznáš! " Zvýšil hlas. " Promiň, ale takhle to na mě působí, nevím jestli je to pravda." Pokrčila jsem rameny. Najednou se zářivě usmál. " Tak to já ti ukážu realitu a pak můžeš posoudit." Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. On mě chce jako poznat?! Když viděl, že nijak nereaguju, začal mě přemlouvat. " Noták, budeme pak spokojení oba, ne? Já budu vědět, že jsem někomu ukázal svou pravou tvář a je o jednoho člověka míň, co si myslí, že jsem absolutní kretén a ty poznáš svého zachránce. Prosíííííím." Zasmála jsem se nad jeho představou toho, že je můj zachránce, i když to byla vlastně pravda a jen jsem kývla, přičemž mě znovu obdaroval svým zářivým úsměvem, chytil mě za ruku a táhl neznámo kam.

" A co tu vůbec děláš?" Zeptala jsem se ho, když jsme procházeli parkem. " No jsem tu, bydlím tu. A v tom baletním studiu jsem byl proto, abych zavzpomínal na starý časy, znáš to. " řekl a já vyprskla smíchy. " Proč se mi směješ? " řekl a hrál uraženého. " No..... jen jsem nevěděla, že jsi chodil na balet."On se taky zasmál jeho tipyckým smíchem.  "Ne, počkej, já nechodil na balet, a už vůbec ne do Londýna. Já jen, byl jsem tu, ještě před tím, než jsem šel na konkurz do X Factoru. Když jsem poprvní navštívil Londýn, byl jsem tu s rodiči, bráchou a ségrou, no a ona se chtěla podívat do baletního studia." Začal vysvětlovat. " Počkej, ty máš sestru?" Zeptala jsem se. " Ehm...Noo jo, ale moc lidí o ní neví, protože umřela. Ještě před soutěží." řekl smutně. " Pane Bože! Promiň. Já .... nechtěla jsem...." Začala jsem blábolit. On se na mě usmál. " Ne to je dobrý, nevěděla jsi to." "Ehm, často říkáš cizím lidem svoje osobní věci?" změnila jsem téma. On zčervenal a začal se culit jak měsíček na hnoji. " Ne, jen... já... no, prostě mi něco říká, že mi dva budem kamarádi." jo, tak teď už se nedivím, že tak zčervenal, protože já jsem teď taky zrudla. " Já si to ale nemyslím. Nezapomínej, že ty jsi slavná osobnost, a já jen holka, kterou jsi před chvílí potkal." Vrátila jsem ho do reality.

" Nevím, ale s tebou se necítím nějak slavně. Jako božskej jsem pořád, to si budeš muset zvyknout, ale.." Dál to nedořekl, protože jsem ho bouchla do ramene, aby se tak nenaparoval, i když mi bylo jasné, že to  oba myslíme ze srandy. Asi jsem to neodhadla, protože se zapotácel dozadu. Aby nespadl, tak jsem ho chytila a on mě stáhl na zem. Takže jsme se ocitli v pozici takové, že on ležel na zemi a já ležela na něm. Skvěle Noell, jsi vážně dobrá. Řekla jsem si pro sebe ironicky v duchu.Chtěla jsem se začít zvedat, jenže mě zastavila Niallova ruka, kterou mi položil jemně na záda a tím mi zabránil vstát. Začal se ke mě přibližovat a mě se vybavili vzpomínky, které jsem pohřbila hluboko v sobě. Zamrkala jsem a odtáhla jsem. Vstala jsem a rozešla se pryč. Ani jsem se neohlédla.